Poklad na Striebornom jazere

Jednoznačně největší hit mého dětství (přetrvá však navěky). Och, jak rád bych se vrátil do dob, kdy jsme si doma hráli na Vinnetua a Oldu Shatterhanda. Vždycky mě při Mayovkách zavalí takový příjemný pocit nostalgie, jenž umocňuje geniální Bötcherova hudba a přenádherné scenérie jugoslávské přírody. P.S. Vždycky jsem se těšil na skoncování s úhlavními padouchy jednotlivých dílů:-) 10/10 (24.01.2011)

No kdysi sem na tenhle film cumel asi kazdej rok a fakt me bavil, ale kdyz sem ho ted zase po par letech videl, tak i presto, ze trochu funguje nostalgie, vidim na nem chyby a ze jich neni malo. Barker (ze zacatku zarostlej jak dobytek) se tu poprve potkal s Bricem a pusobi tak trochu bezradne, neumi se nejak extra plizit, ruzny gesta jim jeste moc nejdou atd. No a herecky nic moc, coz ostatne plati o vetsine obsazeni (nektery herci jak kdyby vypadli z jinyho filmu at uz vzhledove nebo oblecenim), navic to proste mezi nima moc nefunguje, za coz ale taky muze fakt, ze maj spolu jen par scen, navic se tu neresi, kdo je kdo a hned na zacatku jsme postaveny pred hotovou vec, ze to jsou "bratri" a on je slavnej Shatterhand a on slavnej nacelnik. Coz sice nevadi, stejne tyhle postavy kazdej zna, ale stejne se mohli s nejakym vysvetlenim tvurci obtezovat. Dalsi problem je lehce stereotypni a dost jednoduchej dej, cemuz ani nepomaha, ze casto pusobi dost komicky a nektery dialogy jsou mirne receno naivni. No a navic tu jsou bud super kladasove a nebo zly zaporaci, nic mezi tim a vsichni samozrejme mluvi desne spisovne. Na druhou stranu, tohle vsechno k tomu tak nak patri, navic tu je pekna priroda, prijemna hudba, kvalitni zaporak Herberta Loma a cela sestava vtipnejch vedlejsich postav motylkar, basnik a plesoun. Celkove, objektivne vzato, by to dalo mozna tak tri hvezdicky, ale precejen tohle je klasika, tak musim primhourit oko a dat aspon ty 4* (06.04.2009)

Známe je všichni.. Pamatuju si, jak jsem jejich fotografie vystřihoval z novin a časopisů. A určitě jsem nebyl sám. V nákladné mezinárodní produkci, která konečně přinesla ozdravnou kůru pro německou kinematografii, vznikl snímek o idealistickém dobrodruhovi a náčelníkovi Apačů. Společně se vyrovnávají s nástrahami lží a násilí, bojují za spravedlnost a hrdinské činy jim vynesly nesmrtelný obdiv a slávu. Ostatní díly se stále vzdalovaly literární předloze, naivně ilustrovaly pohled na Divoký Západ. Poklad (s dalšími třemi filmy „klasické čtyřky“) ale přišel jako první (1962) a sice se dvojice hlavních aktérů už znala, ale i dnes po více než čtyřiceti lety je obrovským klenotem. Zářivé barvy, neustálé přestřelky, památné melodie, hrdinství – vše v širokoúhlém formátu, na to nelze zapomenout. (02.05.2006)

Co k tomu psat i pro mne je to legenda a asi nejlepsi mayovka z ustredni dvojice jsem tedy pravda vzdycky zral vic Barkera ale taky sem byl spis vic pres ty zaporaky a Herbert Lom je zkratka neprekonatelny nekompromisni a genialni uchvatna masakr scena je pak prepadeni Butlerovy farmy a asi zhruba 100 mrtvych za 15 minut v druhy pulce to pak sice lehce tempo ztraci ale ja stejne uz jenom z nostalgie pod tech pet jit nemuzu (22.06.2012)

Poklad na Stříbrném jezeře je obecně dobře hodnocen, protože jej valná většina hodnotících viděla v čase svého zrání potažmo v době šedého stereotypu přiblbých panelákových komedií a ideologických seriálů o životech kovaných soudruhů. Dnes z hlediska westernů se film jeví jako docela veselá parodie. Jenže, lze se na tento film zlobit? Lze jej nějak kárat za naprostou naivitu a neautentičnost? Normálně bych řekl, že je to nejlepší kovbojka, kterou jsem kdy viděl. Musel bych si ji ale pamatovat z dětství, ne ji vidět nedávno. Neříkám, i po letech ale může zapůsobit. Ti, co to ještě neviděli, musí hold překonat ten zub času a omluvit danou naivitu příběhu, jednání postav, mátožnost indiánů a vůbec neschopnost o nebetyčnou tupost padouchů. Navíc tento film dělá nezapomenutelný především hudební podkres a úchvatná příroda okolí Plitvických jezer v tehdejší Jugoslávii. (14.06.2011)