Posledná adresa

Každý kdo dnes zkoumá neopolar, musí narazit i na jméno José Giovanni. Jak příjemná to bude srážka je vkusem každého soudruha, gangsterká minulost autora je ale něco co nejde úplně minout a jeho kolaborace s nacisty a členství ve francouzské fašistické straně (PPF) je něco co já nezkousnu, takže tento filmař nikdy nebude mým oblíbeným. Poslední adresa je pravděpodobně jedním z prvních neopolar snímků ve francouzské kinematoghrafii a jako takový ilustruje typickou fr. krimi té doby, ale ani zdaleka nedosahuje kvalit mistrovských neo-noirů Jeana-Pierra Melvilla. Roubaixova hudba je v první části místy rušivá a někdy až otravná a trochu narušuje rytmus filmu. V druhé půlce díla slyšíme už jen výborný typicky francouzský soundtrack. Tuto disharmonii si ovšem měla pohlídat režie. Docela funguje chemie mezi Jobert a Venturou, když herečka prý Venturu zrovna moc v oblibě neměla. Produkce: Cité Films (11.11.2020)

Lino Ventura a Marlène Jobert si prý spolu moc nerozuměli, ale na plátně jim to docela klape. Sympatické na nesourodé dvojici detektivů je, že on není žádný nezničitelný Robocop a ona není emancipovaná superžena. Za povšimnutí stojí Paul Crauchet ve vedlejší roli a konec, který až příliš připomíná skutečný život. Bohužel. (29.03.2011)

Tenhle film jsem viděl prvně asi před deseti lety a od těch dob jsem ho sháněl. Až dnes ho vysílala Nova (díky!). Skvělá Francouzská detektivka ze staré školy plná drsných týpků, aut a ran. Hlavně je však o netradičním pátrání nikoli po vrahovi, ale po důležitém svědkovi zločinu. Jako u všech krimi made in France pochmurnou atmosféru vybuduje hudba a závěr je dosti smutný. Lino Ventura je ve své roli vynikající, charismatický a přesný. Marléne Jobertová, kráska s pihama, je krásně křehká a nezkušená. Michel Constantin, častý představitel grázlů, dokáže hrát pouze pohledem. Dávám čtyři hvězdičky a řeknu vám, že k páté mnoho nechybí. Poctivá podívaná. (26.07.2007)

Jobertová coby naivka chvílemi dost přehrává, s tím svým diblíkovským cupitáním a vyjeveným olbličejíčkem, nicméně je stále hodně roztomilá a tvoří správný protipól k drsnému Venturovy. Oba dva se pak naběhají až z toho bolí nohy i diváka, ale kupodivu snímek ani chvilku nenudí a je dalek jakékoliv falše a idealizace syrové skutečnosti. (26.07.2007)

Degradovaného inšpektora Marcela Léonettiho následne presunú do oveľa kľudnejšieho okrsku, kde sa už momentálne venuje takým náležitostiam, aké si v podstate ani vonkoncom nezaslúži, keďže pátranie po ukradnutých holuboch, či povedzme aj chytanie všelijakých nadržaných úchylákoch v kinosálach, nie je predsa nič v porovnaní s tým, čo snáď „hlavný kontrolór” vykonával predtým, keď to mám mimochodom možnosť vidieť hneď v samom úvode, a to konkrétne v dobre vyzerajúcich, dynamických záberoch s pomaleným obrazom, kedy jeho špecifické vyšetrovacie metódy, trochu hraničia s policajnou brutalitou, ale zároveň k tomu ešte i podotýkam predovšetkým to, že určite nie sú samoúčelnými, ako sa na prvý pohľad môže celkom zdať. Na základe istého „INCIDENTU” sa presunie do menšieho obvodu, kde sa k nemu o chvíľu pripojí i dobre vyzerajúca, ryšavá asistentka Jana Dumasová , že sú čoskoro vyslaní do »veľkého mraveniska« , ktoré sa apropo nazýva Parížom, aby sa pokúsili vypátrať záhadného svedka, ktorý sa ukrýva na neznámom mieste, a tak sa púšťajú do ozaj mravenčej práce... Do pohybu sa onedlho začnú dávať i ďalšie súvislosti s tým vari automaticky spojené, čo znamená v laickom jazyku asi tak to, že našim ústredným postavám, budú postupne stúpať na päty aj nejaké, nové, antagonistické postavy, keď najmä jedna z nich, tá so zvláštnym uchom, vskutku naháňa nefalšovanú hrôzu, ako sa to s ňou vlastne ďalej vyvinie, pričom, máme sa teda na čo tešiť, čo všetko si prichystala pre nás potenciálnych divákov. / Nielenže ma zaujalo naprosto vynikajúce a presvedčivé stvárnenie daného filmového charakteru ➡️ Linom Venturom, ktorého som miestami poriadne ani nespoznával, zrejme nemám až tak dostatočné skúsenosti s protagonistovými filmovými rolami, ktorých očividne má dosť na rozdávanie, ale súčasne ma takmer maximálne okúzlila i jeho krásne pehavá, francúzska kolegyňa ➡️ Marlène Jobertová, ktorej dcéra "Eva Zelená", je rovnako zaujímavou herečkou, aspoň konečne viem, po kom zdedila svoj nespochybniteľný šarm a pôvab, ó áno, a jablko opäť nespadlo ďaleko od stromu ! Progresívny tvorca ➡️ "Jozef Ján", znovu trafil klinček po hlavičke, no ani tentokrát neudelím → úplne plný počet hviezdičiek, pretože mám zdania, že k plnému počtu, proste ešte niečo 'podstatné' chýba, no i napriek tomuto "handicapu", panuje všeobecne veľká spokojnosť, až by som takmer povedal, že určitá nadšenosť. Pochválim tiež i ľubozvučnú hudbu ➡️ od skladateľa Françoisa de Roubaixa. (25.05.2022)