Dom pri cintoríne

Lucio Fulci rozehrává klasické téma „strašidelného domu“ a nutno říct, že se vší parádou. Hned z úvodu se s ničím nepárá a diváka vtahuje do děje. Způsob, jakým je prezentována brutalita, je doveden k dokonalosti. Gore scény jsou jedny z toho nejlepšího a je vidět, že Fulci se krve nebojí, ba naopak, vyžívá se v detailních záběrech. Děj působí také uceleně, a diváka postupně připravuje na finále přesouvající se výhradně do sklepení, jenž atmosféricky nemá chybu. Dům u hřbitova je koncentrace hrůzy a krve ve správně namíchaném poměru. (22.03.2009)

Mladá rodina Boyleových sa presťahuje z New Yorku do Withfieldu. Výmena bytového apartmánu za rodinné sídlo sa zdá ako rozumný krok pre výchovu malého chlapca. Pravda je však úplne iná. Dom sídliaci na pozemku starého cintorína skrýva hrôzostrašné tajomstvo. Talianske horory patrili v 80' rokoch medzi skvosty. Najmä čo sa gore týka. Aj v dnešnej dobe by sa "podaktorí" režiséri mali z čoho priučiť. Snímok ako taký, napriek pomerne krátke stopáži, neponúka nijak originálnu zápletku. Príbeh prostý, jednoduchý, no nijak neurazí. Až na záver, mimoriadneho napätia som sa nedočkal. Hranie aktérov mi v niektorých momentoch prišlo umelé, amatérsky nepresvedčivé ( najmä chlapcovo ). Hudobný doprovod vo vypätých scénach, katastrofálny. Záver síce veľmi potešil, ale ako som sa už vyjadril. Gore najsilnejšou stránkou - 60%. (06.01.2014)

Aj aj aj. Pane Fulci, jestli mě tam dole v pekle slyšíte. Jak jste mohl pokazit tak výborný děj. Prostorný dům někde u hřbitova a do toho depresivní podzimní počasí. Čekal jsem mnohem více, protože na tento snímek všichni pěli samou chválu. Vždyť z toho šel udělat hit mezi horory. Nechápu, co se ostatním divákům na tomto snímku líbilo. Mě skoro nic. Možná trochu jen Dr. Freudstain, který vypadá fakt hrozivě. Vraždy jsou brutální, ale velmi nechutné. Jelikož je to 5. film, který jsem od Fulciho viděl, tak mě ty brutálnosti a nechutnosti už ani nepřekvapili. Jinak bych se z toho asi pozvracel. A to mám doma zakoupen ještě film Koncert hrůzy. Ale myslím si, že si ho asi nikdy nepustím. Fim Dům u hřbitova si budu pamatovat jen díky tomu, že jeden italský režisér pokazil velice zajímavou zápletku. (19.09.2008)

Víceméně dost průměrný horor, který se ze začátku snaží děsit dost lacině, ale má pár dobrých nápadů, nejednu atmosférickou scénu, slušné gore a i ten příběh celkem ujde. Ten teda sice není nic extra, ale pořád je sám o sobě aspoň trochu víc rozvinutější, než zápletky filmů Daria Argenta. Jen jsem po skvělých Zvucích temna čekal něco podobně atmosférického, ale asi jsem byl příliš rozmlsaný. Ale tak jsem aspoň od Fulciho konečně viděl něco drsnějšího... 3* (14.03.2022)

Zoberte si ktorúkoľvek fotografiu imaginatívneho a surrealistického fotografa Jiřího Severa. Prvý pohľad: Registrácia reality. Druhý pohľad: Subjektívny dokument. Pohľad tretí: Vzrušujúca mágia istého genia loci. Niekto je disponovaný vnímať tretiu rovinu, senzibilite iného môže byť úplne cudzia, čo však neznamená, že by objektívne nejestvovala a dobre nefungovala. Sever hľadá krajnú polohu reality, pri ktorej je ešte schopná pôsobiť imaginatívne. Teraz si vezmite ktorýkoľvek film Lucia Fulciho. Prvý pohľad: Prezentácia brutality najhrubšieho zrna. Druhý pohľad: No, tak hrozný brak zachraňujú od hrobu len slušne prevedené špeciálne efekty. Pohľad tretí: Číra hrôza odrazu exploduje a ovzdušie sa napĺňa preludnou atmosférou nočných môr s celým ich deviantným čarom. Fulci hľadá krajnú polohu reality, pri ktorej je ešte znesiteľná. Nenapodobiteľne skľučujúcu atmosféru bezmocnosti a blížiaceho sa desu však spomínanou brutalitou (schopnou vyvolať akurát odpor) rozhodne nenavodzuje. Jeho filmy z obdobia okolo 1980 síce nedisponujú estetizáciou hrôzy ako je to u Argenta, bezohľadnosť pri rafinovanom navodzovaní extrémnych emócií je však u Fulciho nezabudnuteľná. Mimochodom, Dom pri cintoríne disponuje tak hustou depresívnou a melancholickou atmosférou výdatne podporenou molovým hudobným sprievodom (Walter Rizzati), až je to nenormálne. V žiadnom inom horore čosi také nenájdete. Šokujúci unikát. (24.10.2004)