Pot a krv

Na Pain and Gain jsem se podle prvního traileru vůbec netěšil, CHYBA! Takhle přepychový film pro chlapy, jsem snad ještě neviděl. Mark Walhberg si chtěl splnit svůj Americký sen a já mu ho od srdce přál a tiše záviděl, protože přesně takový život bych s radostí zažíval i já,ovšem né s koncem jaký měl Dwayne Johnson. Tady není nad čím rozmýšlet a bez váhání dávám 5*. Srdeční záležitost a nejlepší soundtrack roku. (14.08.2013)

" Verím vo fitnes a Ameriku..." Po druhom pokračovaní Transformerov som M.Baya nadobro odpísal. Po filme Skala som netrpezlivo očakával každý jeho film, ale okrem Pearl Harbour ma nepotešil žiadny. No pain, no gain je preto u mňa jeho najlepší film od Skaly. Nebudem tu chváliť Baya osobne, pretože hlavnú zásluhu na výsledku nesie scenárista. Bay tu opäť napchal kopu spomalených záberov (aj keď sa krotil), gýčových farebných obrázkov a zábery amerických vlajok. Bay to síce zrežíroval, ale tak absurdný príbeh troch vymletých kulturistov by bolo umenie posrať. Príbeh napísal sám život a tie najdivokejšie scény sú vraj do bodky pravdivé. Počas sledovania som si viackrát spomenul na bratov Cohenovcov, ktorí sú známy práve týmito drsnými a neuveriteľnými príbehmi plných zvratov. Osobne by som to radšej videl v ich rukách, ale s výsledkom, hlavne príbehom a dialógmi som bol spokojný. Napriek spokojnosti ma už ďalšie Bayove pokračovanie Transformerov nezaujíma. 80%. (07.01.2014)

Žádný nový film Michaela Baye jsem neviděl téměř přes deset let, proto mě u PAIN AND GAIN překvapilo, že ani v roce 2013 se nezbavil některých svých stylistických nešvárů, přes podezřelé a okoukané barevné filtry, super zpomalené záběry (nebýt jich tak se PAG vejde pod dvě hodiny) a ikonické záběry hrdinů snímané od země k nebi. Nicméně řežijní styl stranou, PAG je velkým překvapením, neboť se absolutně vymyká jejékoliv Bayově předchozí tvorbě. Víceméně neakční snímek je holdem ironii, kritice konzumerismu a běžného amerického snu a velká porce zábavy se tu nadělala i z fenoménu bodybuldingu. Podstatný díl na tom samozřejmě má především herecký ansábl s Markem Wahlbergem včele (který pravidelně dokazuje, že udělat srandu sám ze sebe mu jde velmi dobře - viz. OTHER GUYS, BOOGIE NIGHTS apod.). Nicméně já bych rád PAIN AND GAIN viděl raději třeba v podání bratří Coenů, surovější styl a méně eyecandy momentů by mu prospělo. (24.12.2015)

|| Scenár: Chrisopher Markus, Stephen McFeely / Predloha: Pete Collins | Hudba: Steve Jablonsky | Produkcia: Donald De Line, Michael Bay, Ian Bryce | Distribúcia: Paramount Pictures | Štúdio: Platinum Dunes, De Line Pictures | Rozpočet: 26 miliónov $ | Tržby: 70,775,133 $ || Dosť tupý film, kde morálne skazený, a ešte k tomu netalentovaní grázlovia prednášajú veľké súvetia o americkom sne. Zábavný potenciál a dobre natočené sekvencie to nepopierateľne má, ale vzhľadom k tomu, že som nemal komu fandiť od začiatku do konca, tak to bol len priemerný výplach bez pretrvávajúcej hodnoty. Radšej plechovky, tam sa aspoň je načo pozerať. 60% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (16.09.2013)

Cool vizuál ještě jaro nedělá!! Bicáky, tricáky, titěrné plavečky, jdeme na to!! Je přetransformerováno, utrousil zřejmě Michael Bay se svým megalomanským týmem a pustil se na první pohled do skromnějšího projektu. Osobně u mě Bayova do té doby „skvostná“ tvorba přestala existovat právě po prvních Transformerech. Dvojici pokračování jsem doslova protrpěl, a další efektní výbuchy a zpomalovačky mě nutili přidat plyn u ovladače. Pot a krev mělo být odlehčenou kriminální komedií. Není!! Bay nám předkládá tragikomickou gangsterku, kterak si parta kulturistů plní svůj americký sen. Zápletka je mělká jak voda ve studních po červencových vedrech. U těch pitomých blockbusterů ještě leccos odpustíme, tady se ovšem chvíli loví v temnějších (vážnějších) vodách, pak se zase sklouzává k absurdní komedii. Což o to, fungovalo to jinde, proč ne tady? Protože BAY. Je to hlavně o přístupu k látce jako takové. Měl od začátku hloupý příběh a od začátku k němu přistupoval se svým samolibým stylem – všechno pere na maximum, a i když se to příliš nehodí, přidá přesto další rychlostní stupeň. Chybí mu cit balancovat mezi několika žánry, eskaluje absurdní momenty, přepaluje už přepálené. Nedokážu si představit, co by režisér udělal třeba s takovými komornějšími kousky jako Město, Drive nebo Nelítostný souboj, které se stylové akce nebály? Je třeba rozlišovat styl a přeplácanost. Bayův běžný záběr začíná projetím nějakého úzkého otvoru, efektní zpomalovačkou, obtočením se po místnosti, aby se pak mohl dostat k postavě, která to zanedlouho schytá. I pitomá diskotéka je o tom, že by člověk hned chtěl naklusat k jedné z tyčí se striptérkou a doufat, že mu bodyguard dovolí dopít aspoň jednu matonku. Prostě všeho je nějak nezdravě moc. Před kamerou navíc pobíhají vesměs duševně vyšinutí idioti, kteří na jednu slušnou hlášku vytrousí čtyři laciné vtípky z Kameňákova. Ve výsledku spokojený nejsem. A nebyla ani ta hrstka lidí, která se mnou seděla v kině. Po těch třech robotích fantasmagoriích je to asi krok dopředu, jen zdaleka nechytne každého!! (11.08.2013)