Kalvária

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

Příběh irského kněze popisující jeho nepříliš útěšnou a povzbudivou pastorační práci v průběhu jednoho týdne – od setkání s vrahem ve zpovědnici. Celá zápletka je založena na zvláštně postaveném nesymetrickém trojúhelníku: špatný kněz > minulá oběť / pozdější vrah > dobrý kněz. Během zmíněného pastoračního týdne řeší spoustu otázek (třeba pojetí víry jako strachu ze smrti) a spoustu případů (nejintenzivněji svůj vztah k dceři, ale i jiné vztahy jsou pro něj velice objevné a vlivné). Pozn. 1: Moc proklamovaného humoru, černého ani světlého, dokonce ani řezaného, jsem tu neobjevil. Pozn. 2: Vadilo mi fyzické pojetí postav, vesměs samí manekýni a manekýnky, a jejich drsné a sebejisté akce a reakce. Na druhé straně to asi nebylo až tak od věci - knězova postava tak mohla na jejich pozadí lépe vyniknout. (09.01.2017)

Kalvária operuje so strašne substanciálnou rovinou a predpokladá, že jej k uskutočneniu niektorých východzích bodov ako bázická očista beznádeje a zúfalstva z rozštvrtenej spoločnosti hriechu a robenia napriek zasvieti akési hlboké svetielko dôkladnej afirmácie umeleckej reči z prezentovaného dramatického kontextu. Bohužiaľ, okolo kňaza Jamesa sa nedokáže vytvoriť presvedčivý ekvivalent ľudského utrpenia. Šermuje sa so striktnými premisami rozporov a postrádam dramatické odbočky a dáky ten intímny rozmer, ktorý by vyplával niekde na povrchu z menej čitateľných seáns a výstupov. (24.01.2018)

Perfektně obrazové ztvárněné, ale zároveň příběhově nepochopitelné. Gleeson je skvělý, ale celý film je až moc chladný, včetně většiny postav. Jedinou slabinou je tak příběh, který neukazuje žádnou výraznou dějovou linku, které bych se mohl chytit, jakmile jsem si toto uvědomil, tak mě bavil pouze Gleeson a studené počasí. (23.07.2014)

Námětem, karikaturně přetaženými postavami a strukturou scén je to klasická noční můra. A ta zde může být katechická i existencionální. Což mi přijde jako poměrně pádný důkaz schopností scénáristy a režiséra McDonaugha. "I didn't realize how much you hate me." "I don't hate you. I'm saying you're have no integrity. Which is the worst thing I can say about anything." (07.07.2021)