Manželia z roku II

Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. (10.09.2017)

S historickým espritem rukavičky navlékají. "Jako hrdličky" v páru spolu ladí. Muž a žena… a jeden a jedna. To je páni, pane a paní, vážnost lože, soukromé komnaty potěšení. Ach, Amor – ten lučištník. Nekapituluje. Má pověst šibala. Vypouští stavidla, nedbaje na pravidla. Slib je slib. Předpověď nelže. Bude tvou, "andělskou." I zapeklité začátky mohou mít rajské konce, jenže...od těch dvou nebeský klid nečekejte. Božskou třešničku na dortu zastupují, až mysticky vyhlížející Laura a Sami - elektrizující sourozenci - zakázaní "milenci" půlnočního panství. (14.11.2017)

Můj neoblíbenější Belmondo. Ve filmu se střídají dvě roviny - komická a tragická a obě jedou naplno. Když je sranda, tak se prostě nezastavíte smíchem. Když přijde tragika, tak prostě i hudba přejde do moll a tuhne krev v žilách. Mezi Belmondem a Jobertovou to jiskří tak, že se divím, že všechno kolem nehořelo. Oba jsou úžasně sehraní a nahrávají si výtečně na smeč. Pokud se chcete pobavit, držet hrdinům palce, poslechnout si výtečnou hudbu a po bůhví kolikáté se přesvědčit o hereckém nadání Jean - Paula Belmonda a Marléne Jobertové, "Manželé z roku II" jsou pro vás snad nejvhodnější volbou. (28.02.2005)

Že jsem se tomuto filmu třicet let vyhýbal, evidentně není náhoda. Rozverný příběh o manželství na pozadí bouřlivých událostí francouzské revoluce? Francie je rozdělená na příznivce republiky, nebo naopak monarchie a mezi nimi poletují manželé, kteří mají jiné starosti...chtějí/nechtějí se rozvést. Ve skutečnosti je zápletka dost chatrná a nebýt právě toho historického kontextu a bohaté výpravy, bylo by to nudné nejen v první půli. Dokud se na scéně neobjevila Charlotta, neměl jsem jediný důvod se aspoň pousmát. Pak už to bylo malinko lepší a Belmondo dostal prostor aspoň pro svoje fyzické herectví. Do té doby se totiž jeho postava tvářila, jakoby si Belmondo roli Nicolase jen nanečisto zkoušel. Žánr historické komedie mě zatím moc neoslovil a tento film na tom nic nezmění. PS: Ani trochu se mi nelíbilo, jak se v tomto filmu zacházelo se zvířaty...kopání do psů, slepic, neurvalé zacházení s koni. A stejně tak mi moc nevonělo, to časté fackování žen. (11.12.2021)

Jean-Paul Belmondo ve vrcholné formě. Manželé z roku II jsou výborná kostýmová komedie. Na francouzskou komedie 70-tých let a na to že v ní hraje Belmondo je v ní celkem málo humoru. No relativně málo. Protože co je víc? Rádoby komedie plná trapností, nebo spíš méně co do počtu, ale o to více co do kvality provedení vtipů, kterým se doopravdy divák zasměje? Krom toho Manželé z roku II fungují velice dobře i jako dobrodružný film. Jean-Paul tradičně nepostojí a pořád se na plátně něco děje. Skvěle mu taky sekundují obě dvě hlavní herecké partnerky. Zvláště Marlene Jobert. A ještě navíc tento film dobře funguje i jako politická satira. Některé filmy prostě nestárnou a Manželé z roku II mají co ukázat i po 35-ti letech od data vzniku. A věřte že nejsem žádným nostalgickým pamětníkem abych přidával na hodnocení. (31.12.2006)