Strach a hnus v Las Vegas

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

Svébytná reflexe doby? Náhled do nehlubší úrovně zfetovaného mozku? Gilliam v téhle osobité roadmovie hýří nápady. Depp poprvé zkouší kreace Jacka Sparrowa, Del Toro tradičně výborný a Tobey Maguire v roli, pro kterou se narodil. Nepotřebujete zkoušet drogy, vlastně je po tomhle snímku ani zkoušet chtít nebudete. Všechno to tady je. Skvělý soundtrack. (07.02.2013)

Pôvodne som chcela udeliť 3 hviezdy, ale rozmyslela som si to v okamihu, keď som sa snažila spomenúť si aspoň na jedinú scénu, ktorá by ma "rozorvala" a zanechala trvácnejší dojem. Žiaľ, takej scény niet. Hoci mi táto skutočnosť neimponuje, jednotlivé filmové sekvencie sú len samoúčelne zostrihané, pozliepané a nezmyselne nasnímané. Dokážem byť tolerantná k rôznym zmesiam humoru a uctievam aj gilliamovskú absurditu, no oná absurdita mi zachutila len v Monty Pythonovskom Svätom gráli, ktorý napriek svojej do očí bijúcej "debilite" považujem za intelektuálny klenot. Dokonale chápem, čo chcel Gilliam svojím dielom povedať a podáva to nezvyčajným spôsobom. Perfektne je načrtnuté to, do akých perverzných, fantasmagorických hlbín sa človek prepadá, keď podriadi svoj život drogám, nie je to zobrazené typickým mazlivým hollywoodským štýlom, naopak. Bizarné nazretie do spustošenej ľudskej psychiky je spestrené neuveriteľnými šialenými prvkami. Gilliam sa snaží za každú cenu predrať z konvenčného prostredia Hollywoodu a chvíľami to svojimi kreáciami preháňa, aj keď... zastávam názor, že fantázii sa medze nekladú :) Skvelá myšlienka, skvelá úvodná (takmer jediná vtipná!) scéna s netopiermi a najmä tradične vynikajúci Depp, ktorému sa bezprostredná imbecilita svojej zhúlenej postavy zjavne dostala do krvi :) (27.08.2011)

Chcel som ti iba na čelo vyrezať malé "z" ... to čo bolo toto. Tomu, kto mi požičia (zoženie) knihu, dám polovičku kráľovstva a za ženu moju tretiu dcéru .. bo ja tých 120 strán musím prečítať. Neber drogu, zober knihu. Zábavná vec s výbornou muzikou. Depp bol excelentný, ale musím priznať, že mňa asi viac fascinoval Dr. Gonzo a jeho stavy. (16.12.2016)