Fantomas

Fantomas je legenda v tom pravém slova smyslu. Ať už mám na mysli celou třídilnou sérii, která je úžasně zábavná, nápaditá a skvěle zahraná, nebo samotnou postavu nepolapitelného padoucha, kterou jsem v mládí vždy bezmezně obdivoval za všechny ty super převleky, plány a vynálezy. Jen je mi pokaždé líto chudáka komisaře Juvea, jenž se může přetrhnout a vyvztekat, ale na Fantomase mu vždy ten jeden krůček chybí.)) P.S. Díky moc, pane Filipovský... (09.10.2012)

Filmová série, jejíž kvalita má vzestupnou tendenci, což se hned tak nevidí. Tenhle první díl ještě není to pravé ořechové, protože za hlavní hvězdu je zde Jean Marais, vystupující v několikaroli. To se ukázalo jako chybný tah, protože Marais neprojevil potřebnou schopnost nadsázky a postava novináře Fandora, která má být zřejmě sympatická, je velmi špatně napsaná (za což Marais samozřejmě nemůže). O naivní Mylene Demongeteové platí totéž. André Hunnebelle obsazoval systematicky, snad do všech svých předchozích filmů, Louise DeFunés. Vždycky šlo o malé postavy, ale tady udělal výjimku, což se mu vymstilo. Diváky prostě nemůže pobavit Marais, když se v tomtéž filmu, v roli stejného rozsahu, vyskytuje všemi milovaný Louis. V dalších dvou dílech už je vše napraveno, J. M. odstaven na druhou kolej, ale jednička je přece jen tak trochu těžkopádná. 60% (11.04.2003)

Slavný Fantomas je ve skutečnosti docela obyčejný, avšak neobyčejně nudný film. Ačkoli se zde občas objeví Louis de Funés, tak přesto se zde humoru člověk nedočká. Člověk se tu vlastně nedočká vůbec ničeho. Totálně nudný film s naprosto dementním dějem. Člověk se upřímně celou dobu těšil na konec. To co možná vyprodávalo v minulosti kina je dnes neskutečnou ztrátou času. 1* (11.03.2013)

Fantomase jsem dlouho obcházel, až se mi připletl do cesty náhodou díky uvedení na ČT2 během pobytu na dovolené. Tušil jsem, že akční a dobrodružné fantasy nebude mým šálkem kávy i přesto, že je to skloubené s komedií. Byť úpřimně, komedii z toho dělá více méně jen komické pojetí jediné postavy komisaře Jouvea. Jednoduchý brakový a v rámci tohoto zpracování ani nijak extra napínavý děj pozvedá pro mě z dobového průměru plného rutiny jedině nezapomenutelný Funès v této postavě, některé scény s ním (např. výslech se žranicí nebo „uvolněte příjezd, rychle!“) byly skutečně fantastické, jenomže jeden herec ve vedlejší roli nedokáže zachránit průměrný film. Když si navíc vzpomenu, že ve Francii v roce 1964 natočil Henri Verneuil 100 000 dolarů na slunci, Philippe de Broca Muže z Ria a John Frankenheimer Vlak, na rozdíl od jiných komentujících nedokážu být ve Fantomasovi nadšen ani z automobilových honiček a jiných akčních scén, jejichž pojetí ve jménu četných zadních projekců a studiových triků oproti zmíněným souputníkům zcela neobstojí a připomíná spíše předchozí dekádu. No nic, tak jako jsem před časem udělil filmu o superhrdinovi Supermanovi tu třetí hvězdičku pouze díky ústřednímu záporáku v podání Gene Hackmana, tak filmu o „superpadouchovi“ Fantomasovi jí pro změnu dávám ústřednímu klaďasi – komisaři v podání Louise de Funèse. Víc není opravdu za co a budu doufat, že si pro mě Fantomas za trest v noci nepřijde. :o) [55%] (20.07.2021)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)