Dom pri cintoríne

Velmi slabé, v podstatě nesmyslné a nelogické, hodně dlouho nudné, některé krvavé scény natahované až tak, že ztrácí na síle, zajímavosti a kouzlu. Postavy nezajímavé až protivné (matka) nebo jaksi mimo (malá pihovatá holčička). Celý ten film působí protivným až odpuzujícím dojmem. Za něco stojí jedině dr. Freudstein, to je postava, z níž bych se v přiměřeném věku asi posral strachy. Jenže na něj si počkáme hodně dlouho. A ještě hudba, ta má grády. 1,5* (01.08.2011)

Ako diváci talianskych hororov vedia, scenár a herecké výkony nie sú veci, ktoré by sa bežne v tejto časti hororového sveta nosili. Inak tomu nie je ani v DOME PRI CINTORÍNE. Ako ale tí istí diváci vedia, spravila ak dôjde reč na plnokrvnú žánrovú atmosféru a na gore, sú Taliani slávny hororový národ. A inak tomu nie je ani teraz. Obrovský dom s desivým tajomstvom, jeho fotka, na ktorú ak sa lepšie pozriete, uvidíte za záclonou jačať záhadné dievčatko, obďaleč v sychravom lese anonymný cintorín a rozľahlá pivnica, v ktorej sa niečo stalo. Je tu toho dosť, od vraždiacich zvierat po niečo ako zombíkov a duchov, ale všetko to spolu pekne brutálne funguje. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/147110/Dom-pri-cintorine-80.html (27.10.2007)

Milé prekvapenie. Aspoň na Fulciho pomery a vôbec na pomery talianskeho gore trashu. Tvorca síce ostáva verný samoúčelnosti krvavých scén, ale tie sú tentoraz súčasťou príbehu, ktorý niekde začína i končí, má realistické postavy a oplýva tajuplnou a mysterióznou atmosférou. Nemáte radi, keď sú do hororov zasadené deti? Tunajší hlavný protagonista má sotva osem rokov a prejde peklom, akým vo filmoch obyčajne neprechádzajú ani dospeláci. Len škoda, že monštrum, ktoré sa v celej svojej kráse ukáže vo finálnej scéne, je zlý vtip. Každopádne asi najlepší a "najnormálnejší" z Fulciho známych hororov. (18.05.2002)

Nadstandardně rozehraná partie jak na poli dějovém, tak formálním se bohužel během druhé poloviny v obou případech zasekne. Vzhledem k tomu, že oproti The Beyond Fulci výrazně šetří detailním zobrazováním destrukce lidského těla, je zastavení dějové toku dosti závažným problémem a hluchá dvacetiminutovka vytváří silnou pachuť na jinak velmi podařeném filmu, jenž za své konečné kvality vděčí krom zmíněného úvodu taky fenomenálnímu závěru, kdy těm, jenž se divili absenci gore, Fulci notně pootevře pusu, neboť silná koncentrace zohavených lidských těl do jedné scény příjemně nadzvedne žaludek a přitom si zachová šťavnatý punc temné atmosféry, v němž příjemné mrazení v zádech z toho co vidíme, lze při troše dobré vůle nazývat i strachem. Snad jenom pár vyloženě idiotských replik z úst malého blonďatého a extrémně nesympatického klučiny a nevěrohodné chování postav po téměř celou dobu trvání filmu, dělá nepříjemné kazy, které však jdou pozapomenout, pokud se na výsledný celek budeme dívat spíše pocitově než logicky. Pak nám vyjde, že čtyři hvězdičky jsou více než dobrým ohodnocením dobrého filmu. (30.12.2005)

Mladá rodina Boyleových sa presťahuje z New Yorku do Withfieldu. Výmena bytového apartmánu za rodinné sídlo sa zdá ako rozumný krok pre výchovu malého chlapca. Pravda je však úplne iná. Dom sídliaci na pozemku starého cintorína skrýva hrôzostrašné tajomstvo. Talianske horory patrili v 80' rokoch medzi skvosty. Najmä čo sa gore týka. Aj v dnešnej dobe by sa "podaktorí" režiséri mali z čoho priučiť. Snímok ako taký, napriek pomerne krátke stopáži, neponúka nijak originálnu zápletku. Príbeh prostý, jednoduchý, no nijak neurazí. Až na záver, mimoriadneho napätia som sa nedočkal. Hranie aktérov mi v niektorých momentoch prišlo umelé, amatérsky nepresvedčivé ( najmä chlapcovo ). Hudobný doprovod vo vypätých scénach, katastrofálny. Záver síce veľmi potešil, ale ako som sa už vyjadril. Gore najsilnejšou stránkou - 60%. (06.01.2014)