Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Piotr SobocińskiHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Irène Jacob, Jean-Louis Trintignant, Jean-Pierre Lorit, Samuel Le Bihan, Juliette Binoche, Julie Delpy, Zbigniew Zamachowski, Teco Celio, Marion Stalens (viac)Obsahy(1)
Posledné dielo trilógie Troch farieb. Vďaka mladej a úspešnej modelke Valentine (Irène Jacob) sa dostávame na fotenie do Švajčiarska, kde ju náhoda privedie k starému sudcovi (Jean-Louis Trintignant). Skrz optiku nevinnej Valentine postupne objavujeme starcove tajomstvá a minulosť...
Táto psychologická dráma, mnohými kritikmi označovaná za autorove zhrnutie celej jeho tvorby, bola nominovaná na Oscara v troch kategóriách (réžia, scenár, kamera) a získala Césara za hudbu (Zbigniew Preisner). (mrksik)
(viac)Videá (1)
Recenzie (189)
S tímto filmem jsem objevila skvělého polského hudebního skladatele Zbigniewa Preisnera. Jean-Louis Trintignant jako penzionovaný soudce versus mladá, krásná modelka a studentka v podání Iréne Jacob. Co mohou mít dva tak rozdílní lidé společného a proč si tak rozumějí? Možná je to tím, že oba mají rádi psy, možná tím, že jsou oba osamělí. Poslední díl Kieślovského trilogie je dobrý, stejně jako dva předchozí. ()
Evidentně půjdu proti proudu, protože z celé trojbarevné trilogie se mi nejvíc líbila Bílá. Pak by byla Červená a na posledním místě Modrá (byť je to moje nejoblíbenější barva). Skvěle jsou ale všechny tři. Každopádně se mi zde vyplatilo, že jsem tu trilogii sledoval přesně tak, jak jde za sebou. On to žádný velký průser není, vidět to na přeskáčku, ale takhle na mě víc zapůsobil konec, který vlastně celou tu trilogii spojil dohromady a kvůli kterému nakonec Červené přidám tu slabou pátou hvězdičku. Opět je celý ten film naprosto perfektně natočený a zahraný, což je pro Kieslowského naprosto typické. Příběh to má taky zajímavý, má naprosto perfektně vykreslené charaktery a to včetně jejich psychiky, takže perfektní je to i po téhle stránce. Akorát mě to bohužel neoslovilo tolik, jak mělo a právě proto mi tenhle díl připadá o něco málo slabší, než Bílá, protože ta se mi líbila prostě víc. I tak je to ale skvělé a je to ukázka naprosto perfektní filmařské práce. Slabých 5* ()
Kieslowského poslední film je hlavně o soucitu. Soucitu s ostatními lidmi. To je ukazováno na příběhu modelky, která má sice přítele, ale je osaměla. V kontrastu k ní, je soudce v penzi, jenž odposlouchává telefony sousedům. Film je zároveň je o lásce. Naplněné, nenaplněné či zklamané. Psychologicky skvělé propracovaný film. Zároveň plný symboliky a je jen na divákovi, co si z toho vezme. ()
Excelentný film o súcite, páčil sa mi z celej trilógie najviac. Ide o majstrovsky rozohranú partičku psychológie vyjadrenú pomocou bezchybnej filmovej symboliky. Symboliky, kde je veľký rozdiel v tom, čo si myslíme alebo hráme a skutočnou realitou. To všetko v neuveriteľne podnetných dialógoch medzi penzionovaným sudcom a mladou modelkou. Film začína a končí rovnako, a v tom je aj zhrnutie podstaty celého filmu. Na začiatku pri fotení na plagát, modelka hrá emócie smútku, a na konci podobná fotka, ale už ide o skutočnosť. Obrovský emočný rozdiel. Kruh sa uzavrel. Dôstojná, zlatá bodka za celoživotnou prácou pána Kieslowského. ()
V tomto psycholigickém dramatu jsem postrádal jediné - emoce. Což je ovšem ve filmu tohoto ražení nedostatek dost podstatný. Film je příjemně natočen, příjemně zahrán, příjemně ozvučen, ale právě kvůli absenci emocí mi nemá moc co říct. Večer jsem u toho usnul. Dávám takové lepší 2*. Víc rozhodně ne. Další díly trilogie rád vynechám. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (8)
- Piotr Sobocinski potvrdil, že záber z kamerového žeriavu na módnu prehliadku bol vymyslený tak, aby pripomínal skorší pohyb kamery, ktorá zíde dole, keď hrdinke na ulici spadne kniha. (Biopler)
- V úvodnej scéne je spomenutý film Spolok mŕtvych básnikov (1989). (DamianL)
- Juliette Binoche a Benoît Régent, herci z Kieślowského filmu Tři barvy: Modrá (1993), a Julie Delpy a Zbigniew Zamachowski z dalšího jeho filmu, Tři barvy: Bílá (1994), mají v závěru snímku všichni malé cameo. (džanik)
Reklama