Princezna a bojovník

Tykwer, zde na rozcestí mezi akční Lolou a uměleckým filmem volící cestu atmosférou dosti podobou následujícímu Nebi, velmi pečlivě konstruuje „film o pointě bez pointy“. Hypnoticky poetické hledání lásky předurčené osudem. Zní to hrozně, ale zážitek je to podmanivý. Jednotlivé scény přesně zapadají do zdánlivě jednoduché mozaiky, která jinak než jako celek příliš fungovat nemůže a více než dvouhodinová délka má tím pádem logické opodstatnění. I přes naturalističnost dvou krvavých scén se stále jedná o k divákům milý film. Kvůli tomu sice bohužel malinko trpí závěr jako z bizarní komedie, ale stále se jedná o skvěle vyvážený kompromis mezi pojmy „art“ a „podbízivost“. 80% Zajímavé komentáře: ScreamJay, Radko, tangerine1 (13.05.2006)

Tímto filmem mě Tykwer přesvědčil, že trefa do černého s Loulou běžící o život nebyla jen náhodná. Ukázalo se, že Tykwer si vytvořil vlastní styl vyznačující se některými zvláštnostmi v práci s kamerou (kroužení kolem osoby) a opakováním určitých typů postav (zločinec a jeho děvče). A ukazuje také, že možná trochu neprávem přehlížíme německou kinematografii. Pokud máte zájem přečít si můj podrobnější komentář, tak můžete zde. (04.11.2004)

Tento film som zháňala veľmi dlho. Po viacerých odporúčaniach, som si ho nakoniec pozrela. Očakávala som všetko možné, len nie toto. Bolo to naozaj prekvapivo dobré. Bola som prekvapená hlavne preto,l že nepatrím k nadšencom nemeckých filmov. No tento ma ako jeden z mála nadchol. Bodo rovnako ako Sissi bol divný a preto ma to veľmi prekvapilo. Herci boli vybraní tiež šťastne, soundtrack príjemný. No, najviac ma hneď dostala kamera a príroda. Neuveriteľne dobre to bolo natočené. Zobralo ma to do úplne iného sveta, preto sa mi to možno páčilo. A ak som koniec dobre pochopila, tak tá metafora nakonci s tým autobusom, bola neuveriteľná. No 100%. Nemám, čo dodať. (09.02.2009)

No ač je to neuvěřitelné, mě se to opravdu líbilo - výborná hudba, krásná Franka (hmmm...tentokráte v sesterským :)) a velmi zvláštní atmosféra...Jen ten Benno Fürmann mi přišel trošku herecky "neohrabaný", jeho "pláč" byl velmi zvláštní (mám takový pocit, že nejde plakat bez toho, aniž byste neměli červené oči) - ale to zas tak nevadí, náhoda a osudovost mi tu sedla lépe než v (pro mě herecky a režijně impotentní) Lole. Film má své chyby, na pět to asi není, ale silnější čtyři mi sem pasují. Po Lole tomu tak nebylo, ale teď se těším na jeho další filmy... (15.05.2006)

Vlastně je to pro své období celkem ikonický příklad evropského artu pro širší veřejnost. Pomalý příběh u dvou uťápnutých outsiderech, jejichž vykolejenost vytváří prapodivné situace, které umožňují předvést režisérovi a kameramanovi, kolik toho vlastně mají v rukávu. Lze to úplně stejně nenávidět jako si to pustit k tělu, protože scénář je zamořen všelijakými berličkami, skrze které motivuje příběh, aby se dále děl (viz slepý kamarád protagonistky se chce objímat v jedné jediné chvíli, kdy ona chce být sama, tak ho odbude a on se hned vydá jíst zářivku. Jíst zářivku?! Ano, jíst zářivku.), ale zároveň ty přerostlý děcka v hlavních rolích jsou v něčem hrozně roztomilá (třeba Franka Potente, co pořád chodí, jakoby jí praskla voda) a díky tomu se například podařilo vytvořit z polní tracheotomie nejromantičtější scénu roku. Flus. Tykwer a Griebe byli dvojka, která dokázala přemazat kdejakou scénáristickou divočinu do dechberoucí vizuální podívané a není divu, že po nich sáhly zahraniční prachy. Že druhý jmenovaný naposled kotvil i měsťácké podívané 25 km/h je smutným dokladem aktuální úrovně německého filmového mainstreamu. Mimochodem režisérův trademark, totiž demonstraci teorie motýlích křídel a neovládnutelná vzájemná propojenost věcí se objevuje i zde. (05.11.2020)