Odhalený prístav

To je tady normální, že tady všichni spolu takhle šukáme... Evropské art-drama v tom skoro už pejorativním významu, s nímž mám hlavně dva problémy: a) všechny dějové linie se tváří, že spějí ke climaxu, který ale buď nenastane nebo je strašně nevýrazný, protože pozornost je dělena během dvou hodin na více než deset postav téměř stejným dílem. b) příběhy o tom, jak obyčejní, hloupí lidé svojí pasivitou ke štěstí dojdou jsou imo nehodny filmového zpracování. (04.03.2014)

Začínalo to dosť rozpačito, no nakoniec sa z toho vykľula zaujímavá koláž rôznych príbehov, z ktorých niektoré sa pretnú. Všetky spája jedna vec - potreba lásky v živote, mať pri sebe nejakú spriaznenú dušu... Najviac mi bolo ľúto toho chlapca so psom, to mi až navrela hrča v krku. Niektoré postavy ma aj pobavili, napríklad ten pupkatý športovec čo chcel schudnúť - miestami až tragikomické. Celkovo veľká spokojnosť, nadpriemer. 75/100 (29.03.2019)

Odhalený přístav je takovým obrazem toho, co v malých či větších proměnách probíhá všude kolem nás a nejen to, možná, že jsme tam našli i kousek sebe. Bolavých duší je strašně moc a každý z nich touží alespoň po troše toho hřejivého a hojícího paprsku, kterým je láska. Mně bylo asi nejvíc líto toho malého klučiny, který měl za kamaráda snad jen toho svého pejska. Bylo to smutné, bylo to kruté, žel, bylo to odhalené, pravdivé a syrové. Kdybych měla léčivou náplast na každou takovou bolavou duši na světě, všechny bych je rozdala...... (10.12.2014)

Pokud od finských filmařů něco očekávám, tak jsou to z řetězu utržené komedie, v nichž si jejich tvůrci neberou servítky, nebo dramata, v nichž mě zaplaví pořádnou vlnou deprese. Tohle byl ten druhý případ a já jsem rozhodně nebyl zklamán. Příběh nebyl, pravda, z nejpřehlednějších, ale po chvíli jsem se už v tom množství postav zorientoval, a rázem to bylo lepší. Abych se přiznal, po celou dobu jsem čekal, že se v určité chvíli všechny příběhy v jednom bodě protnou, jak už jsem si v takových případech zvykl, ale Finové se zvysoka....se vykašlali na velké pointy, nechali závěry všech dějových linií volně povlávat a musím uznat, že to byla osvěžující změna. Netvrdím, že šlo o úžasný snímek, ale já jsem si ho celkem užil a slušně jsem se u něj bavil. A tu depresi jsem si vychutnal. / Poučení: Finská láska je dost neurčitý pojem. (10.10.2022)

Rôzne príbehy ľudí z predmestia Helsínk, ktoré vôbec so sebou nesúvisia, ale existujú vedľa seba. Sú smutné, zdajú sa byť bez východiska, ale nie pri všetkých to skončí zle. Presne ako v živote. Všetky príbehy ma naozaj bavili, trochu menej ten s tými drogovo závislými, lebo slečna hysterka mi nesmierne liezla na nervy. Chvíľu to trvá, kým si vás film získa, ale potom je už len výborný ... obyčajný, zo života, veľmi pravdivý. (02.04.2016)