Solaris
Soljaris
Réžia:
Andrej TarkovskijScenár:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrajú:
Natalja Bondarčuk, Donatas Banionis, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Vladislav Dvoržeckij, Raimundas Banionis, Bagrat Oganěsjan (viac)Obsahy(1)
Mnohovýznamové dielo, nakrútené na motívy rovnomenného filozofického sci-fi románu Stanislawa Lema. Príbeh niekoľkých postáv sa odohráva na kozmickej stanici, umiestnenej na obežnej dráhe nad planétou Solaris, ktorá predstavuje dosiaľ neznámu formu vedomia. Planéta, majúca formu akéhosi "oceánu", je jediným organickým celkom, schopným zhmotňovať ľudské myšlienky. Pomocou záhadnej plazmy sa vedci stretávajú s vlastnou minulosťou - a ich materializované utajované predstavy a spomienky vyzývajú hrdinov tvárou v tvár tajomnej mimozemskej civilizácie k porovnaniu s vlastnou kultúrou a ich vlastnými "Ja". Stretnutie ľudských bytostí s nepochopiteľnou realitou, priečiacou sa ľudskému rozumu, vyvoláva nevyhnutné otázky o zmysle života, o hraniciach poznania, ale i o sebareflexii každého jedinca. Existenciálne podobenstvo fenomenálneho umelca i bez výrazných zvláštnych efektov dodnes strháva svojou vizuálnou pôsobivosťou a emocionálnou krehkosťou, s ktorou pojednáva o "veciach kozmických i pozemských". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (362)
Myšlienka o žijúcej planéte, ktorá zhmotňuje ľudské predstavy a záverečná otázka či nie sme tiež jednou z týchto predstáv stojí za tie kofeínové tabletky, ktoré vám pomôžu tento film dopozerať :) ()
[Literární předloha: Stanislav Lem - Solaris] ()
Na tomhle filmu jsem byl kdysi v kině, když asi v jednu ráno skončil, byl jsem jeden z mála šťastlivců co zůstali v kině vzhůru.. nejenom to, byl jsem nadšený! 100x lepší než "politicky korektní" verze s Clooneym ()
Dobrý film, opravdu hloubka, po jaksi hodnotově-myšlenkové stránce kvalita, zápletka - nápad, který je tak skvělý a šťavnatý (proč toho sakra nikdo znovu a znovu nevyužívá?). Ale na druhou stranu asi miliarda rušivých elementů, které to kazí a kazí a kazí. Od toho obtloustlého kosmonouta, po nespočet trvalých, tuny alobalu a vůbec sedumdesátky v Rusku musely být kruté (ta předlouhá scéna s dálnicí, co to? džigulík?). Možná to je zbytečná kritika, ale fakt, tim všim to bylo pokažený. Když si pomyslim, jak Kubrick krásně lítá vesmírem... a to ještě o pár let před Tarkovskim. Pan T. je zkrátka dobrý režisér, moc dobrý, ale ruská produkce nic moc. Vůbec nevadí, že film měl spoustu minut, je pravda, že bez dlouhých záběrů na tekoucí vodu a na plivance pod mikrospopem by to nešlo... Ale ne, fakt dobrý, atmosféra dokonalá, takový to byl až horůrek. Herci hrají dobře, moc, odulý a starý kosmonaut se potí. Vážně, kdyby to zůstalo u psychologicko-filosofických řečí a nepouštělo se to do sci-fi scén a orbitálních eskapád, tak je to megahit - dílo. Bohužel, tenhle film není technicky na výši. "Věda X láska? Solaris tě sejme, Solaris je svině, Solaris je bůh" ()
Jedna veľká meditácia o živote, láske, snoch a túžbach. Plýživa atmosféra nenápadne natiahne svoje pazúry a postupom času zrazu človek ani nevie ako, ale je nimi nadobro zovretý... No a po skončení ostane hŕba otázok, na ktoré si človek jednoducho chce odpovedať a film z hlavy len tak nevyfučí... Prečo teda len 4 hviezdy? Pretože ma iritovali herci, ktorých artikulácia bola nulová a z ich hlasu sa nedalo vôbec nič vyčítať. Väčšinu času som netušil či sú nahnevaní, rozladení, veselí a čo sa im vlastne môže preháňať hlavou. Ďalej niektoré scény mi prišli naozaj úplne odveci, ale hlavne asi po pol hodine som tak či tak zaspal. Tá plýživosť bola spočiatku až príliš spomalená. Nuž som si musel zdriemnuť a potom pokračovať :-D Našťastie film chytil druhý dych... (●) ()
I když jsem hlavní myšlenku filmu úplně přesně nepochopil, film se mi velmi líbil. Silná atmosféra tajemna a záhad. Sci-fi jako hrom. Jen mohl být film o cosi kratší, přece jen celková délka je děsivých 165 minut a film má slabší rozjezd, prvních cca 30-40 minut je dost jalových, ale dá se shlédnout bez známek nudy. 79 % ()
Bolševická sračka ()
Nelze si upřít srovnání s Kubrickovo Odyseou, nicméně, věřím tomu, že ona doba měla 2 režiséry, kteří nezávisle na sobě měli podobný estetický cit i podobný styl vyprávění. Takovskij u mne předčil Kubrika, a to v budování atmosféry. Atmosféra filmu je důležitá, to bezpochyby, ale není to všechno, je to součást celku a když není zbytek dotáhlý, tak víc jak 3* za atmosféru dát nemohu. PS. Pan Kubrick je pro mne jedním z nejpřeceňovanějších režisérů vůbec. ()
Tady se Tarkovskimu nepovedlo vystoupit ze stínu knižní předlohy.Solaris je opět fenomenálně zrealizovaný film,který dokáže být fascinující,divákovi,který nečetl knihu,toho hodně řekne,ovšem celkově to je stále spíše ilustrace než snímek,který by dokázal stát samostatně a oprostit se od Lemovy sci-fi klasiky.I tak pořád velký zážitek. ()
šílený fail po všech stránkách. První den jsem vydržel koukat 40 minut, další den hodinu, a třetí den jsem to po patnáctiminutových intervalech nějak dokoukal. Jestli byla Hari skutečná, nebo jen "otisk", a která byla skutečnější, je mi totálně jedno. Stejně tak, zda ten dům nakonci byl skutečný nebo to bylo na Solarisu. Je to prostě uplně jedno. NIc to nemění. NIc to nevyvodí. Mám rád scifi filmy, mám rád podobenství, mám rád mnohoznačné filmy, ale tohle byl jen takový slabý úvod do toho všeho. Nevím co všechno bych musel znát, nebo naopak nevědět, aby mi tohle něco dalo. Tak jinak, do roku 1972 byly natočeny asi tak 4 dobré scifi filmy, mechanický pomeranč, odyssea, Palenta opic, a Pane vy jste vdova! :D Takže tehdy to mohlo mít své opodstatněné místo v popředí... Ale koukat na to dnes a dát tomu 5 hvězdiček, lidi vy jste se zbláznili :) PS předlohu neznám, a ani ji znát nechci... Soderberghův remake ale někdy zkusím, nejdřív za 5 let až na tohle zapomenu. ()
Tarkovskij a jeho úspěch u uživatelů je pro mě největší záhadou čsfd. Přesrané stopáže, zploštění hlubokých příběhů, důraz na nepodstatné detaily, absurdno etc. Solaris to nevylepšil a přitom jsem byl připraven skoro na vše. Zařadit tenhle film do kategorie sci-fi je stejná odvaha jako prohlásit, že David Lynch je normání. ()
Znepokojivé... hypnotické... fascinující... Jeden z velkých filmů, který je třeba "prožít". ()
Andreji natoč Lema. Je to nezfilmovatelné ale ty to dokážeš. ()
Stejně jako v knižní předloze, tak i Tarkovskij popisuje neschopnost vědy pomáhat lidem komunikovat s cizími formami života, protože i určité, velmi specifické formy, by mohly zcela nezávisle existovat i mimo hranice lidského chápání. Tato komplexní a duševní myšlenka je prezentována skrz pocity hlavního hrdiny směrem ke své zesnulé ženě. Zdůrazňující kontrast mezi světy, ve kterých postava žije, tj. mezi dynamickou živelnou Zemí, a uzavřenou vesmírnou odlehlou stanicí, demonstruje dopad průzkumu vesmíru na lidskou psychiku a pokládá tak otázky, jejichž odpověď je čistě přenechána na divákovi. O tom napovídá paralela mezi pomíjivou tvorbou filmu a uměleckými díly největších umělců, která přináší povrchní otázku vztahu člověka k jeho vlastním výtvorům, zejména k filmu jako umění, který slouží jako reprodukce našich realit. Ve filozofických diskuzích se postavy odvolávají na slavné autory a polemizují s jejich myšlenkami. Proto se postavy ve vesmíru obklopují knihami, obrazy, sochami a všemožnými formami uměleckých předmětů, které jsou hmatatelným znakem toho, že by si lidstvo mělo vzít na nekonečné cesty vesmírem veškeré nevyčíslitelné pozemské poklady, jejichž vyzbrojení reprezentuje duchovní bohatství, které pomáhá čelit děsivé prázdnotě. Tarkovskij se záměrně soustředí na zcela jiné motivy, které mají s žánrem sci-fi skutečně málo společné, což je snadno viditelné i na využití veškerých klíčových aspektů žánru, který využívá opravdu okrajově. Místo toho prezentuje myšlenky a obrazy, které mají úžasnou schopnost napřímo ztělesňovat sny, strach, nejhlubší traumata, touhy a pocity viny těch nejintimnějších míst našich duševních životů. Jeho schopnost vytvořit smysly, které umožňují slyšet malbu a vidět hudbu, je v rámci jakékoliv tvůrčí schopnosti veškerých oblastí umění jednoduše děsivě ohromujícím prvkem a skutečným darem, který se snažil po celou svoji existenci předat obecenstvu a kinematografii. Dá se věřit tomu, že Solaris je částečnou odpovědí na Vesmírnou Odyseu, ale porovnávat tyto dva zcela odlišné filmy je naprosto zcestné. Když je člověk šťastný, záhady, jako je smysl života, ho nezajímají. Otázkou ale je, co to opravdu znamená být člověkem. ()
Krásná knížka, kterou nikdo neumí pořádně zfilmovat. Tarkovskij ze Solaris udělal rozvláčnou nudu plnou bezbřehejch keců, a přitom to mohla být pěkná, svižná sci-fi se zajímavým nápadem. Škoda. ()
Málokterým filmům se musí jít tolik naproti jako těm Tarkovského. Solaris spíš řadím osobně jako tématicky jasnější, možná kvůli té skvělé předloze (která se stejně nedá asi zfilmovat). Tarkovskij si z ní vybral svojí linii a tu utvořil ke svému obrazu, který je krásným mixem mystery, sci-fi, dramatu a lidských emocí ... a poselství, že každému přinese Solaris to, co si zaslouží. Stejně jako tenhle film, každý si v něm může najít to své, pokud tedy něco chce hledat. ()
Velice zvláštní film - hrozným způsobem sestříhaný (skoro tři hodiny), s knižkou společnýho velice málo (Solaris od S.Lema rozhodně není lovestory), chvílema žvásty jak na opileckým večírku ruskejch intelektuálů, příšerný dekorace (u vesmírný stanice je pomalu vidět provázek, na kterým ve studiu visela), hlavní hrdina chodí v koženejch legínách jak nějakej transvestitní kovboj, oceán (základ obrazové imaginace předlohy) je tady odfláklej pár kapkama oleje ve vodě nebo co to je, atd. atd... ALE pak to skončí a člověk si zpětně vybavuje dlouhý záběry, kde se kamera skoro nepohne, kde co políčko to fotka na zeď, a že ten střih/nestřih to vlastně geniálně všechno spojil atd. atd... to všechno už tady někdo napsal. Vyjímečnej a hrozně poůsobivej film. Bod minus za to, že to opravdu s mým oblíbeným Lemem nemá nic společnýho a bod plus za nezapomenutenou Natálii Bondarčukovou ()
Co záběr, to skvost, co slovo, to hřebík pod pomyslné nehty lidské duše. Když Oscar Wilde napsal, že ženy jsou od toho, abychom je milovali, ne abychom je chápali, netušil, jak univerzálně se tématu nepoznatelnosti faktu, že ne všechno lidské nám není cizí, chopí opus magnum Lemův a Tarkovského. Filmová Solaris vypráví o cizincích ve vlastním těle, odhaluje neznámé tváře v našich zrcadlech a vůbec na nic neodpovídá, což je jediné možné východisko z nahromaděných otázek, protože skutečná Solaris leží před každým z nás a v každém z nás. Výjimečné, atmosférické, nepopsatelné, silné - a jemná, oduševnělá krása Bondarčukové mi navíc neskutečně připomíná mou dceru. 10/10 ()
Jedinej Tarkovskiho film kterej neni extrémě přerostáhlej ()
Tenhle snímek Andreje Tarkovského si pět hvězdiček rozhodně zaslouží, i když pro toho, kdo již předtím viděl jeho Stalkera, možná bude nepatrným zklamáním. Dobrá předloha, výtečná režie a kamera, která Vás nechá po celé minuty si vychutnávat sugestivní záběry. Dlouhá stopáž filmu je v tomto případě předností, vždyť tady jde o to, nechat si dost času pro zamyšlení, a to právě nekonečné prodlevy kamery, ať už při pohledu na vlnící se trávy, bublající mořskou hladinu nebo zamyšlené obličeje hlavních protagonistů, umožní více než dostatečně. Mizerné barvy ruského filmu počátku sedmdesátých let jsou v tomto případě spíše předností, i když černo-bílá by byla ještě lepší. Trošku nepochopitelný a zbytečně zdlouhavý je podle mého úvod filmu v jakémsi luxusním obydlí kdesi na nedefinovaném místě. Záběry z dálnice budoucnosti byly jistě sugestivní v roce 1972, v roce 2010 ve mně vzbudily trochu rozpaky, i když jejich úspornost, která jen dává tušit, že auta nemají řidiče, situaci přece jen značně dramatizuje. Od okamžiku příchodu hlavního protagonisty na stanici Solaris už film nemá chybu. Prostředí lodi doplněné zvláštními zvuky vzbuzuje ty správné emoce a - jak je Tarkovského dobrým zvykem – divák se nikdy nedozví nic zcela konkrétního, dialogy jsou plny náznaků, které dávají prostor fantazii a úvahám. Pro mě byla snad jen trochu nepravděpodobná a vzhledem ke stopáži filmu snad až zbytečně rychlá přeměna hlavního hrdiny z vědce snažícího se zlikvidovat monstrum na obyčejného člověka, který toto monstrum v podobě jeho zemřelé ženy začne chránit. Love-story, která jistě byla zásadní i v literární předloze (kterou sebekriticky přiznávám, jsem nečetla), je pro mě trochu neuchopitelná. Ale filosoficky laděné dialogy, probíhající mezi vědci na palubě lodi, nemají chybu, stejně tak i celkové vyznění filmu, dávající mnoho prostoru k zamyšlení nad lidstvem jako celkem i nad každým jednotlivcem – tedy i sám nad sebou. ()