Solaris

Nemohu jinak, než porovnat zároveň obě adaptace a to od Tarkovského (1972) a od Soderbergha (2002). Podle mého názoru je Tarkovského adaptace Lemova románu nepochopitelně přeceňována a přitom její obrazový vizuál vykazuje znaky značného zestárnutí. Děj i v době, kdy fil Tarkovskij točil se měl pohybovat někde o 100 let dopředu. Pak, ať se na mne fanouškové toho díla nezlobí, ale na mě obrazový vizuál působil dnes už jen velmi úsměvně. Ty regály plné analogových přístrojů ze 70. let 20. století, vesmírná loď, která působí spíše jak loď námořní... dekorace působí velmi lacině a tak nějak je poznat, že byl film natočen v socialistickém Mosfilmu, který považoval žánr sci-fi za úpadkový. Buďto měl Tarkovckij malý rozpočet a nebo nebyl vizionářem, jako Kubrick, jehož 2001 Vesmírná odysea, natočená o 3 roky dříve ani dnes, co se týká techniky zde ukazované, nezestárla. A nepomůže zde konstatování, že Tarkovskij se zaměřil hlavně na filosofickou část díla. Film mě musí dostat do doby a to hlavně pokud jde o sci-fi žánr. Podle mne se to mnohem lépe povedlo Soderberghovi. Tarkovský např. odbude let na Solaris větou: Už letíš! (My ale nejsme na divadle, nebo neposloucháme rozhlas!). Soderbergh nám let i planetu v celku nádherně ukáže. Mnohem lépe a uvěřitelněji podává vztah psychologa a jeho ženy. U Tarkovskiho nic podobného nenajdeme. Prostě Tarkovského dílo působí na mne jako laciná TV inscenace, která se snaží nedostatek peněz na natočení zakrýt rádoby filosofickým podáním a to navíc natáhne do neúměrné délky téměř tří hodin. Však si pusťte obě díla těsně po sobě, jako jsem to udělal já. Myslím, že Tarkovskij dopadne ještě hůře, pokud si pustíte nejprve Soderbergha a potom jeho. Já to udělal obráceně. (11.02.2016)

Star Wars vo svete Tarkovského, omnoho lepší! /95 %/ (11.12.2016)

,,Takoví jako ty jsou ve vesmíru nebezpeční. Tam je všechno příliš křehké.“ Tarkovského Solaris je díle neskutečně myšlenkově hutné a náročné. Ve sci-fi kulisách probíhá meditace nad otázkami meze lidského poznání, meze etiky při honbě za pokrokem a otázka co je vlastně lidství. Tyto úvahy pronáší značně prořídlá posádka vesmírné stanice. Ačkoliv jejich názorové výměny jsou velmi podnětné a zároveň lidsky křehké, neubránil jsem se pocitu, že jsou všechny postavy nepřirozeně filosofické. Ale to je holt Tarkovského umělecký styl, a je jedno jestli se díváme na film ze středověku nebo z budoucnosti. Tempo zpomaleného šneku přitom filmu nijak neubírá na jeho atraktivitě, naopak, pomalost a snové kamerové sekvence vytvářejí dusivou hororovou atmosféru, kdy jsme byl celé tři hodiny přikovaný k sedačce a ani jsem nedutal. Solaris je prostě umělecké dílo, které je v kinematografii naprosto ojedinělé. Je to jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl! (29.12.2019)

Velmi dlouhý film s překrásným poselstvím. A Tarkovskij ho umně zasadil do znepokojivé až morbidní atmosféry. (25.09.2020)

Keby ze som strihac, tak si zgustnem! Inak ziadne vyhrady. (20.05.2003)

Velmi dobře natočené, velmi chytře napsané, velmi pěkně zahrané...ale děsně dlooouhé. (29.05.2004)

Velmi rozvleklé sovětské sci-fi. Abych se přiznal tak jsem na to hodně dlouho neměl odvahu po tom všem co jsem o tom četl. Ne že by někdo psal že je to špatny, to ne ale tím jak je to zdlouhavy. Něco jsem čekal protože vím kdo je Tarkovsky a viděl jsem jeho Stalkera který je velmi podobného ražení. Když jsem tu odvaju konečně našel, byl jsem překvapen že těch 165 minut uběhlo celkem svižně a naví jsem se skvěle bavil. Sci-fi zas tak neholduju ale tento film se mi líbil. I když mi nějak nesedl ten konec jsem spokojen. (18.06.2006)

Velmi těžký sci-fi, který je v téměř bez triků, za to se o to více soustředí na postavy. Všechno podstatné už bylo napsáno, snad jen jednu poznámku navíc: interiéry orbitální stanice na Solaris skvěle kontrastují s interiéry ze StarTreku. Místo sterilního prostředí je tu bordel, špína, rez, místy až v podstatě smetiště. Takhle nějak bych si představoval vnitřek ruské Enterprise :) (09.06.2010)

Nevim, co bych napsal, jen vim, ze u Solaris jsem nasel neco vice nez u ostatnich filmu Tarkovskeho... (17.10.2010)

Film, který je jako cibule. Když už myslíte, že máte všechny vrstvy dole a jste u jádra, zjistíte, že jste pořád na dužině. Andrej Tarkovskij dle mého názoru o prsa porazil Kubrickovu Vesmírnou Odysseu. Takovou koncentraci myšlenek nelze pomalu najít ani ve filozofických knihovnách, přičemž každá je tu prezentována filmovými prostředky a tím se ukazuje jejich krátkozrakost. Třebaže film není o tahu na branku, závěrečné minuty snesou mnohahodinovou debatu na téma: "Jsme jen oběti vlastních myšlenek?" nebo "Jsme oceánem izolováni od zbytku společnosti?" Vesmír nabízí nekonečné možnosti a my vzhledem ke své omezené inteligenci nebude nikdy moct povznést se nad materiálno jehož jsme otroky od dob, kdy naši předkové začali osídlovat jeskyně. Nosným nehmatatelný aspektem filmu je láska a její rozličné formy, milostné i rodičovské. Všechny mají svá úskalí a záleží jen na každém z nás jak se jim dokážeme postavit. Film snese mnoho interpretací a všechny se budou zakládat na pravdě. Jediné co zbývá je najít si tu svou interpretaci. (12.04.2011)

Tak mi připadá, že jsem asi jedna z mála, která si myslí, že Tarkovskij knižní předlohu nepochopil. Jako vždy si ve svých filmech řeší svoje problémy a rozebírá svůj pohled na svět. Na Lema si prostě nedám dopustit a takhle zkazit jeho mistrovské dílo mi přijde neuvěřitelná škoda. No a ta scéna na konci kdy potká svého otce někde na břehu ruského rybníčku brčálníku? Zpracování od Soderberga se mi zdá povedenější (o dost).. (20.06.2011)

Solaris, ostatně jako většina Tarkovského děl, není jednoduchým filmem na koukání ani na interpretaci. Jedna interpretace může upřednostňovat náboženskou symboliku, druhá psychologii postav a jejich zhmotněného podvědomí, třetí kontrast přírodního a lidského přetechnizovaného světa atd. Pro mě nejzajímavější a nejpodnětnější část filmu byl Snautův monolog, ve kterém říká, že lidstvo nechce dobývat kosmos, ale jen rozširovat hrance Země, že nepotřebuje ostatní světy, že potřebuje zrcadlo, že člověk potřebuje nade vše druhého člověka. Osvícenské a humanistické ideály o síle vědy emancipovat člověka od závislosti na jeho přirozeném prostředí ve svém důsledku nevedly k osvobození člověka ale k jeho zotročení. Tento pocit odcizení jak vůči přírodě a společnosti tak i vůči sobě samému pak definoval krizi evropské kultury, ze které se zrodila umělecká moderna. Tarkovskij ústy Snauta a chováním Kelvina tak navazuje na Rousseauovo odmítání rozumu jakožto hlavní síly určující lidské jednání a stejně jako on připisuje mnohem větší roli víře, tradici a emocím. Principy racionalismu pak ztělesňuje Sartorius, který je líčen ze všech postav nejvíce negativně. Jak jsem už říkal, Solaris není lehký film na koukání (i já jsem ho poprvé beznadějně prospal a musel si ho pustit znovu), ale určitě za tu námahu stojí. (19.09.2014)

Nemá smysl reptat nad tím, že je film rozvláčný. Ber nebo nech. Skvělí herci ve skvělých rolích vedeni filmovým čarodějem. Skvělá atmosféra. A jako bonus hudba od Artěmjeva, který, nebýt sovětským občanem, dočkal by se jistě nemalé slávy. (15.04.2015)

Tohle je sci-fi, které vůbec nemám rád. Zdlouhavé, rozvláčné a ukecané. Nikdy jsem se Lemovými romány neprokousal, a později jsem se o to přestal i snažit. Pro někoho je možná skoro pětiminutový průjezd auta městem vrcholem filmové tvorby, u mne je to však paskvil, k ději nepatřící a nikam jej neposunující. Nebudu zde rozebírat dialogy, v některých je spousta moudrých myšlenek, ale patří to k filmu? Snad tak do divadla ne? Šíleně pomalá kamera je další minusová položka pro pana režiséra. Divím se, že právě z ní nevytloukl alespoň pětihodinový snímek, nebo tři celovečerní filmy. Přiznávám se, že napoprvé jsem sledování v polovině (asi) vzdal. Tak dnes jsem to nevzdal a sílou vůle dospěl ke konci tohoto natahovaného příběhu. Nuže, jdu hledat nějaké plusy, a ech ech… Nenalézám nic. Herecké výkony?? Příliš strnulé, bez citu, mimika nic moc. Hudba? Pche. Tak taky nic. No dobrá, snad kulisy, divadelní. Ne. Ani to ne. Prostě opravdu ať se snažím sebevíce, nenalézám nic. Naprosto nic. Ne, nejsem zklamán, vím, že od Lema a Tarkovského se „svého“ sci-fi dočkat nemohu. Sci-fi, ve kterém se budu dívat na něco neobvyklého, na to co nemohu vidět dnes a denně. Což sáhodlouhé debaty bohužel jsou. (11.02.2016)

Na Tarkovského si pripravte trpezlivosť, ale o to lepší budete mať zážitok. Jeho formát 10 az 15 minút nič-nediania je vyrovnaný 5 minútami všetkovysvetľujúcich dialógov, vďaka ktorým sa v náročnom, viacúrovňovom deji posúvame ďalej. Veľmi hĺbavé filozofické dielo. Zo začiatku som rozmýšľal, že také 4 hviezdičky budú dobré, ale po scéne "knižnica" sa film ešte zlepšil a je to jednoznačne plné hodnotenie. A ktomu posledná scéna - silná vec. V istých ohľadoch mi evokuje podobnosť s Vesmírnou odyseou (stanica, snová sekvencia) a hľa takmer rovnaký rok výroby, podobnosť je ale asi čisto náhodná. Na záver dodám pozmenenú populárnu frázu - Solaris nie je miesto, Solaris je stav mysle. (06.09.2016)

Postupně ve filmu vzrůstající napětí nakonec vyšumí do ztracena, smysl filmu je zcela nejasný. (16.12.2019)

Jedna za kulisy? Nebo za co? Bylo to o hromadných halucinacích? Ne? Škoda více slov. Nashledanou. 1-* (09.04.2021)

Objevil jsem nový typ filmů. Vůbec mě nebaví, když se na ně koukám, pouze je netečně a odevzdaně vstřebávám, pak skončí, nemyslím si o nich nic zvláštního a s postupem času si je retrospektivně přehrávám a připadají mi jako nejlepší filmy, co jsem viděl (to platí pro toto, Geparda nebo Spalovače mrtvol). Inspirace Vesmírnou odysseou je jasná (interiér konferenční místnosti atd.), čekal jsem daleko menší kontinuitu a srozumintelnost, ale nakonec to bylo daleko lepší. Film obsáhl spoustu zamyšlení a paralel (jací jsou lidé ve skutečnosti VS jak je vnímáme; o místě člověka ve Vesmíru; lidská povaha...) U spousty věcí jsem nepochopil jejich opodstatnění – 4 minuty jízdy v autě ala testuju divákovu trpělivost; motiv koně; motiv balónku. Velmi, velmi precizně komponované záběry a obstojné efekty i na dnešní dobu. (29.06.2021)

Tomuhle říkam absolutní atmosféra. Místy by střih sice neuškodil, ale stejně jako u Odysey mi rozvleklost nepřišla jako zápor. Škoda, že se už takové filmy netočí (03.10.2005)

Zprvu vás začne nahlodávat jednoduchá otázka, co je vlastně ten oceán, jaké má kouzelné schopnosti. Ale potom začne běh událostí a myšlenek, každou novou scénu mě napadaly nové teorie a otázky. Oceán může být vaše nitro, vaše vzpomínky, přání, ale taky ne. Vidím tam podobnost se Stalkerem - existence něčeho neuchopitelného, relativního, co existuje třeba jenom v myslích zúčastnéných osob. Solaris je hodně složitý film, a je třeba ho vidět víc než jednou, a je třeba se soustředit. Ale vše se vám vrátí v zážitku z tohoto filmu. (17.03.2007)