Cartouche
Cartouche
Cartouche
Cartouche
Swords of Blood
Réžia:
Philippe de BrocaKamera:
Christian MatrasHudba:
Georges DelerueHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Claudia Cardinale, Jess Hahn, Marcel Dalio, Jean Rochefort, Philippe Lemaire, Noël Roquevert, Odile Versois, Jacques Charon (viac)Obsahy(2)
Louis de Bourguignon pracuje pre Malichotovu bandu, ale ich spôsoby sa mu veľmi nepáčia. Založí si preto svoju vlastnú skupinu a pod menom Cartouche sa stane legendárnou postavou parížskeho podsvetia, zbojníkom, ktorý boháčom berie a chudobným dáva. Jeho mocnými nepriateľmi sú bývalý "zamestnávateľ" Malichot a polícia, jeho mocným spojencom je láska. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (157)
Bejvávalo - ale ani ve své době mě tohle moc neoslovilo. Při repríze-tzv.-na-stará-kolena jsem se nemohla dočkat konce = plytká maškaráda s humorem spíše k pláči. Bramborová hlava (Belmondo) nikdy nebyla moje parketa a už vůbec ne v rolích a la Žán-Maré, role humorně frajerských policajtů mu jdou o něco lépe. CC je tady jen do počtu a jako kasovní lákadlo pro vězně a námořníky, kteří neviděli deset let ženskou sukni. ... Jakžtakž ještě slibné do chvíle, než vstoupí hledaná trojice do hospody, kde se do sebe zakoukají Kartúš a Venuše (ca.28min.) - hospodská bitka je akčně primitivní a odbytá a k tomu ještě nesnesitelně protahovaná. Stejnou formou to pak celé spěje k srdcervoucímu smutnému konci, který má pravděpodobně trochu osolit to přeslazené dobrodružství. ...Pestré barvy, příjemný film-dyzajn šedesátých let, klasický screen-formát ani původní cs-dabing zde nepomohly. Originální a nezaměnitelný hlas Jana Třísky k romantickému hrdinovy v podání Belmonda pasuje asi jako pěst na oko a Vilém Besser dabuje s takovou vervou, až to jde chvílemi dosti na nervy. ...Stejně jako Fanfán, tak ani Kartúš si moje srdce nezískal. ()
Non stop akčná historická jazda, ktorej nevadí ani trochu prepálená dĺžka. Prvá polovica je komédia, ktorá sa neberie vôbec vážne a tá druhá je viac dráma s nejakou tou snahou o psychologickejšie prekreslenie postáv, ale taktiež s dostatočným množstvom akcie. Nejak to spolu konzistentne koexistuje, čo je myslím veľké plus. Ako brať ale dnes tie nekonečné súboje, toť otázka. Absolútne odklonenie od reality v nich film zráža trochu na kolená, na druhú stranu to patrilo k dobe vzniku a prístupu k žánru a je to potom i keď nechcená, ale poriadna zábava. Ako príklad uvediem scénu, keď Rochefort hádže do diaľky meč a ten zasahuje protivníka z opačnej strany, ako stojí herec. Ale vlastne aj kvôli takýmto momentom má Cartouche svoje čaro aj dnes. ()
Absolutně nepřipouštím o svém hodnocení žádnou polemiku. Film obsahuje spousty životních prioirit každýho správnýho kluka: 1. V životě jde hlavně o ženy. 2. Život je zábava a jedno velký dobrodružství. 3. Když přijde problém? No a ...zase odejde . 4. Před nikým není třeba se hrbit ! 5. I ten největší frajer se dokáže zamilovat. Philippe de Broca má dobrodružství v krvi. A herci ? Proti Jean-Paul Belmondovi jsme všichni jen bezvýznamný sračky. Claudia Cardinale by zase mohla ve filmu třeba jen stát a ja bych jí dal snad všechny herecký ceny, pro ten její pohled, pro ty její krásný hnědý oči a když se usměje a ještě zatančí, tak z ledů v Antarktidě je jen teploučka vodička. Jedno z nejkrásnějších a nejzábavnějších dobrodužství, které se mě navždy uložilo do srdce. ()
Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil. ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (8)
- Natáčení filmu probíhalo v městě Pézenas, kde Belmondo absolvoval zrychlené kurzy jízdy na koni a šermu a díky tomu mohl ve filmu hrát všechny kaskadérské kousky. (raininface)
- Souboje a fyzicky náročné scény hrál nejen Jean-Paul Belmondo, ale i Claudia Cardinale bez dublérů. (vesper001)
- Po slavnostní premiéře filmu se Belmondo zase jednou vyřádil. Nejdřív spolu s Claudií Cardinale bombardovali přítomné hosty knedlíčky z krupice, později si na tiskové konferenci sundal pásek od kalhot, které mu spadly ke kotníkům, a na dotazy novinářů odpovídal ve slipech. Ale režisér de Broca ho ještě trumfnul, přišel na konferenci i bez těch slipů. (raininface)
Súvisiace novinky
Zemřel Jean-Paul Belmondo
Přichází smutné zprávy z Francie. Svět filmu dnes přišel o jednu z velkých hereckých ikon, ve věku 88 let totiž v Paříži zemřel oblíbený francouzský herec a producent, charismatický Jean-Paul… (viac)
• V čisto hypotetickej rovine si viem predstaviť i to, že povedzme francúzsky lupič par excellence → Louis Dominique Garthausen, ktorý vystupoval aj pod inými menami, ako sú napríklad Cartouche, či trebárs i Louis Bourguignon, a zase na druhej strane náš vari celkom najvýznamnejší bandita → Juraj Jánošík, sa mohli dokonca i fyzicky stretnúť, keďže žili a pobývali na tomto svete v rovnakej dobe, čo by nemuselo byť v konečnom dôsledku úplne najhoršou možnou eventualitou, keď si následne dovolím pokračovať v miernejšom fantazírovaní asi v takom význame, že ak by dajme tomu ešte spojili svoje úsilie dohromady, spočívajúce skrátka v tom, že by i naďalej bohatým kradli majetky, ktoré by rozdávali chudobným, tak vtedy by sa mohli stať pravdepodobne naprosto (ne)ohrozenými, pretože skôr, či neskôr, by mohla vzniknúť bitka medzi (obi)dvomi mužmi, ktorá by nakoniec vyústila do astronomických rozmerov? • Na samý úvod som sa najprv viac zamyslel nad týmito, vskutku legendárnymi, ľudovými hrdinami, ktorí mi zasa nepripomínajú nikoho iného, než zrovna anglického zbojníka zo sherwoodského lesa → Robina Hooda, ktorý je predsa trochu viacej opradený rúškom tajomstva, než predchádzajúci dvaja páni, pričom filmári sa zvyčajne venovali výhradne iba posledne menovanému, ktorému ponúkli neúrekom filmových možností, medzi ktorými najviac vyčnieva akurát to z roku 1938, a to konkrétne s titulom The Adventures of Robin Hood, kde sa preslávil nikto iný, ako práve Errol Flynn, ktorý sa stal vďaka tejto postave nesmrteľným. • ...Povedal by som, že Jean-Paul Belmondo štylizoval svojho protagonistu nielen do kože Errola Flynna, ale zároveň aj do samotného Douglasa Fairbanksa, ktorý sa ešte v nemom filme zaskvel, ako Zorro pomstiteľ, kedy si pamätám, že sa nasledujúci, hereckí predstavitelia zakaždým podpisovali veľkým "Zedkom" , že zas Cartouche sa pre zmenu podpisoval typickým "Céčkom" , kedy všetkým zástupcom určite nechýbal neustály pohyb v priam pohlcujúcich a v dych vyrážajúcich, dynamických záberoch, kedy sa kameramani zväčša zameriavali na celé telá hercov, čím ich v podstate nechávali priamo pred kamerou maximálne vyniknúť, pretože sa teraz nevyužívali výstupy kaskadérov. • Režisér, Philippe de Broca, ma dostatočne zamestnával množstvom dobrodružnej akcie v kombinácii komediálneho nádychu, ktorých bolo miestami možno až nadmieru, do čoho vzápätí taktiež pridával i pestrofarebné kostýmy, ktoré zaujímavo vyobliekaný ansámbel privádzal do najrôznejších, krkolomných situácii, alebo čo sa týka scenáristickej stránky, tak občas na mňa (za)pôsobila až prekombinovaným spôsobom, čo ma niekedy privádzalo do zúfalstva (smiech) • Summa summarum: Z tohto filmu som mal nadštandardne kvalitný pocit, a to už iba z toho prostého hľadiska, že v súčasnom stave samých brakov, sa takéto počiny vôbec nenakrúcajú, a už ani nikdy nakrúcať nebudú, lebo dnešným tvorcom chýba elán na to potrebný, no treba sa rovnako zamyslieť aj na tým, či by aktuálne, zhýčkané publikum, na túto hru i pristúpilo? Bébel sa azda až týmto stvárnením konkrétnej postavy, natrvalo zapísal i do širšieho a hlbokého po(d)vedomia divákov. () (menej) (viac)