Nepřítel

Asi sa to dá brať ako čisté podobenstvo, možno to chápať (čisto teoreticky) aj doslovne ako sci-fi, čo z toho taktiež robí podobenstvo. Len je trochu škoda, že v záujme tej divnosti a túžbe po nezávislosti je samotný príbeh trochu slabší, zápletka sa vyvíja pomaly nie kvôli atmosfére, ale aby sa to natiahlo aspoň na tú hodinu a pol. "Pavučiny" uvidíme počas filmu niekoľkokrát a pokiaľ chcete vysvetlenie, prečo zrovna pavúci a totalita, tak si povedzte, že sme všetci v súčasnosti závislí na webe, tak prečo nie. Škoda, že sa to nedotiahlo ešte trochu ďalej, že sa to berie tak extrémne vážne a že chýba tomu nadhľad a humor. Ja by som určite vymyslel nejakú sekvenciu na tenisovom turnaji, kde by mali všetci bordel v tom, kto je práve na ktorej strane kurtu. Určite si treba prečítať ten viackrát zmienený odkaz na vysvetlenie, najmä kvôli paralelám k spisovateľovi knihy, ktorej je Enemy adaptáciou. Takže po pozretí odkazu na youtube si človek povie, že iba to je tá správna analýza a mňa by zaujímalo, či Villeneuve robil film s tým, že aj tie rozdielne vysvetlenia sú všetky správne, alebo iba tá psychologická analýza jedného muža a jeho boj so ženami, ktorý nechce prevziať zodpovednosť za svoj život. Metafory k tejto téme fungujú presne. (29.05.2014)

„Kéos máj áss“ aneb opět jsem nakoupil na doporučení ufonů z ČSFD červený film. Jsa obklopen kohortou erudovaných blábolilů, kteří jsou schopni nalézt hluboká podobenství a metafory i při zkoumání své ranní stolice, jsem nucen opět zabrousit do světa filmové teorie, filosofických přesahů a transcendentních hlubin narušeného podvědomí. Takže asi takto: Vilnéf svým dílem vygeneroval silně rigidní paradigma mající abilitu etablovat se jako bazální archetyp nudné a pomatené chujoviny. Svým konfúzním zpracováním již tak dostatečně perplexního a repulsivního literárního patogenu evidentně způsobil nejednomu artovému hnědopichovi frenetickou fascikulaci a obsesivní touhu objektivizovat svůj maligní kokotismus tím, že ukáže ostatním trotlům, že i v totálně nesmyslné pičovině, která ubíhá tempem akutního kapavkového výtoku, dokáže najít nějakou tu dignitivně perikopickou kvintesenci, interpretovat ji dostatečně povýšeně a za použití signifikantního množství cizích termitů, za což si u postižených kolegů vyslouží infinitní respekt doprovázený uznalým „Hmmmmmmmm!“ a u verbala kordiální pohrdání a salvy hurónského smíchu. Mohu tedy vřele doporučit všem, jimž jejich „dokonalá percepce“ umožňuje vstřebat i epistulu kravského extkrementu či demaskovat a exponovat skryté významy volně vrhnuté kosy způsobené zapíjením prošlých párků kefírem. A vy ostatní, nepostižení, budete méně trpět, když si místo toho raději pustíte plyn! (16.05.2014)

Režisér Villeneuve a herec Gyllenhaal si očividne rozumeli na snímku Prisoners,ktorý je prístupnejší pre širokú paletu divákov,čo by som nemohol povedať o tomto zvláštnom počine,ktorý je ale intenzívnejší pre spektrum ľudí,ktorí obľubujú podivnosť najhrubšieho zrna,ktorá v tomto prípade je. Začiatok mi pripomenul posledný Kubrickov film Eyes Wide Shut,ktorým sa Denis inšpiroval na úvod. Nepriateľom sa hlavnému hrdinovi stáva jeho dvojník,ktorý je mu podobný ako vajce vajcu,kde na začiatku sa s podivným kľúčom dostáva do miestnosti so spoločnosťou,ktorá praktizuje divné veci,pričom do popredia sa dostáva pavúk,ktorého zmysel som nepochopil ani s prichádzajúcim koncom...Keď sa stretnú dvaja ľudia podobní ako dvojičky,pritom nie sú,jeden je učiteľ,druhý je herec céčkových produkcií,navzájom sa nepoznajú,nevedia o sebe až do momentu,keď jeden uvidí druhého a nastáva posadnutosť ho spoznať,to nechám na divákovi,kto spozná koho ako prvý... A potom nastáva chaos v depresívne naladenom snímku s prvkami klasického filmu Noir od režiséra s jeho dvorným hercom,kde v prvom prípade sa stavia na extrémne dusnú atmosféru,a v tom druhom prípade sa môže niekedy stať,že nebudete vedieť,kto je kto,a to je len dobré,spochybniť sa dá všetko,aj tento film. (21.05.2014)

Film s vámi jedná od samého počátku na rovinu (kupříkladu hned třetí plakát, kde se i vizuálně dopředu prozrazuje, že se to celé odehrává v jedné hlavě, to nemá být překvapující pointa, ale výchozí premisa), nic netají, nemysterizuje ani nezamlžuje, je to film o interpretační logice (viz uvozující citát, že každý chaos je jenom nerozluštěný řád) - pavouci se tam od oné první scény objevují neustále, aby připomínali, na jaké rovině se děj odvíjí, celou dobu máte možnost vědět, že je to sen, či přesněji sonda do pavučiny podvědomí, které se neustále připomíná i obrazně, dožaduje se pozornosti, nenápadně, i agresivně - žena s pavoučí hlavou, obří pavouk nad městem, pavučina na skle havarovaného vozu či závěrečná scéna, jíž snímek vrcholí... To není míněno jako žádné rádoby překvapivé finále, protože by to ani nebyla na nic odpověď - ta zajímavá interpretační hra, kterou film přiznaně rozehrává, se odvíjí odtud - první dobrá otázka, vedoucí k porozumění příběhu uvnitř snímku, zní, komu se ten sen o dvojnictví zdá a co je to za způsob úniku, co si nechce pustit do vědomí přímo - s čím se odmítá srovnat? Úvodní telefonát matky je poměrně návodný. *** Začnete-li se takhle ptát, můžete začít konstruovat, vodítka jsou nepočetná, a slušně disciplinovaná. Na fotce je třetí světlovlasá žena, spletitý sen se pravděpodobně zdá třetímu muži, který překryvem svých snových alter-charakterů probleskuje a prolíná, lecos vystupujícího se nedá přehlédnout, žije v novém, prázdném bytě, roztržená fotografie, možná po rozchodu? Další uzlové body: posedlost manipulačními strategiemi, fenoménem herectví, alternativního života; těhotenství, sítě vztahů, manipulativní matka (ví on sám, jestli má nebo nemá rád borůvky?), pavouk jako metafora mocenského spřádání a intrikování, ale i páření spojeného s hazardem vabank a symbol nebezpečné, proradné ženy lákající na svou atraktivitu (černá vdova, Pavoučí žena...) etc. Je oním titulním nepřítelem skutečně manipulace hrozící zvnějšku, anebo ta, která dávno probíhá uvnitř člověka a potlačuje onu "svobodu individuálního výrazu"? (kým je? kým chce být? manšestrové sako, nebo koženou bundu? triko, nebo košili? nebo staré auto, nebo motorku? borůvky ano, nebo ne? snubní prsten ano, nebo ne? ...) *** Film nenabízí jednoznačné řešení tohohle puzzle, ale rozvírá poměrně limitovaný rámec možností, jaký příběh muže z uzlových bodů pavučiny jeho stihomamů vystavět. Tak či tak se přiblížíte nějakému obrazu, rozmazanému, ale s konturami. Snímek nutí k velice konkrétnímu, byť neběžnému používání interpretační logiky, máte-li zájem pochopit celek, ale přitom do toho nikoho netlačí, předkládá se nenápadně pouze těm, kdo si nebrání být všímaví - ostatní to mohou s vnitřní úlevou stočit do tvrzení, že pokud to byl sen, není proč nad tím spekulovat. To by však byl laciný únik, na němž se nezbohatne. Film, zdá se mi, to ví, a dělí diváky na dvě skupiny. Na ty, kdo si budou sami zevnitř nepřítelem, a na ty druhé.*~ (22.03.2014)

A tak jo, no. Artová sci-fi mixnutá možným psychologickým výkladem tady tak často nebývá. Je fakt, že si celou dobu člověk něco myslí, domýšlí, a na konci si řekne, a co jako, oč šlo, proč zrovna tohle? Nějak nemám v oblibě filmy, kdy musí člověk dohledávat na internetu v miliónech diskuzních fór, oč vlastně šlo. Lynch s tímhle úspěšně vyjebává s diváky, co se cítí být intelektuály, už řadu let, inu, a má pár následovníků. Film nabízí už od začátku určitá vodítka, problém je, že vám dojde až na konci, že to byla vodítka, to, co jste viděli na začátku. Schválně, proč tam asi je dvakrát zopakována ta přednáška o různých formách ovládání civilizace? A proč ženy v tajné místnosti šlapou na pavouky? Hnedle můžeme zapracovat psychologické poučky - o schizofrenii, o strachu postavit se na vlastní nohy, maminkovské závislosti, ale taky třeba politologické poučky o síti intrik apod. Řekl bych, že sám režisér netuší, jak interpretovat vlastní film, a má jen mlhavou představu. Že se mu víc líbila ta pomalá, rozvláčná, snová atmosféra. Ta je fakt supr. Ty divné střihy, ty asi měly něco znamenat, ale stejně se mi nechce přemýšlet, co asi. Co divák, to jiná interpretace. Cokoliv od ovládání, sítí a pavučin ve všech slova smyslech, symbolech a významech. Dobře se na to kouká, mnozí to jistě jedou víckrát, aby pochopili souvislosti a mohli na internetu přijít s novou teorií - ale primárně šlo o kšeft. Aby lidi prostě na ten film šli podruhé, potřetí. Aby z toho byl fenomén, legenda, druhý Donnie Darko. Jestli to někoho baví, ať hledá brouka tam, kde není. (21.07.2014)