Očista

Dvě neskutečně ošklivé slečny, které činil ošklivým zejména naprosto žalostný výběr účesu, místo aby se radovaly, že se na celém širém světě našel někdo, kdo projevil zájem o jejich rozkrok, tak se cítily ublíženě a měly pocit, že s nimi život obrazně i doslovně vyjebal. Rozhodně zajímavý příběh, který mě seznámil s historií zemí třetího světa. K vidění bylo několik opravdu intenzivních scén, které by nenechaly chladnou ani mrtvolu. Bohužel se mi vůbec nelíbila forma, kterou mi byl příběh servírován a do oka mi nepadl ani nikdo z hereček a herců. Strašně se v ději skákalo, nevím zda chtěli tvůrci divákům umožnit srovnávání dvou různých nehezkých období obou žen ve dvou zcela odlišných dobách a nebo měli za lubem něco jiného. Obdivovatelé finsko-estonské kinematografie si ovšem zajisté přijdou na své. Já hodnotím svůj divácký zážitek pouze lehce nadprůměrně. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017, která se protáhla do roku 2018 a současně estonského filmového týdnu. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (18.02.2018)

História žien dlhé roky lámaných a ovládaných pomocou strachu a násilia v mrazivom severskom podaní takpovediac naporcovaná, zhrnutá dohromady a podstrčená nepríliš rozmaznávanému európskemu divákovi, odchovanému na súčasnej "špinavej" produkcii starého kontinentu tvorenej nepríjemnými snímkami ako Uno či Neznáma (ktorá je tematicky príbuznejšia rozpitvávanému subjektu) - teda mne. Výsledok sa môže pochváliť absenciou aspektu prvoplánovosti, v súčasnej kinematografii takmer neprehliadnuteľného, umným surovým podaním príbehu, ktorý sa nesnaží šokovať, ale ukázať fakty v jasnom svetle. Príbeh babky a vnučky, oboch týraných a zneužívaných v dvoch rozličných storočiach a historických obdobiach, ktoré sa postavia svojmu osudu a minulosti, aby sa s nimi konečne vyrovnali, postavili sa na vlastné nohy a získali slobodu. 120 minút depresie, násilia, sugestívnosti a žalúdočných vredov, skvele zrežírovaných a umne zahraných (fínska Uma Thurman je TOP). Možno len miestami pridať na tempe, odstrániť trochu výplňovej vaty a voilá. A aby som bol objektívny, jeden prvoplánový prvok zostáva - krásne melancholická, náladová hudba. 80% (20.01.2014)

Patrně nejbrutálnější snímek letošního ročníku festivalu není ani přes početné, občas na hraně samoúčelnosti balancující obrazy násilí nesnesitelně náročným kusem. Dvě časové roviny vyprávění vzdálené od sebe více než půl století se nerušivě snoubí a vytvářejí opravdu silný zážitek. Tam, kde by se leckdo spokojil s pouhým náznakem, Antti Jokinen otevřeně šokuje. Na tenhle krvák každý nebude mít žaludek. kult pro Cinema Mundi, 2013. Trochu klaustrofobie a voyerismu, hodně řezničina, která někdy zastiňuje nebo přetváří i tak silný dojem. Velká porce erotiky, která se ale topí v modřinách, moči a krvi. Silný a pro mnoho diváků jistě otřesný zážitek. (05.03.2013)

Opět po delší době pálím plný zásobník bez mrknutí oka. To byl tak neskutečný zážitek, až mě mrazí ještě teď, kam se na to hrabou horory! Šílený scénář, dokonalé herectví, perfektní režie, prostě špičková práce, bez výjimky. Ryzí jako zlato, syrové jako maso, surové jak železo, ostré jako břitva, to snad ani nebyl film, ale dokument. Realistický každým detailem, pohybem, myšlenkou. Skutečná Očista bez možnosti očisty, naopak se silným pocitem špíny za nehty, v duši, ve vesmíru. Stydím se, že jsem člověkem. (11.08.2013)

Velmi dobre natoceny film se solidnim scenarem. Vzpominky Aliidy jsou vsak natolik silne, ze pokud by se pribeh zaobiral jen minulosti, tak si myslim, ze by byl jeste lepsi. Filmu z vyvoje dejin v Pobalti moc neni a o to vice si filmu cenim. Mym nejvetsim zazitkem v tomto snimku byl herecky vykon Laury Birn, doufam, ze jsem ji ve filmu nevidel naposledy. (15.08.2013)