Čierny Tulipán

Reziser Christian Jacue /Fanfan Tulipan/ natocil tentokrat len priemerny film, v ktorom su sice nejake tie dobove historicke realie /par mesiacov pred padom Bastily vo Francii/ a sermovacky, ale jediny, kto tento film taha, je Alain Delon /Quan La femme s´en mele/. Okrem neho mi nikto nic nehovori. Dialogy su priemerne, sermovacky obcas aj nudia a reziser sa teda po slavnom Fanfan Tulipanovi velmi nepredviedol. Znesitelny priemerny film s Delonom - to jo, ale nic viac. 60 % (14.03.2015)

Na pôvodného Fanfána [tulipána] sa to teda rozhodne ani zďaleka vôbec nechytá, keďže totižto naprosto identický režisér oboch titulov v podobe: Christiana-Jaquea; tentoraz vari vymenil predčasne zosnulého: G. Philipea, za vychádzajúcu, francúzsku hereckú hviezdu v podaní A. Delona, no i napriek tomu som priam presvedčeným zrovna o tom, že sa do úlohy tohto aristokrata: Guillaumea de Saint Preuxa, zrejme príliš extra nehodil, a to konkrétne presne v takom zmysle, v akom sa v podstate i priamo [od]prezentoval v danom titule, pričom hneď stelesnil až dvojrolu! • Jednoducho povedané; z mojej strany sa určite dostavilo »mimoriadne sklamanie«, pozostávajúce najmä zo samotného spôsobu, akým sa vlastne sprístupnil tento konkrétny titul do divákovej náruče, ktorý mi pripomínal niečo na spôsob: „Limonádovej dobrodružnej telenovely s takmer až úplne neznesiteľnými, a k tomu i pomerne dosť naivnými, hereckými prejavmi, prekračujúcimi snáď všetky možné medze v rámci prijateľnej normy, a to ešte i so vskutku hodne plytkým a chabým scenárom, a síce možnože aj ušitým ústrednému predstaviteľovi rovno na mieru, ale popritom všetkom postupnom vnímaní dejových súvislostí, sa každou ďalšou scénou iba čoraz viac prehlboval [môj osobný] pocit absolútnej bezradnosti, že som si neustále v duchu hovorieval; sakra práce, čo je toto za strašnú zlátaninu, ktorá takmer pomaly nemala ani žiadnu hlavu, ba ani pätu!” • Jediné potenciálne plusy aspoňže sú: po a). protagonistov kôň Voltaire; a po b). farebná, širokouhlá kompozícia obrazu v podaní H. Decaëa. (25.01.2024)

Na 60. léta překvapivě dobré souboje, pěkné dámy, vtipné konverzačky i netradiční nepřehrávání, co nepřekvapí je dobrá hudba. Snaha o vytvoření mýtu, že francouzská revoluce vypukla i díky dvěma bratrům, kteří jsou podobní jako vejce vejci Alanovi Delonovi, se u mě setkává jednoznačně s pozitivním ohlasem, to já vždycky strávím líp, než když se to odehrává kdesi v časech kohosi. Takže příběh taky v pohodě, kdyby to nebylo v tom romantickým hávu, mluvil bych i o cynismu nebo syrovosti scénáře, kterej si se skvělým Delonem nepěkně pohrává. (13.09.2015)

Slavný francouzský historický film Alaina Delona, ve kterém si hlavní hrdina s grácií střihl parádní dvojroli. Snímek jsem viděl poprvé, jako malý kluk, takže mě k němu váže silné nostalgické pouto, ovšem Černý Tulipán je jeden z nemnoha případů, kde kvalita a zábavnost nezmizela ani po mnoha letech. Je to nadčasový skvost. Dodnes si pamatuji můj smutek v závěru filmu, když... a své následné nadšení, když... Pokud existuje někdo, kdo ještě tohle dílo neviděl, ať to určitě napraví. (08.11.2022)

Tohle je film mýho dětství. dokonce jsem kvůli němu chtěl nosit takový ty culíky jako můj hrdina. Podle mě je to Delonova nejlepší role (a upřímně řečeno, jako že jsem chlap čistě na ženský, není tu nádhernej?), žádnej jeho film už mě nikdy takhle neuhranul, i když jsem většinu viděl už jako malej. Takhle si tu dobu představuju, hrdinné souboje, zlí royalisti, hodní revolucionáři, Černý Tulipán jako obránce lidu. Semtam štiplavý vtípek na adresu zlýho royalisty. Kdybych měl říct, jakej francouzskej film považuju za nejlepší, dlouho bych váhal mezi Fanfánem Tulipánem (ne ta nová sračka, ale to s Gerardem Phillipem), Černým Tulipánem a Profesionálem (neznalcům Belmondo) a pak bych s kroutěním hlavy postavil na piedestal všechny tři vedle sebe, jako rovnocenné partnery. (01.12.2005)