Dámy a páni, finálna verzia

Nádherně sestříhaný příběh z obrovské hromady těch největších romantických klišé. Nejvíce mě okouzlil pocit takřka celistvosti celého tohoto originálního filmového experimentu. Neustále jsem přemýšlel o tom, kolik práce s tímto režisér a střihači museli mít. Trošku se mi do tohoto filmu nehodily záběry z animáků. Mám pocit, že to vždy rozbilo celistvost příběhu.  [70 %] (02.10.2023)

Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. (27.05.2015)

Lahůdka, u které by mi vůbec nevadilo, kdyby trvala třeba o dvě hodiny déle. Člověk by si po prvotním seznámení s tím, o čem film bude, řekl, že to asi bude zajímavé, ale možná nijak extra objevné, když má jít o "pouhý" sestřih již vytvořených snímků. Jenže on to pouhý sestřih není. Režisér si s poklady filmové tvorby pohrává, umně je skládá k sobě a daří se mu z nich vytvářet v podstatě skoro plnohodnotný nový příběh plný skvělých herců, emocí, který naprosto dokonale doplňuje velmi vhodně volená hudba. Řada scén ze známých filmů zde dostává nový rozměr s tím, jak jsou vloženy na místa, kde mají dotvářet jiné situace a vzbudit jiné emoce než ve snímcích původních. To je věc, která mě na Final Cut třeba také hodně baví. Zkraje jsem musela trochu bojovat se svou obsesí pomyslně si zapisovat názvy filmů, z nichž byly ty které scény použity a "ověřovat", které filmy jsem už viděla, které znám a které zase ne. Postupně se mi to ale celkem podařilo eliminovat a nechala jsem se celou tou filmovou krásou pohltit. Opravdu mimořádný zážitek, který si určitě po nějaké době zase ráda zopakuji. 95 %. (23.10.2020)

Vždycky jsem něco podobného chtěl vidět, a proto neváhám ocenit plným počtem, že se do toho někdo pustil a poskládal dohromady takovouto úžasnou věc. Jen více podobných skládaček, dá se s tím docela dobře pohrát, během sledování mě napadla řada nápadů na podobné kousky. K plnému zážitku a docenění tento typ filmu ovšem vyžaduje alespoň elementární znalost světové kinematografie. (31.08.2014)

Obával jsem se, jak tenhle experiment bude vypadat, ale nakonec z něj jsem naprosto nadšený. Od Pálfiho jsem viděl tři filmy a dva z nich ode mě získaly plný počet, takže si jeho tvorbu budu fakt muset projet celou, jelikož možná skutečně je geniální režisér. Tohle kdyby bylo dotažené do naprostých, těch nejmenších detailů, byl by to snad ten nejlepší film všech dob. Jenže precizně sestříhané to je tak jako tak, navíc to funguje v mnoha směrech. Má to promyšlený příběh, dokáže to působit emotivně, bavilo mě v tom i hádání toho, z jakého filmu je jaká scéna a navíc to krásně ukazuje, jak moc si je spousta filmů různých žánrů a dějů úzce podobná v romantických scénách a dějových linkách. Tohle z toho vlastně vyplyne, když si použité scény spojíte s tím, o čem jednotlivé filmy (ze kterých ty scény jsou) vlastně jsou. Plus ta pocta filmům v tom samozřejmě je taky, o tom není pochyb. A i s těmi detaily se tu dost slušně pracuje - třeba za celý film je zde pouze jednou použito dvakrát to samé pásmo scén, ale má to tam svůj smysl. To samé výběr soundtracku - většinou se skládá z těch nejslavnějších a nejznámějších skladeb - opět s tím, že to tam má účel. Navíc Pálfi má asi hodně rád Lynche, použil tam totiž scény z většiny jeho filmů a zazní zde skladby Blue Velvet, Love Me Tender a dokonce i znělka Twin Peaks. Hrozně moc se mi to líbilo a ačkoli jsem se obával, že se mi to brzo okouká a od jisté chvíle se až do konce budu nudit, ale opak byl pravdou. Rád a s chutí si to někdy pustím znova, protože to je hrozně příjemný film a Pálfiho tvorbě se teď začnu věnovat o to víc, jelikož talent určitě má. 5* (11.07.2021)