Lásky Don Jona

Ačkoliv jsem od prvních zvěstí o výletu jistého talentovaného mladého herce na režisérskou židli doufal v opak, nezbývá mi než konstatovat, že tenhle donjon se bohužel nezdolným pilířem žádného žánru rozhodně nestane - míchá jich totiž dohromady celou řadu, a to způsobem dosti zvláštním. Don Jon má nicméně šanci zapsat se do historie jako jeden z prvních filmů zabývajících se seriózně závislostí na (internetové) pornografii, což by bylo samo o sobě zajímavé, a rozhodně by vítězil v kategorii obsazení - kterým nemyslím reálné pornostránky a použité záběry z reálných pornoklipů s reálnými pornoher... ehm... představiteli (neříkejme jim herci, rozhodně ne valné většině z nich;) Jenže Joseph Gordon-Levitt neudržel hormony na uzdě a namontoval do svého prvního filmu kde co, co jen trochu zavánělo emocionální dysfunkčností v partnerských vztazích. Takže ve finále tady prostě nenarazíte na jedinou normální osobu - nejblíž je tomu Julianne Moore, u které je příčina všeho v okolnostech. Na jednu stranu je na začátku jasně řečeno, čím se budeme zabývat - Jonovým životem a tím, co je pro něj důležité (viz trailer). Jenže díky tomu jak vypadá Jonova rodina a jakou roli ve filmu (a v jeho životě) má, a tomu jak se do jeho života promítne zblbnutí se do "té nejkrásnější věci jakou v životě viděl", a hlavně co ta věc provede s ním, se poněkud vytratí to, co mělo s přehledem potenciál utáhnout celý film samo. Svým způsobem je obdivuhodné, jak to Gordon-Levitt dokázal zaplést a ukočírovat, ale kdyby to udělal s většími zkušenostmi za deset let, a něco vypustil, myslím, že bychom si z toho sedli na zadek úplně všichni. V současné podobě se Gordon-Levittovi jeho prvotina zvrhne ve film o hledání a především o těch, co pořádně nevědí, že něco hledat můžou (a asi by i ve vlastním zájmu měli). Není to vůbec špatné, má to silné momenty (sex Jona s Esther, OMG), ale i když se to stále někam maličkými krůčky ubírá, jde to úplně jinudy - úplně zbytečně jinudy - než je potřeba. Sice to znamená, že se nemůžu dočkat toho, až Gordon-Levitt dá život nějaké prostší žánrovce, ale pro Dona Jona to moc nehraje. A to ani když nabízí kromě jiného Scarlett Johansson v póze vulgárně-a-kýčovitě-žvejkové-růžové-pipiny, kterou byste v reálném životě nejradši ihned zbavili utrpení:) Ten její vypatlaný, "dějem" pohlcený úsměv při promítání tragicky špatného chick-flicku v kombinaci s jejími odpornými manipulativními pokusy a gestikulací předměstské štětky ze sedmdesátých let jsou ale na Oscara. Každopádně když se Jon na konci přestane za volantem chovat jako "co čumíš kreténe" pablb a začne si místo toho užívat (dost hroznou, ale co naděláte;)) muziku z rádia, měl jsem chuť ho obejmout:) Takže ano, po víc než jen troše uvažování (čímž bych chtěl zároveň poděkovat CSFD za to, jakou je úžasnou terapeutickou a myšlenky třídící pomůckou) mu vypálím 80% a své vřelé doporučení. Repríza mě nemine. A nejenom jedna;) (11.09.2014)

Film dokáže veľmi dobre pracovať s hudobným prevedením a melódie výborne podfarbujú dej. Mínusom je, že časom príbeh uviazne v zabehnutom kruhu a ku koncu stráca tempo. Chytrejší divák odhalí smerovanie pointy asi od polovice inak akurátnej dĺžky filmu. Ale i tak sa Levittovi vo svojej prvotine podarilo zachytiť aktuálny pohľad na povrchnosť, s akou príslušníci mladej generácie pristupujú k nadväzovaniu jednorazových sexuálnych vzťahov. Servítku si pri tom pred ústa neberie, tá sa zíde na niečo iné. Lásky Dona Jona sú sviežou oddychovkou, plnou hravých dialógov, ktorú rozhodne odporúčam. (12.02.2015)

Osma? Devítka? Ale! Maximálně sedma? Dokáže sbalit a do postele nalákat kteroukoliv kočku. Když přijde nová kost a zřejmě už vážně „ta pravá“, bude muset skoncovat se svou těžkou závislostí. Pornem. Tenhle diskotékový frája se prostě u filmů pro dospělé uspokojí lépe než v náručí nadržené „jak se vlastně jmenuješ?“ buchty. Ve výsledku pochopitelně Joseph Gordon-Levitt nabídne coby režisér i scénárista (na poprvé výborná vizitka) něco navíc, co upozorní na volnost nových médií, na jednoduchost prožitků a celkově rýpe do odosobněného světa kolem nás. Ironický scénář je poměrně slušný, umně i přes (ano, opravdu) velejednoduchý námět láká na blonďatou roštěnku, která přesně ví, co od vztahu očekávat a sebestředné hovado, které přesně ví, co potřebuje hlavně on. I když jsou ve finále jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, tenhle sebevědomý debut v rámci možností funguje. Není skandální ani objevný, osobitý přístup se mu ale dostal. (05.01.2014)

"Filmy a porno jsou něco úplně jiného. Za filmy se dávají ceny." Kdybych o tom něco věděl, tak bych kontroval, že za porno taky. Jenže já jsem se nikdy v životě nedíval na porno. No, snad když jsem přecházel z jinošských let do mužných, tak jsem jedním očkem cosi hambtýého zahlídl a od tý doby už nic. Tedy pokud se nepočítá internet, protože ten se umí vnutit a ono tu a tam stojí za to užít si chvíli sám se sebou, koukat přitom na slečnu, která se mi líbí a dělá věci, který neplacenejm slečnám připadají nechutný. Ale dosti zasemeněných kapesníků - tady jde o film. A ten se pohybuje na hraně posilovny, sexu a kostela, což je kombinace vskutku pulsující a tak jedinou nespokojenost u mne způsobuje to, že jsem se nedozvěděl, podle jakýho vzorce zpovídající spočítá hříšníkovi množství Otčenášů a Zdrávas Marií. Ale já se HO jednou zeptám osobně a jestli černoprdelníci švindlujou, tak poznají to, co žádnej dobytek v zoofilním pornu dosud nezažil. (16.08.2014)

Kdo by to byl řekl že Gordon-Levitt prokáže i na režisérské stoličce takovýhle talent. Film samotný je samozřejmě i díky své délce jen takovou jednohubkou na jedno podívání. Kvality mu nicméně nelze upřít. Dokáže solidně pobavit a díky hodně zvláštní romantice nutí i k zamyšlení a určité sebereflexi u každého z nás. "Něco na tom zkrátka je." PS: Před Julianne Moore opět klobouk dolů. 60% (06.01.2014)