Očista

,,LIDÉ UTÍKAJÍ TAK DLOUHO, DOKUD MŮŽOU. A KDYŽ UŽ VÍC NEMŮŽOU, POKOUŠÍ SE UKRÝT. ALE NE VŠICHNI SI DOKÁŽÍ RYCHLE NAJÍT DOBROU SKRÝŠ“...... /// Válka, nástup sovětský moci, deportace, kolektivizace, kolaborace, obchod s bílým masem, bolestivý vzpomínky vs. bolestivá současnost. Film plnej zvěrstev, ve kterým emoce vyvolávaj nejen činy druhých. Často mám takovej ten pocit v oblasti kolem žaludku… Příběh dvou žen, jejichž zkušenosti dělí padesát let, ale stejně se v mnohým podobají. Lidstvo si totiž svoje temný stránky sebou ponese na věky. Parádní dramatický drama, který dalšími a dalšími podrobnostmi vtahuje hlouběji do děje, a vy neřešíte, že nejste Estonec, ale jenom člověk a jen čekáte, jestli přijde spravedlivej trest. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru (r.2007) ani knihu, kterou v roce 2009 napsala Sofi Oksanen neznám. 2.) Mám rád filmy plný sexu. 3.) Chtěl bych si připomenout časy, kdy jsme s těma Estoncema zacházeli tak nějak po bolševicku. 4.) Thx za titule ,,Arcticanfan“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (27.01.2013)

Bylo to podobně příjemné jako když člověk zároveň šlápne na LEGO, malíčkem druhé nohy kopne do rohu skříně a prsty ruky si skřípne do dveří. Sice to mohlo být o kousek kratší, ale pořád to bylo dost sugestivní a záživné, takže jsem se nudil jenom místy. Člověk si až říká, jak jsme se tady za komančů měli oproti Pobaltí skvěle. 80% (06.04.2017)

Film je krásnou otázkou dvou dob, divokých 90. let a stalinismu. Nikdy by mě nenapadlo tyto dvě doby nějak spojovat a ono přeci jenom nějak jde. Byl to nejspíš můj první estonský film, i když ve finské koprodukci, jelikož, co jsem slyšel, tak estonské filmy nejsou nějak valné úrovně. Nejspíš je bude držet nad vodou právě zahraniční spolupráce. A zrovna tady se to nejspíš povedlo. (16.01.2017)

Připadím si teď tak trošku podivně. Vysoké hodnocení, převážně pozitivní komentáře, kam se podívám a já sám samotinký se svou ušmudlanou dvojkou. Mohl bych dát za tři, napsat něco v tom smyslu, dobrý, mohlo to být lepší a tím to celé ukončit, ale tohle rozhodně nemám v úmyslu. Filmy hodnotím zásadně podle pocitů, jaké ve mně vyvolaly a Očista nebude vyjímkou. Kybych měl nějak smysluplně popsat, co mi všechno vadilo, bylo by toho asi víc. Když pominu na první poslech nesympatickou estonštinu, daleko zásadnější problém spatřuji ve zpracování a poté hlavně v konci. Téma filmu je určitě silné, smutné, jeho provedení mě však rozhodně neuspokojilo. Moc se mi nelíbili herci, ani rozložení na dvě dějové línie (hlavně ta ze součastnosti), ale co mně úplně zarazilo, to byl již výše zmiňovaný konec, který mi vzal veškeré iluze o nějakém lepším hodnocení. Připadal jsem si spíše, jako v nějakém akčním, tuctovém seriálu a ne ve snímku, který je takto vysoce hodnocen. Je mi to fakt líto, ale nemůžu jinak. Za dva. (02.07.2014)

Antti Jokinen je moje velké dubnové překvapení z Finska. Jeho snad druhý film a tak intenzivní zážitek, který se mnou docela solidně zacloumal. Mimo jiné na mě silně zapůsobila skvělá a neznámá Laura Birn, která hrála mladou Aliide, zmítanou neopětovanou láskou, ale kde v konečné fázi přichází smíření nejen se sebou, ale i s minulostí. Hodně, hodně silné drama, nehnula jsem se ani na minutu od obrazovky a je jen škoda, že v těch nejsilnějších momentech se až moc tlačilo na pilu, jinak je to ale stejně silná čtyřka a já Puhdistus určitě doporučuju .- Po čtrnácti dnech jsem se rozhodla, že zvednu hodnocení, protože to jsou přesně ty ojedinělé filmy, které dlouho utkví v paměti a takových je opravdu málo. 90% (08.04.2013)