Já, Olga Hepnarová
Ja, Olga Hepnarova
Moi, Olga
I, Olga Hepnarova
VOD (3)
Obsahy(1)
Príbeh mladej ženy, ktorá v roku 1973 nasadla do nákladného auta a v centre Prahy zabila osem ľudí. Svoj čin považovala za akt pomsty spoločnosti, ktorá jej podľa nej celý život ubližovala, a v roku 1975 ju ako poslednú ženu v Československu popravili. Snímka je existenciálnou drámou Olgy Hepnarovej, príbehom osamelého človeka vymedzujúceho sa voči väčšinovej spoločnosti, príbehom, ktorý vyústi do tragédie a niet v ňom víťaza ani porazeného. Film ponúka pohľad na traumatický život aj čin titulnej hrdinky z určitého odstupu tak, aby sa emotívne neprikláňal na stranu Olgy Hepnarovej. Súčasne je aj drámou ľudí z jej okolia a jeho tvorcovia sa snažia nájsť príčiny jej strašného agresívneho aktu. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (660)
Olga Hepnarová dňa desiateho júla roku 1973, o 13:30 hodine, na triede Obrancov mieru v Prahe úmyselne vrazila nákladným autom Praga RN do skupiny zhruba tridsiatich nič netušiacich ľudí, ktorí stáli na trolejbusovej zastávke. Ôsmich z nich zabila a ďalší šiesti boli ťažko zranení. Bol to nezmyselný akt jej pomsty voči systému, spoločnosti a celému svetu. Týmto neakceptovatelným činom chcela vybiť svoj iracionálny hnev a vyriešiť svoje komplexy. Mala vtedy dvadsať dva rokov. Toto jej chladnokrvné konanie sa nedá ničím ospravedlniť, ale ak chcete vedieť aké okolnosti tomu predchádzali a i tak trocha pochopiť, kto bola táto mladá žena, tak si pozrite snímok "Ja, Olga Hepnarová", ktorý v roku 2016 natočili českí filmári Tomáš Weinreb a Petr Kazda. Je to kvalitne spracovaná historická životopisná dráma o šialenej, masovej vrahyni. Titulnú postavu stvárnila dychberúcim spôsobom poľská herečka Michalina Olszańska. **** ()
Velmi zdařilé psychologické drama vystavěné na skutečném životním příběhu jedné z nejznámějších našich vražedkyň. Černobílá dodává snímku atmosféru, která celkově skvěle odráží dobu, v níž se děj odehrává. Pochválit je nutno také herecké výkony, jež staví zejména na méně známých a neokoukaných tvářích, což je ve výsledku spíše klad. Co se výtek týče, tak souhlasím s názorem, že tvůrci mohli více zdůraznit důvody, proč se Olga cítila ve společnosti natolik ukřivděná. ()
Spoilery? Vše vyzrazuje v podstatě už obsah, takže pokud jste udělali stejnou chybu jako já a přečetli si jej, tak četbou následujících řádků už pranic dalšího nepokazíte. No, co k filmu říct? Asi hlavně to, že i moje spolusledovatelka je má mnohem větší. Jináč byla Olga celkem pěkná slečna, když si z ní člověk odmyslel její nevkusné oblečení, kterým by velmi rozohnila tehdejší módní policii. Poté, kdy si nasadil na hlavu helmu, by ji ovšem nespasil ani nejmodernější módní výstřelek. Z neznámých důvodů jsem očekával, že se bude více snímek točit kolem událostí po spáchání činu. Místo toho člověk sleduje, co jejímu rozhodnutí předcházelo, takže jsem celou stopáž netrpělivě očekával, kdy už se konečně rozhodne zválcovat 20 lidí. Celý snímek je dokonalou ukázkou, kterak funguje šíření emočního jedu mezi lidmi. Skvěle se to podařilo vysvětli Jaroslavu Duškovi v 4 dohodách. Šlo v podstatě o to, že flusne-li na tatínka v práci nadřízený, tak na něj nemůže flusnou zpátky. Tatínek tedy flusne doma na maminku. Maminka flusne na nejstarší dítě. Nejstarší dítě flusne na mladšího sourozence. Takhle to pokračuje dál a dál, dokud je na koho flusat. V některých rodinách to odnese pes a v jiných děda. Olga neměla ani pejska ani dědu, takže si svůj flusanec schovala pro 20 náhodných lidí, kteří se v tu dobu procházeli po chodníku. Olga byla člověk, který se rozhodl býti nešťastným. Film velice pěkně vykresluje její psychologický profil. Její samotářství je v poměrně výrazném kontrastu s častými návštěvami tehdejších společenských akcí. Vysvětluji si to tak, že na těchto místech se její tělo poohlíželo pouze po občasných sexuálních aktivitách se stejně chybně orientovanými slečnami. Vkus měla celkem dobrý a páni režiséři si tyto lesbické scény celkem vychutnávali. Chvilkami jsem si připadal, jako při sledování nějakého lesbického porna, které samozřejmě nesleduji, neboť jsem puritán. Velice se mi líbily její dopisy, které byly velmi pravděpodobně reprodukcemi skutečných dopisů. Olga byla sečtělá a občas zazněla i velice pěkná myšlenka. Třeba, že žádný člověk není schopen přesně porozumět druhému. Každý máme jedinečný myšlenkový systém a podle tohoto systému dešifrujeme zachycené informace. Jinými slovy, když vám někdo něco povídá, tak si z toho odnesete úplně nebo částečně něco jiného, než se vám dotyčný pokoušel říct, neboť informaci přefiltrujete právě podle nastavení vašeho mozku. Olga měla v tomto ohledu obzvlášť odlišný mozek. Nerozuměl ji prakticky nikdo a nebylo v jejích silách, aby ani ona porozuměla společnosti kolem ní. Na světě není moc místa pro prosazení se lidí, kteří se nedovedou přizpůsobit. Potom není divu, že se cítila právem jako otloukánek a udělala to, co udělala. Její motiv byl zřejmý. Chtěla, aby po světě běhalo méně otloukánků a vybrala si hlasitější cestu a udělala této komunistické káře tu nejlepší reklamu, než kdyby si skočila někdy odpoledne pod rozjetý kolejáček a pouze znepříjemnila den několika stovkám lidí spěchajícím do práce. Už proto, že o jejím činu vznikl film, může svoji misi považovat za splněnou. Tedy částečně. Otloukánci byli, jsou a budou. Že se občas někdo rozhodne vystřílet plnou třídu svých spolužáků, nebo restauraci plnou lidí, nechť je živým důkazem. K zamyšlení mě snímek rozhodně přivedl. Líbil se mi po audiovizuální stránce. Zejména audio bylo kouzelné. Snímku jakákoli hudba absolutně nechyběla. Emoce ve mne film však nevyvolal naprosto žádné, což je velká škoda a hlavní důvod, proč nejsem schopný dát 4 hvězdy. Dalším důvodem nechť je poměrně významný výskyt nezajímavých scén. () (menej) (viac)
Když jsem šla loni na zlínském Filmfestu na Olgu Hepnarovou, moc se mi do toho nechtělo. Nechtělo se mi do depresivního snímku. Navíc se překrýval s jiným filmem, který jsem vidět chtěla. Nyní s odstupem si to "sedlo". Pokud současní tvůrci sahají do minulosti, vždy se ptám, jestli není dost současných témat? V případě Olgy mi to ale nevadilo. O jejím činu se hodně mluvilo, ale nikdo púořádně nevěděl, proč to udělala. Vždycky to byla "ta ženská, co najela do lidí", jen málokdo z mého okolí znal její jméno nebo věk. A už vůbec nikdo netušil, co se jí mohlo odehrávat v hlavě. Zpracování poměrně náročného tématu se zdařilo. První polovina je téměž dokumentární nahlédnutí do Olžina života, nebýt jejich komentářů, jen stěží bychom odhadli, co si vlastně myslí. Poprvé se mi zdálo její okolí netečné. Teď vnímám za mlčením matky i působením psychiatra spíše bezradnost. Jde o zdařilou sondu do duše psychopata, která je nadčasová. Za mě nejvyšší hodnocení. ()
Já, Hepnarová silná... a fotogenická. Strašně neujasněný film co do přístupu k hlavní hrdince, ale i v hereckém pojetí a scenáristicky. Film, který vynechává a fragmentarizuje, přitom se ale pořád místy zbytečně opakuje a místy zase přeskakováním detailů spíše mate, než posiluje dojem chladu. Kombinace velmi filmového a fotogenického vizuálu, lehce divadelního zcizeného pojetí některých scén a dobových dokumentů je spíš kostrbatá než organická. Olga funguje v rámci jednotlivých scén, především, když se v nich nemluví a odněkud stoupá dým. Pak má díky netuctové tváři a podivnému držení těla Michaliny Olszańské zneklidňující sex appeal. Stejně tak bych vyzdvihl volnou práci s dobovostí, nestavění normalizačních kulis na odiv a potlačení jakýchkoli "systémových" rysů. Film si všímá postav ve velmi konkrétním prostorovém výseku, neomlouvá je dobou a zkažeností systému. V tomhle ohledu je velmi sugestivní. Bohužel když ho mám brát jako významový celek, který pracuje s distancovanou studií monstra a procedurální zprávou o jedné masové vražedkyni, nemůžu se bránit rozpakům. Ano, už je to dílo lidí, kteří se vyhýbají mnoha otravným českým konvencím a jsou poučení současným festivalovým filmem, ale to samo o sobě není vůbec garantem soudržnosti a působivosti. Musím se přiklonit na stranu těch, kteří říkají, že Hepnarová je sázka na jistotu. Sice ne na jistotu, které jsme tu léty přivykli, ale to na věc nic nemění. Ve všech ohledech nakonec zdánlivě provokativní a morálně ambivalentní snímek končí při zdi. ()
Galéria (53)
Zaujímavosti (45)
- Pre advokáta Olgy Hepnarovéj (Michalina Olszańska), ktorý sa v skutočnosti volal Otakar Topič, ktorého vo filme stvárnil Juraj Nvota bola poprava svojej klientky ťažkou ranou. Po výroku o treste smrti bol zdrvený lebo nečakal, že by súd jeho klientku poslal na šibenicu. O verdikte potom často hovoril a čím ďalej viac sa uzatváral do seba. Až napokon dva roky po poprave spáchal samovraždu. (Raccoon.city)
- Olga Hepnarová neprojevila sebemenší lítost nad svým činem a dokonce litovala, že se jí nepovedlo zabít víc lidí. Její odvaha však vzala za své při popravě. Smrti se bála a její chování v popravčí místnosti bylo prý více než nedůstojné. (RozaF)
- Badatel Čestmír Kozár, který se případem zabývá třicet let, je přesvědčen, že Olga Hepnarová trpěla duševní nemocí hebefrenní schizofrenií. (M.B)
Súvisiace novinky
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (viac)
24. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2016 se stal film Masaryk, který si odnesl rekordních 12 lvů. Tento film ovládl naprosto dominantně předávání Českých lvů za rok 2016. Ambiciozní film Anthropoid… (viac)
Nominace pro 24. ročník cen Český lev
České lvy letos budou velkým česko-britským duelem. Masaryka se 14 nominacemi totiž vyzve na souboj Anthropoid s 12 nominacemi, jimž v hlavní kategorii sekunduje Rodinný film, Hřebejkova Učitelka a… (viac)
TOP filmy 2016 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Výběr tří nejlepších filmů roku dle jednotlivých TOP uživatelů ČSFD.cz je každoročně oblíbeným čtením. Adepti měli za úkol vybrat tři pro ně nejlepší filmy, uvedené v roce 2016 do českých nebo… (viac)
Reklama