Tri farby: Biela

Stejná preciznost jako v Modré, ale příběh a postavy o řád vykonstruovanější, umělejší. Snad proto ke mně Bílá nemluví zdaleka tak srozumitelným jazykem: jemné odstíny výrazů tváří vidím, ale tentokrát v nich často tápu stejně jako v některých činech a motivacích (nepochopil jsem bohužel ani, co se snaží Dominique v závěru sdělit gesty, dokud mi to její představitelka nevysvětlila v bonusech) a tudíž se na mnoha místech bezprostředně emočně nechytám. Na druhou stranu, velké plus je všudypřítomný trpký humor a polská zemitost (mj. tradičně výborný Jerzy Stuhr ve vedlejší roli). Třeba se to napodruhé usadí, zbude-li v životě čas na podruhé. (15.05.2012)

Abych to nenatahoval, Bílá mě zaujala více než Modrá. Hlavní postavou je muž, který zůstane po rozvodu s manželkou Francouzskou v Paříži, a to bez bytu, financí a ještě obviněním ze žhářství na krku. Náhoda mu přihraje do cesty muže, který ho docela svérázným a riskantním způsobem dostane do Polska, kde se oba ještě více spřátelí. Náš nešťastník se však "zvetí", vypracuje se na bohatého muže a pak se opravdu stylově své exmanželce pomstí. Avšak takovým způsobem, který by asi někdo těžko v reálu praktikoval (ale o to je mi sympatičtější ;-)... (28.05.2008)

Tento film se do mě zakousl s takovou razancí s kterou jsem ani nečekal. Toto moje první setkání Kieslowskim a můžu už ted říci že jsem si ho zamiloval. Jeho příběh jednoho polského loosera, je neodolatelný. Hned ze začátku jsem se s ním ztotožnil, mu prostě nešlo nedržet palce. Jeho životní pády sice bolely ale také bavili, jen vzpomenme scénu s kufrem nebo jeho první job jako ochranka. Civilní herectví Zamachowskiho mě doopravdy okouzlilo. Ovšem není to jenom komedie, je to především film o velké a nekonečné lásce. Tento film nejen dojme ale i pobaví. Připočtěme geniální pomstu, kterou jsou schopní jenom zamilovaní, dostane se nám opravdu Filmu s velkým F, který probudí divákovo srdce v záplavě citu... (21.07.2006)

Uz se sice nekona, tak silna vizualni a hudebni orgie jako v prvnim dile trilogie. Pribeh take neni tolik " skutecny " a silny. Naopak zde mame relativne dost vtipnych situaci, pribeh ( sice absurdni, ale velmi poutavy ), ktery nenudi a skvele herecke vykony, at uz Zamachowskeho, Stuhra nebo Gajose. Ocenil jsem take porevolucni polske realie. Velice dobry film, ktery ale modry stin neprekonal... (17.02.2009)

Přepsáno v březnu 2019. Tři barvy: Bílá je svéráznou komedií v rytmu tragédie od polského filmového básníka Krzysztofa Kieślowskiho. Bílá je barvou sněhu, chladu vnějšího i vnitřního, odcizení a naděje. Pojem Rovnost je rozzuřenou snahou ponížené lidské důstojnosti o nastolení spravedlnosti a hřejivého pocitu při dosahování satisfakce. V širším kontextu se tvůrci rozhlíží po stavu společnosti a za dychtivou potřebou postsocialistického Východu vyrovnat se hodnotě a podstatě bohatství Západu. Síla peněz je opojná, morální hodnoty omezují pohyb volného rozletu. Bílá je také jedinečnou romantickou baladou lásky, nenávisti, zrady a pomsty. Všechny protichůdné pocity se vzájemně mísí, žádný impuls se nedokáže oprostit od ostatních, slabost se nepromíjí a láska, byť ve zdeformované poloze, v hloubce touhy a smyslnosti přetrvává všechny stupně příkoří i úkladné hanby. Hlavní postavou odvetné reakce intimního zhanobení je Karol Karol (zajímavý Zbigniew Zamachowski), úspěšný kadeřník s momentální dysfunkcí tělesné možnosti uspokojení. Lidská důstojnost je rozervávaná na nicotné zbytečky bezradnosti. Niterné volání po spravedlnosti dostává odvahu a hlas stále sílí. Satirická jednoznačnost si vychutnává hrdinův návrat do vlasti. Lidské ponížení se rázně a vytrvale chystá na svůj velkolepý okamžik úplného vítězství. Bohatství stojí na prvním místě, nejdůležitější potřebou je ovšem stále a jen touha lásky. Hlavní ženskou postavou je Dominique Vidal (sebevědomá Julie Delpy), nevyzpytatelná bývalá Karolova manželka. Potřeba tělesnosti krutě trestá mužskou neschopnost. Láska překračuje hranici nenávisti, přesto z ní nikdy natrvalo neuteče. Sobecká láska uctívá znamení destrukce. Důležitou postavou je Mikołaj (pozoruhodný Janusz Gajos), mysteriózní osoba a nejupřímnější Karolův kamarád. Strážný anděl má pochybnosti o smyslu života, závan smrti je vykoupením, obrozením i zoufalým strachem niterné osamělosti. K výraznějším postavám patří Jurek (příjemný Jerzy Stuhr), Karolův starší bratr a provozovatel kadeřnického salonu. Je tichou silou, která podporuje a nemá žádné postranní úmysly. A také Karolův polský zaměstnavatel (Cezary Pazura), prototyp úspěšného muže nové etapy života po polském komunistickém martyriu. Ostré lokty jsou předností, rostoucí profit je jediným uspokojujícím cílem. Z dalších rolí: pravá a nebojácná ruka polského kšeftaře (Grzegorz Warchoł), Karolův svědomitý řidič Bronek (Jerzy Trela), výhodné pozemky prodávající starý venkovan (Jerzy Nowak), Karolův spolehlivý notář (Aleksander Bardini), či pověst o náhlém úmrtí vyšetřující policejní inspektor (Cezary Harasimowicz). Bílá je drsně neortodoxní komedií se satirickými zvuky o stavu a hodnotách společnosti v období euforického uvolnění politických poměrů. Bílá je očekávání a křížová výprava za osobní spravedlností. Bílá je naděje a láska, uvězněná v nedorozumění potřeb doby i jednotlivců. Bílá je svérázná romantická balada a nihilistické popichování. (14.08.2009)