Réžia:
Joseph LoseyScenár:
Costa-GavrasKamera:
Gerry FisherHudba:
Egisto MacchiHrajú:
Alain Delon, Jeanne Moreau, Francine Bergé, Juliet Berto, Jean Bouise, Massimo Girotti, Michael Lonsdale, Michel Aumont, Roland Bertin, Gérard Jugnot (viac)Obsahy(1)
V nacisty okupované Paříži roku 1942 žije obchodník se starožitnostmi, který bohatne z laciných nákupů uměleckých předmětů od Židů. Z novin se dozví o svém židovském jmenovci, po kterém začne pátrat. Postupně se zaplétá do ponurého labyrintu rébusů a tajenek, až je nakonec zatčen a deportován… (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (57)
Mohla to být docela zajímavá "kafkárna", lehce detektivní, lehce mysteriózní, kdyby ovšem její příběh nebyl místy rozmělněný natolik, že jsem si až říkal, jestli jeho cílem není unudit diváka k smrti. Ale po řemeslné stránce zručná a pohledná práce, tak jak to Francouzi dříve uměli, Delon jako obvykle charmantní, sfinga Moreau jako obvykle krásná, i když bohužel jen v jedné jediné scéně. / Hm, jak si tak teď čtu zdejší komentáře, nejsem s tou "kafkárnou" příliš originální. Ale co jiného k tomuhle filmu taky napsat... ()
Alain Delon jako Robert Klein, který hledá jiného Roberta Kleina-Žida, protože zřejmě došlo k záměně identity a kolem Kleina-Nežida se začíná stahovat policejní síť. Velmi zvláštní film, kde člověk po celou dobu vlastně neví na čem je, ale svou atmosférou udržuje napětí po celou dobu a ani chvíli nebude nudit. ()
Mr Klein je dopodrobna propracovaná franckafkárna, jenže se nemohu ubránit dojmu, že spíše než o umění tu jde o sběr festivalových vavřínů. Holocaust je totiž tak děsivé téma, že mu prospívá syrová jednoduchost, zatímco v této monumentální umělé konstrukci se musí vybrnkávat Marseillaisa, aby bylo jasné, že Francouzská revoluce učinila z jednotlivých ras a etnických skupin jeden jediný národ, ve kterém jsou si všichni rovni, a že nacistická ideologie pošlapala její ideály. Pan Klein se tedy ve svém nitru musí vydat na bolestivou cestu... Pokud můžete, sáhnete raději po Fuksově Panu Theodorovi Mundstockovi či Peroutkově Oblaku a valčíku, které zpracovávají stejné téma daleko živěji, syrověji a naléhavěji. ()
Polud jsem si "stěžoval" na nedostatek souvislostí v "První klidné noci", potom s nimi šetří Costa-Gavras v "Panu Kleinovi" ze zásady. Pan Klein odhaluje vztahy a důsledky (příčiny již méně), které nás nechávají zcela bezradnými. A čím víc toho ví, a čím méně toho víme my, začínáme tušit jeho neblahý konec. Horečná snaha o vlastní obhajobu, která se postupně mění v palčivou snahu o poznání (Roberta Kleina druhého, který se stává prvním, a nakonec jedním) se stává posedlostí, která ho nakonec musí nutně zničit; jako okaždá posedlost vlastním Já. Inspiraci Kafkovým procesem nelze pominout, avšak mohl i sám inspirovat, třeba v dramatu Kressmanna Taylora - Adresát neznámý (2003). ()
Jeden z nejslabších filmů s Delonem, příliš roztahaný, mnoho záběrů i scén mohlo být vypuštěno, aniž by to ubralo na celkové kvalitě snímku, spíše by mu to prospělo. Škoda, Francouzi umí válečná dramata a na rozdíl od pulnicka Delonovi věřím, že je herec, jenže film mě taky nezaujal tak, jak by se vzhledem k námětu slušelo. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (3)
- Snímek získal v roce 1976 Césara za nejlepší reiži, nejlepší design a nejlepší film. Dalším 4 nominace ve vítězství neproměnil. (Terva)
- Dle Delonových (Robert Klein) vlastních slov je to nejlepší film, který kdy produkoval a nejkrásnější role, kterou kdy hrál. (theSaint)
Reklama