The Green Inferno

Jen se mi potvrdilo to, co už jsem poznamenal u Knock, Knock. "Je znát, že Eli Roth má (skrytý a nepřiznaný) smysl pro černý humor". Zde už to není ani skryté a nepřiznané, je vidět, že Eli nedokáže, nebo mnohem spíše asi ani nechce ze svých filmů shodit punc béčka jako hrom. Je samozřejmě diskutabilní, na kolik je to (ne)patřičné a (kontra)produktivní u filmů typu home invasion nebo survival, takže negativní ohlasy jsou pochopitelné, no já na to hážu lejno, protože přinejmenším je to originální. K obsahu asi nemá moc cenu co dodávat, dobře se na některé scény nedívá, ale protahování a s ním spojený humbuk byl spíše zbytečný. 80% především za konečně něco nového. (16.10.2015)

Zkouření kanibalové, to je fakt vůl ten Eli Roth ... :-D Pravý jungle kanibalský horor nikdo nenatočil zhruba třicet let, takže jsem tomuto projektu upřímně fandil, ale s výsledkem nemůžu být úplně spokojený. O příběh tady opravdu nejde, ten by u tohoto subžánru mohl očekávat jenom naprosto neznalý idiot. Jde tu o gore a intenzitu prožitku. A to je právě problém. Lidožroutský domorodý horor je historicky nejbrakovějším hororovým subžánrem a jako takový by měl překračovat hranice "dobrého" vkusu a vyvolávat kontroverze. A to Green Inferno při vší úctě k pár povedenějším gore sekvencím nedělá. Prvních čtyřicet minut je nuda k nepřežití, když divák musí vydržet s nesnesitelnými postavami, pronášejícími neuvěřitelně jalové dalogy, k nimž si stejně žádné pouto nevytvoří. Pak se konečně stane to, co se stát musí, a film začne diváka bavit krví, násilím, porcováním a chaosem ... aby s tím zase po chvíli přestal, protože si z toho rejža začne dělat srandu. Svým způsobem je to v dnešní době snímek svěží, díky krásným amazonským lokacím se na něj pěkně kouká, ale úplně nadšenej z něj asi nebude nikdo. (17.10.2015)

No podívejte-asi takhle: Pokud se rozhodnete vstoupit do specifického a kultovního subžánru o který se nikdo dobrých dvacet let pořádně ani neotřel, je tak trochu vaší povinností jít do toho takříkajíc s koulema, překračovat hranice, být odvážný, kontroverzní, zneklidňující a šokující. Roth je sice fajn chlapík, ale přes to všechno čím by chtěl být, vlastně nikdy opravdu nepřekročil hranice a svou filmovou “indie hru“ hraje v rámci standardů a systémových mantinelů. Green inferno není vyjímkou. Šok se nekoná. Roth přichází s několika nápadama které možná překvapí, ale ve výsledku je jeho invence spíše (skoro výhradně) černohumorná –což by v zásadě nevadilo, kdyby to nebylo na úkor atmosféry. Gore se ztrácí v hloupě uhýbavém střihu. Přestože kdosi pochopil, že kontrast rudých figur na zeleném pozadí je docela efektní, dále už z kmene film čerpat neumí. Jakákoliv zvířeckost, dravost, syrovost kanibalských rituálů, odlišná mentalita a vnímání spirituálního světa- prostě to všechno co je nutné vykreslit aby to uvnitř západního kinokonzumenta zabrnkalo na hluboko zakořeněnou strunu obav a odporu, to všechno chybí...... Možná mě pobavilo vyústění, pár zajímavých nápadů, celková koukatelnost a svižnost, ale očekávání to nesplnilo ani z poloviny. Roth se prostě vysral na to natočit poctu a novou legendu a vystačil si pragmaticky jen s tím vědomím, že na první pořádně kanibalský film po tolika letech mu diváci skočí jako psi po flusu i bez výraznější snahy.. A to je ostuda :/ (18.10.2015)

Opět Eli Roth......Protekční spratek, Tarantinův chráněnec, který nepobral ani zbla filmařského umu, ale myslí si o sobě opak. A strašně mi bylo líto těch indiánů, těch naturščiků, které nejenom že v reálu bílá huba kácením a vypalováním pozemků připravuje o jejich přirozené životní prostředí, ale ještě, jako v tomto konkrétním případě, za pár šupů a aspoň kouska životního prostoru musí dělat cvičené opičky před kamerami hollywoodských bílých hub, aby byla na kino plátně prima zábavička a……aby si jeden egoista zase dokázal, jak velký má filmařský talent, že by se s Deodatem a podobně postiženými italskými exoty ze 70.let mohl rovnat. Eli, nemáš na to a už táhni do pryč. Jenom lituju, že se to natáčení nevzrtlo ve skutečné gore, kdy by si chudácí divoši skutečně pošmákli na Eliho jatýrkách. A on by si přitom mohl udělat dnes tak módní selfíčko. (04.01.2016)

Nie som si istý, čo chcel Eli Roth povedať. Kanibalizmus je zlý? Je. Extrémni ochranári prírody môžu byť väčšie svine, než tí, ktorí denne zrazia k zemi stovky stromov v amazonskej džungli? Isteže, môžu. Alebo niečo iné? Neviem. Nie som si dokonca istý ani len tým, že on sám vedel, čo chce povedať. A či vôbec niečo. Azda by vari i bolo najlepšie, aby nechcel povedať nič. Lebo ak chcel „len“ šokovať, pobúriť, znechutiť a znepokojiť... tak nakrútil najlepší film svojej kariéry. Ak ním chcel aj niečo povedať... je naivný. Chvíľu trvá, kým sa to rozbehne, ale potom sa jatky už nezastavia. Vrtuľa, šípy, mravce, trhanie holými rukami, črevá... Tieto scény dokážu konkurovať aj peklu, ktoré v osemdesiatom rozpútal Deodato v hlavnom inšpiračnom zdroji The Green Inferna a to v Cannibal Holocaust. Dané pasáže si nikto normálny nebude užívať, ale svojím spôsobom sú fascinujúce. A to som sa ešte nerozpísal o rannej toalete. O scenáre v kanibalských teroroch nejde, ale toto bola bieda aj na ne. Prečo robil indiánsky kmeň obriezku cudzej bielej žene, keď to bol interný rituál na prekročenie prahu dospelosti? Odkiaľ hrdinka na konci vedela, že utečenkyňa svoju strastiplnú cestu k člnu neprežila? Veď to vedela len jej milenka a tá tesne po tom, čo to zistila, spáchala samovraždu. Prečo Indiáni neskonzumovali aj tých, ktorí zomreli pri havárii lietadla? Prečo tak nehospodárne narábali so zásobami živého jedla? Prečo na konci kryla kanibalov? A čo jej vlastne urobili v stane po nadrogovaní? Škoda, že o čo menej sa Eli držal v úzadí v gore, o to hanblivejší bol v oblasti sexu a nahoty. Dvojnásobne, keď mal k dispozícii kočky v čele s Lorenzou Izzo z Knock Knock. Niekedy je to až smiešne - dievča má nohavičky dve sekundy po tom, čo jej ich domorodci strhli a neskôr jej oblečením zakryjú spodnú časť tela, hoci idú robiť obriezku a to je jediná časť tela, ktorá by zakrytá byť nemala. Podozrivé je tiež to, že kanibalský film neobsahuje scénu znásilnenia. Viem, že to, čo tu píšem, môže nezainteresovanému divákovi pripadať zvrátené, ale toto je proste taký podžáner a ako každý podžáner, aj tento, či sa im to páči alebo nie, má svoje jasne stanovené pravidlá, ktoré by azda bolo fajn občas dodržiavať. (08.12.2016)