Svedok

Myšlenkově částečně postmoderní, částečně strukturalistická výpověď o jen těžko polapitelné pravdě, k níž se člověk nemusí vždy dopracovat kauzálními postupy. Z právního hlediska znamenitý, cynicky opravdový příspěvek k problematice koherentního řetězce nepřímých důkazů jakožto prostředku k usvědčení pachatele. Celkově pak atmosférický, nesmírně propracovaný komorní minimalistický film překypující skvělými hereckými výkony, depatetizovanými dialogy a promyšlenou mizanscénou. (12.05.2009)

Už jsem to psal v komentářích k mnoha filmům, že mám rád koverzačky. A když v tom navíc hraje Lino Ventura, tak jsem vůbec nepochyboval o tom, že se mi film bude líbit. Film se mi teda líbil, ale musim říct, že jsem viděl rozhodně už lepší filmy podobnýho ražení. A postava, kterou hrála Romy Schneider, mi přišla celá trochu mimo. Hlavně tu úplně poslední scénu bych asi potřeboval nějak polopatisticky vysvětlit. Ale i přes nějaký vady na kráse je to pro mě za 4 hvězdy. (07.09.2020)

U tohoto filmu se přímo nabízí jeho srovnání s pozdější americkou předělávkou. Jsou tak podobné, a přesto tak odlišné! Americká předělávka se může pyšnit pouze hvězdným obsazením. Je mladší, a přesto obsahuje mnoho mezer mezi jednotlivými střepy mozaiky a značně pokulhává ve vyznění i v celkové posloupnosti logiky. Jako jasný vítěz se ukazuje tento francouzský filmový originál. Obsazení je špičkové, herecké výkony důvěryhodnější, atmosféra je intenzivnější ve svém útoku na psychické síly jednotlivců a přirozenější ve svém průběhu. A jednotlivé střípky do sebe zapadají v logických souvislostech. Navíc, Francouz Claude Miller pojmul svůj výtvor i jako kritiku nejednoduché policejní práce. Hlavní postavou je policejní inspektor Antoine Gallien (skvělý Lino Ventura). Se stále silnějším pocitem skutečného odhalení zločince, stupňuje svůj nátlak ve jménu spravedlivého potrestání za kruté zločiny. Využívá každou skulinku ve slovech a pohnutkách, aby se každou minutou blížil ke spásnému přiznání viníka k vině a přijetí trestu. Bourá, manévruje a střílí svá slova s důkladnou vypočítavostí do lidského masa osamělé vznešenosti. Více než důstojným protivníkem je bohatý a úspěšný notář Jerome Charles Emile Martinaud (velmi dobrý Michel Serrault). Jeho povýšené sebevědomí dostává ránu ve smutku osamělosti vlastního života. Je pokořován a urážen. Odhalováním svého soukromí ukazuje svá slabá místa a všechny své životní bolesti. Nakonec, i jeho svědomí neoplývá čistým, ničím neumazaným vývěsním štítem. Hlavní ženskou postavou je notářova manželka Chantal Martinaud (šarmantní Romy Schneider). Ta může odtajnit svoji nahromaděnou zášť a nenávist k vlastnímu muži. Pokrytecká prospěchářka dává policii to, co potřebuje ke zdárnému uzavření případu. Poslední výraznou postavou je Gallienův pracovní partner a policejní inspektor Marcel Belmont (zajímavý Guy Marchand) se svou výbušnou povahou při zvrácené podstatě otřesného trestného činu. Z dalších rolí: policejní divizní komisař se zájmem o dopadení zločince (Jean-Claude Penchenat), netrpělivý okradený Jean-Marie Jabelain (Michel Such), či malá Martinaudova neteř Camille (Elsa Lunghini). Takto má vypadat zdařilé psychologické drama! Odhaluje všechna temná zákoutí lidských duší, jejich bolesti, naděje i prohlédnutí. Veškerý strach vystavuje osoby až k samotným hranicím psychických sil. Není to černobílý pohled a osoby nejsou jednoznačně na dobré, nebo špatné straně. Všichni jsou mnohovrstevní a bedlivě sledují tok vlastních zájmů. Partnerská nedorozumění mohou vést k tragédiím. Na policejní práci by měl být člověk velice obezřetný, aby se ze svědka nestal rychle zločinec! Americké předělávky patří na smetiště, pokud nedokáží udržet linii příběhu a vše se rozpadá v rozpacích a hrůzostrašných propastech celkové udržitelnosti nějakého smyslu! (24.09.2016)

V každém případě je špatně, nahlížet na "Svědka" jako na kriminální film. Celý film se zaobírá tím, co je právě v detektivkách buď zcela opomíjeno, nebo jen ve zkrace připomenuto. Výslech. A ač se to může zdát neuvěřitelné, tahle prostinká zápletka je jádrem osmdesátiminutových psychologických orgií čtyř silných osobností. Inspektor Gallien, policista unavený životem, který má svoji slávu dávno za sebou si dovolí o Silvestrovské noci pozvat k výslechu dr. Martineaua. Nikam nepospíchá, doma na něj nikdo nečeká a svou prací se chce vyhnout bujarým večírkům, kde by se se svou osamělostí cítil jako nahý v trní. Dr. Martinaud naopak taková prostředí vyhledává především díky tomu, aby si odpočnul od své panovačné ženy. Má své přísné rituály a nesnáší, když mu někdo zmaří jeho plány. Je velmi inteligentní, ješitný, komisní a arogantní. Inspektor Belmont, vede svůj skromný malý život policejního "datla", ťukajícího výpovědi na psací stroj. V okamžiku, kdy jeho starší kolega, ze kterého má evidentní respekt, musí na chvíli odejít, bere spravedlnost do vlastních rukou a započne svou pomstu za neustálé dobírání a ponižování arogantního svědka. A je tu ještě madam Martinaud, stejně tak krásná jako zrádná, využívající situace pomstít se svému muži za svou neukojenost. Postupem času začne být zprvu důslednému Gallienovi úplně jedno, kde je skutečná pravda a snaží se záležitost zakončit, ať dopadne jakkoli, stejně tak pod tíhou okolností zlomený Martinaud, který se rezignovaně k činu přizná. Ovšem to není ještě konec. Víc neprozradím, tenhle film si opravdu sežeňte. Je totiž málo filmů, které jsou postaveny na maximálním hereckém umění hlavních představitelů. Před pány herci Linem Venturou a Michelem Serraultem hluboce smekám (nesmím opomenout výborný dabing pánů Bessera a Fišera)! 100%. (26.10.2010)

Starý rok se loučí. Má zvrásněné obočí. Krev rozlitá pod loučí, ale čí ruka sáhla do domečku, na panenky, se zamazala o zločin? Dáma s perlami ví, kdy přijít. Se slovy bolesti něhy osud poznačí. Monolog /o/ "čarovné" noci, pohled do zrcadla minulosti, podaný emocí až s jakousi podivně vábivou rozkoší, osciluje na hranici andělské temnoty. Černé paraplíčko, vhozené do skleničky ku přípitku, naději na "šťastný nový" definitivně umlčí. (24.09.2019)