Stará puška

Jakmile se začne střílet, tak film začíná za něco stát. Kdo by to do něj řekl do doktůrka. No jo, náckové ho připravili o smysl jeho života. Pokud se člověk dostane do situace, kdy nemá co ztratit, tak začne být zatraceně nebezpečný. Neodpustil bych si, kdybych nevychválil soundtrack, takže ho tímto chválím. Jistě mi nějakou hodinku ještě bude znít v uších. Akční scénky byly na rok 1975 kvalitní. Veškeré flashbacky byly neatraktivní, nudné a téměř zbytečné. Osobně by mi stačilo letmo nahlédnout do hrdinovi minulosti, abych měl dostatečnou představu o míře nasranosti. Vzpomínka před každým zabitím? Tohle si vysvětluji pouze tím, že tímto tvůrci pouze vyplňovali stopáž. Kdybych se pokusil zavzpomínat, kolik minut bylo koukatelných a kolik ne, tak mi hodnocení vychází přesně mezi 1* a 2*. V takovém případě rozhodují o konečném verdiktu maličkosti. V tomhle případě rozhodlo to, že se poněkud neukázaly emoce. (04.07.2013)

Pomsta je sladká, francouzština elegantní, Romy Schneider okouzlující a nacisté jsou parta bezcitných bastardů - pokud se vším takto souhlasíte, Stará puška je filmem přesně pro vás. Neprávem zapadlá perla ve francouzské filmové pokladnici, která přitom disponuje snad nejvíce syrovým a autentickým typem akčních scén, jaké si lze v nekomerčně a psychologicky laděném díle vůbec představit. Zároveň přesně ten typ filmového umění, k jakému by se Hollywood nikdy nevzchopil - co do obsahu pacifistický a silně eticky podbarvený, avšak formálně dokonale nezávislý, osobitý, předem nerozluštitelný a vysoce umělecký. Vrcholné pasáže naprosto strhnou a pohltí až mrazivou, místy nepříjemně klaustrofobickou atmosférou (výtečná práce kamery), ale bohužel stojí v dosti nápadném kontrastu s řadou velmi pomalých, nezajímavých a ničím nepřekvapujících scén převážně z úvodní části. Být Robert Enrico trochu svižnější, mohlo se jednat o opravdu výstavně zvládnuté válečné drama - takhle to je "jen" 85%.. (13.04.2014)

Jedinec se postaví tlupě. Němci prohráli válku, mstili se. Mnozí si ventilovali prohranou válku divokým způsobem, zvěrstvy. Využili příležitost. A tak se jako tlupa pustili do ženy a dítěte, a zacházeli s nimi jak se jim líbilo. Lékař, neduživý, netrénovný překonal sám sebe a svou ženu a dceru pomstí. kdo by mu nepřál, aby se mu povedlo? Už si pamatuji jen idylku mezi manželi, manželskou lásku, a pak ty hrůzy, které následovali... A hlavní linii příběhu. Ale rád bych to někdy shlédl znovu a zopakoval si emoce, které svého času ve mě film vyvolal, a prožil si to se svou nynější zkušeností, a porovnal si ten rozdíl. TAK TO DĚLÁM U MNOHÝCH FILMŮ a RÁD. (31.05.2010)

Stará puška sa zrovna tomuto konkrétnemu protagonistovi - chirurgovi - Julienovi "partizánovi" Dandieuovi, zrejme určite na niečo podstatné neskoršie hodí, len zatiaľ ešte netreba predbiehať nasledujúce udalosti, nakoľko ani nechcem zbytočne zachádzať do najmenších, scenáristických detailov, čiže inými slovami povedané, spoilerovať toto, vskutku, celkom zaujímavé dianie, maximálne iba tak naznačím, že pravdepodobne bude strieľať len po nejakých, „divých sviniach”, pretože sa zo začiatku javí byť akýmsi zapáleným pacifistom, ktorý by proste ani muche neublížil? • Uvidíme, necháme sa prekvapiť, a ak ešte predsa môžem čosi zaujímavého napokon doplniť, tak snáď iba to, že režisér Robert Enrico, si trochu, nie, pomerne častejšie, konkrétne až vo svojej druhej polovici, vypomáhal „flashbackovými vsuvkami”, aby tým skrátka aspoň na úplne malú chvíľu odľahčil mimoriadne dusnú atmosféru, ktorá i napriek tomu, bola zväčša absolútne nákazlivou, kedy je už divák totálne ponorený do tohto príbehu, v ktorom predvádzal naprosto chirurgicky presný výkon predstaviteľ medikusa Juliena Dandieuoa, teda charizmatický, francúzsky herec Philippe Noiret, ktorý mal počas diania asi najväčšiu výhodu práve v tom, že perfektne poznal dané prostredie, ktoré zohrávalo kľúčovú rolu, a to vari súčasne hneď vedľa hlavnej postavy. • A síce mi to voľačo pripomínalo, keď skúsený divák už bude veľmi dobre vedieť, odkiaľ vlastne vietor fúka... A čo tak povedzme i zopár slov ohľadom postavy Kláry Dandieuovej v podaní šarmantnej hereckej ikony Romy Schneiderovej: „Je tu prítomná, no zároveň aj nie je prítomnou”. • Konečne prichádza poriadne zlepšenie, čo sa týka môjho výberu v aktuálnej, francúzskej kinematografii, v ktorej je mimochodom reálne dosť možné, že v nej ďalej ponachádzam toľko vydarených titulov, koľké ešte len čakajú na moje (skoré) objavenie, stačí sa nimi len ideálnym spôsobom vhodne preklikať, napríklad rovno prostredníctvom i takého velikána Philippea Noireta... (23.06.2023)

Kdo by to do toho Philippa Noireta řekl že. Nedovedl jsem si to představit, ale nakonec musím uznat, že jako mstitel vykonávající pomstu za vyvraždění své rodiny ( manželky s dcerou ) ,likvidující jednoho nácka za druhým podává fascinující výkon a je to především on, kdo táhne celý snímek. Nikdy nemůžeme vědět, jak bychom se v dané situaci zachovali, ale musím říci, že scéna s vyvražděním byla podána tak sugestivně ( vidíte to čiré zoufalství v Noiretových očích ) a vy si řeknete, že nic jiného než odveta nepřipadá v úvahu a Noiretovu doktorovi Julienovi fandíte až do úplného závěru a prožíváte vše s ním. Za zmínku určitě ještě stojí vynikající Roubaixův hudební doprovod, ten se vám dostane pod kůži, za to vám ručím. (06.01.2010)