Pena dní

Hravé, kúzelné, očarujúce, gýčovité, infantilné, absurdné, abstraktné, surrealistické, prapodivné a zároveň aj ubíjajúce. To sú prívlastky, ktoré charakterizujú tento skrz na skrz neobvyklý snímok. Gondry je rozhodne jeden z najosobitejších režisérov a tento krát si navyše vybral za úlohu sfilmovať aj neobvyklý text z pera Borisa Viana. Nič iné ako čistá absurdita z toho vzísť nemohla. Film, ktorého štýlu a nálade sa buď poddáte v prvej sekunde alebo ho okamžite zahodíte ako tú najväčšiu nezmyselnosť. Opísať ho slovami snáď ani nie je možné. Toto je totiž jeden z najoriginálnejších príbehov o láske odohrávajúci sa výhradne vo fiktívnom svete, ktorý má síce základy v tom našom, ale funguje na úplne odlišných princípoch. Kto videl od Gondryho The Science of Sleep, ten nech si pripočíta ešte 100x väčšiu dávku fantázie a môže zhruba získať predstavu o Mood Indigo. Len náhodne spomeniem pár výjavov ako: koktejlpianino - stroj, ktorý vyrába miešané drinky podľa zahranej melódie; dopravný prostriedok v tvare oblaku zavesený o žeriav premávajúci turistov po Paríži; závod po schodoch katedrály pred svadbou; zbraň, ktorá sa vyrába tak, že sa zasadí do zeme a človek na nej musí ležať nahý ... podobných nápadov je snáď sto za minútu a pri niektorých je až neuveriteľné, že sa ich podarilo zhmotniť na filmové plátno. Jedna absurdnosť strieda druhú, ale prekvapivo vo veľmi pútavom podaní a tak žiaden výjav nepôsobí vtrhnutý z kontextu, ale v rámci fungovania sveta má svoje opodstatnenie, a tak sa je každú chvíľu možné doslovne tešiť nové nápady, ktoré sa pred zrakom diváka objavia. Samotný príbeh je hravý a vďaka skvelým hercom v podaní roztomilej Audrey Tautou, bláznivého Romaina Durisa alebo zábavného Omara Sy (známy vďaka Intouchables) je jeho sledovanie pútavé a bláznivé ako celý film. V podstate som sa minimálne 80-90 minút dokonale bavil. Bohužiaľ, 130 minútová stopáž filmu sa nakoniec javí ako jeho najväčším záporom. To čo začína plné pozitivizmu, nápadov a v príjemnej atmosfére sa pomaly mení na úplný protiklad. Z roztomilej kvázi komédie sa síce logicky stane smutná dráma, ale táto zmena so sebou prináša aj nečakané neduhy ústiace do straty tempa, neustálom obohrávaní tých istých nápadov, zbytočnej zdĺhavosti v časti príbehu, ktorá už takýto detailný rozbor ani nepotrebovala a pokojne ju bolo možné okresať aj na skromnejších 10-15 minút a filmu by nič nechýbalo. Vo výsledku to zamrzí o to viac, že prvá polovica bola perfektná, dokonale naladila na tú správnu strunu, bohužiaľ tá druhá až neskutočne uťahaná (posledná pol hodina je vážne ako za trest!), opakujúca sa a vo finálne neprinášajúca žiadnu satisfakciu. CELKOVO: 3,5* PS: zároveň pre mňa jedno z najťažších hodnotení za posledné obdobie, nevylučujem, že ak snímok uvidím ešte raz udelené hodnotenie ešte prehodnotím. Zatiaľ rovno na rozmedzí 3* a 4* a neviem úplne s istotou čo zvoliť. (04.11.2013)

Těžko si představit vhodnějšího režiséra pro filmovou adaptaci Vianovy Pěny dní, než jakým je francouzský hračička Michel Gondry. Což dokazuje tuna vizuálních nápadů, laciných, ale přesto fungujících efektů, které hezky korespondují s duchem předlohy. Nevyhnutelně se zde ale ztrácí neuchopitelnost onoho bizarního surrealismu, který do ní autor vložil. Všechno je vizualizované přesně podle popisů předlohy, její kouzlo je ale pryč. Tím neříkám, že je to špatná adaptace, Gondry to ustál se ctí a film dojímavě graduje ke konci (opět, se spoustou nápadu) přesně tak, jak je potřeba. Problém vidím jednoduše v tom, že Pěna dní se zkrátka k filmovému zpracování nehodí. Zmiňovanou vizualizací ztrácí její absurdnost možnost působit na recipientovu imaginaci, takže se divák ve výsledku jen přes dvě hodiny dívá na festival hravého režiséra bez možnosti se na ní jakkoliv duševně podílet. Imaginativní literatura se do filmu převádí strašně těžko a byť mi, jakožto milovníkovi předlohy, bylo příjemné strávit další čas ve společnosti Colina, Xhloé, Nicolase a dalších, vždy se radši vrátím k Vianovým slovům než ke Gondryho pohybujícím se obrazům. 70 % (22.04.2017)

Jakkoli můj pátečně večerní, potažmo sobotně ranní náhled na svět kolem mě může říkat, že už jsem mohl zvyknout, můj problém je, že pořád nedokážu k surrealismu nějak zaujmout postoj a vlastně vůbec nevím, jak na něj mám nahlížet. Jako na podobenství, metaforu, asociaci, hromadu nesouvisejících nápadů neukotvených jakýmikoli pravidly? Pěna dní hlavně budí dojem, že tyhle přístupy k onomu uměleckému směru má všechny a to nikoli najednou, ale dávkuje je postupně. Zejména nemilosrdnost poslední třetiny, kde se Gondry pokouší z diváka udělat svou emocionálně vyčerpanou děvku doplácí na to, že předchozí vztah obou protagonistů staví na univerzálním appealu Audrey Tatou, která v roli roztomilého diblíka dost tvrdě dosluhuje. Buď točim sureál nebo točim děj, sorry. ___ Komentář věnovaný Rebarborce Michalčíkové ;) (05.11.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Borise Viana. Už při čtení ve mně klíčil dojem, že toto je bytostně nezfilmovatelná látka, což se v kině potvrdilo. Trapas je už samotné obsazení - 37 letá Audrey Tautou se pro roli mladičké Chloé nehodí, je na ni příliš stará (a stejně už si ji všichni budou navždy spojovat s Amélií, což jen umocňuje rozpaky z její přítomnosti na plátně). Podobné výtky mám i k představitelům zbylých postav - typově se do svých rolí též nehodí. Nesedlo mi ani výtvarné zpracování a všechny ty vizuální blbinky jsem shledal spíš otravnými - ten film se velice toporně drží předlohy, a osobně mi přivodil nemalé zklamání, protože prostě nepřišel s ničím novým, co by v knize nebylo (nemluvě o tom, že v duchu jsem si Vianův svět vykreslil v docela jiných barvách). Myslím, že by někdo měl varovat všechny ty hipstery, kteří na to vyrazí v domnění, že se jedná o nový Věčný svit neposkvrněné mysli či dokonce druhou Amélii - docela bych chtěl vidět jejich výraz, až budou vylézat z kina, překvapeni tím nesouladem bezstarostného začátku se skličujícím závěrem. Trailer sliboval docela jiný film - podruhé bych to už vidět nechtěl. (05.07.2013)

Akoby surreálna adaptácia realistického románu z druhej polovice 19 storočia. Číra kreativita, dychberúce detaily, skvelé ručné efekty, masky, kostýmy, výprava, kulisy... jednoducho podmanivé. A tá myš! Akurát druhá tretina sa trochu tiahne a ak by to Gondry prestrihal o 15 minút, filmu by to skôr prospelo, ako ublížilo. 9/10 (13.08.2018)