Anjelský podiel

Na to, že si Andělé berou svůj podíl ze sudů whisky věřím rozhodně víc než na to, že se z delikventů stávají slušní občané. A jsem si celkem jistý, že režisér věděl, co mi chce sdělit, ale vzal to zbytečně dlouhou oklikou. Úvodní sociální drama je totiž tak nezáživně dlouhé, že jsem se chtěl s Andělským podílem naštvaně rozloučit. Pak však přišlo o něco lepší seznámení s vůní, chutí i barvou oblíbeného alkoholu a zlodějský závěr byl už naprosto vynikající. Jen si nejsem jistý tím, kolik diváků projeví tolik osobní statečnosti jako já a neopustí Robbieho dávno před první návštěvou palírny. (03.02.2014)

Poslední dobou mám docela štěstí na prima filmy. Stejně je to tak i s Andělským podílem, který byl smutný, ale zároveň i mírně úsměvný v tom správném poměru. Angličané mají smysl pro jemný humor a to jsme mohli vidět i v tomhle příběhu plného jak jinak než skotskou whisky, skvělých a přirozeně hrajících herců včetně jednoho mírně retardovaného. Robbie sympatickej kluk, kterému musíte držet palce i kdyby jste nechtěli, aby mu to všechno dobře dopadlo a on mohl znovu nastartovat svůj život jiným směrem. Jejich společná cesta v kiltech s nezbytným sporranem neměla chybu. S Kenem Loachem jsem se setkala už ve filmu Něžný polibek, který se mně moc líbil a už se těším na nějaký další jeho film. A já jen doufám, že ze mě Andělský podíl nikdy nevyprchá a nezmizí navždy pryč. (18.10.2012)

Andělský podíl mě nesmírně potěšil i díky tomu, že film kloubící tolik pocitově odlišných tváří jsem už déle nepotkal. Říkal jsem si, že den po Kesovi (1969) chci od Kena Loache zpestření nějakou z jeho komedií a navzdory skvělé a originální úvodní scéně jsem pak déle nechápal, kde se ta komedie skrývá v tomto často drsném a bezútěšném příběhu?! Ono to totiž působí jako klasické Loachovo sociální drama – stylově i tím, jak jsou postavy vrženy do nepříjemných situací (zde soud, nucené práce i časté násilí) – navíc se tu zpočátku mluví leckdy tím nejspodnějším slovníkem, což mě spolu s atmosférou uvádělo spíše do nechutné deprese. Jenže postupně se tu začnou nenápadně objevovat jiskřičky až jiskry radosti ze života. Hlavní hrdina bojuje mj. se stavy vypuzujícími k bezdůvodnému násilí, ale v jiných scénách se začíná stávat sympatickým. Ve dvou dlouhých scénách zažijeme i poutavou exkurzi na téma výroby i uskladňování whisky, vedle toho se vydáme s hrdiny na velkou tůru v skotských sukních, která se stává jakýmsi vnitřním očistcem i příležitostí pro další zločin současně. V průběhu cesty nás potkají zábavné zážitky, kdy není nouze o stále víc přítomný humor (byť párkrát, žel i fekální)... a najednou si s bývalými trestanci kráčíme horskou stezkou v doprovodu skvělé hudby, po vrcholném zážitku ve sklípečku se stává film i velmi napínavým a najednou mi znepokojeně dochází, že se coby divák ocitávám taky na ideologicky nesprávné straně zákona... no, nesmírně mě to bavilo... a jedem! ♫ :-) [85%] (12.09.2024)

V podstatě ryze hollywoodský námět zpracovaný zcela nehollywoodsky. Velmi snadno z toho šlo udělat pohádku o tom, jak chudák kluk s kriminální minulostí ke štěstí přišel, ovšem Ken Loach byl jiného názoru, vsadil více na realismus všedního dne (i když tomu, že by padesátikilový střízlíček zmlátil do bezvědomí metrákového pořízka se mi zdálo dost nepravděpodobné) a i když Robbie si zaslouží lítost i sympatie, za jeho temnou minulostí (a hrozbou temné přítomnosti) nechává pootevřené dveře. Příjemný lidský film se sympatickými civilními postavami a atmosférou chudých čtvrtí dnešní Británie. 80%. P.S.: Taky mám rád whisky. (25.09.2022)

Mám hold slabost pro britské komedie a excentrický humor navazující na eallingovské tradice. Čtveřice hrdinů mě bavila i dojímala, plán na získání "andělského podílu" z nejcennější whisky všech dob se vtipností vyrovná legendárním Zlatým věžím. Vůbec jsem od filmu nečekal sociální výpověď, ani syrové vykreslení systému veřejných prací a přijal jsem režisérův smiřlivý a laskavý pohled na malou komunitu outsiderů. Pro mě byl film ve festivalové vřavě tím samým jako loni tragikomický Le Havre - velmi příjemná oddychovka, při níž jsem se od srdce zasmál a z níž ve mě zbyl velmi pozitivní pocit, jež mi dodal síly do festivalové cílové rovinky. Vím, že Loachova cesta od krutých sociálních dramat ke smiřlivým komediím, jež postrádají i satirický prvek, není zrovna kritickou obcí velebena. Ale není nad to si jednou za čas dát skutečně vtipnou komedii, která alespoň na tu hodinku a půl umožní zapomenout na problémy každodenního života. V tom případě mi je jakýkoli přesah či dlouhodobější otisk u šípku. (06.07.2012)