Kostený tomahawk

Výrazné upozadění hudební složky dělá z tohoto přirozeně mrazivého westernového thrilleru sugestivní adrenalinovou jízdu, na kterou se nezapomíná. Nehostinné scenerie berou dech, herci hrají doslova jako o život, syrová autenticita z toho stříká až do oblak, a komorní režie střídá žánry s takovou elegancí, až přecházejí oči. Jsem nadšen a znechucen zároveň. Film roku. (09.11.2015)

Kostený tomahawk nie je síce žiadny žánrový revolučný zázrak, ale oceňujem jeho tvrdosť. Tá sa prekvapivo neukazuje ani tak v krvavých pasážach (nie je tu skoro nič, ak nepočítame "len" jednu z najnezabudnuteľnejších gore scén, aké som kedy v živote videl), ale skôr v atmosfére a v prístupe režiséra. A v neposlednom rade sa prejavuje aj na tom, ako je narábané s jednotlivými postavami (keď uvidíte, pochopíte). Tie síce nie sú originálne, ale herci si v nich našli zamilovanie a chémia medzi nimi je kvalitná. Výprava je ako skoro všetko v tomto filme: bezvýchodisková, nepríjemná, škaredá, temná, beznádejná. Toto sa nemohlo skončiť dobre. Pre nikoho. (19.11.2016)

Musím uznat, že jsem do tohoto filmu šel s velkejma obavama, jelikož Westernům zrovna neholduju. Druhou věcí která mě odrazovala byla dlouhá stopáž. Ale oproti posledně viděnému Purpurovému vrchu ( 119 minut , který jsem si spíš protrpěl ) mě těhle 133 minut bavilo a uteklo to jako voda. Nakonec touha po zjištění co může vzniknout skřížením Westernu a Hororu byla silnější a já se odhodlal film pustit. Chybu jsem rozhodně neudělal. Každopádně zařadit tenhle film do nějaký škatulky je složitý, protože je to dobře fungující mix více žánrů. Hodně lidí to srovnává s Rothovým The Green Infernem jenže každej z těchto filmů je úplně jinej a taky jinak pojatej. Mě nadchli oba, ale Bone Tomahawk má přece jenom trošku navrch. Hlavně díky hereckýmu obsazení. Všichni hráli jako o život a navíc jsme měli spoustu času pořádně se s postavama seznámit, což taky hodně pomohlo. Určitě mi osudy zachránců nebyli u prdele ba naopak jsem si to prožival s nima. Škoda jen, že víc prostoru nedostal Sid Haig. Musím taky pochválit S. C. Zahlera, protože na to že je to jeho druhej film tak odvedl špičkovou práci a s docela jednoduchým scénářem natočil poutavej a rozhodně nenudící snímek kde nechybí ani špetka humoru. Pro mě obrovský překvapení a naprostá spokojenost. (18.11.2015)

Bone Tomahawk je bezpochyby jedním z těch hororů, které si již podruhé nepustíte a to především kvůli zcela přestřelené stopáži. Než se totiž chromý Arthur O'Dwyer se svou skupinou doplahočí na území divokých Troglodytů, tak hrozí, že divák během jejich nepříliš záživného putování tvrdě usne. Režisér Zahler absolutně neumí pracovat s atmosférou. Neví nic o jejím budování, nezná zřejmě ani efekt adekvátního hudebního dokreslení dané situace. Nelze se tedy divit, že jeho 133-minutový snímek obsahuje četná hluchá místa. Velká škoda, jelikož od setkání s Troglodyty nese Bone Tomahawk znaky opravdu kvalitního hororu, kterému nechybí naprosto nic. Troglodyté působí skutečně děsivě ve všech myslitelných aspektech - počínaje způsobem jejich komunikace, přes jejich vzezření až po jejich stolovací návyky. Jenže Bone Tomahawk je nutno hodnotit jako celek a jakožto hororový expert tak musím konstatovat, že průměrné hodnocení je maximem, kterého může tento westernový horor dosáhnout. Určitě bych však Zahlera úplně nezatracoval, když zapracuje na svých nedostatcích, tak tam vidím dokonce slušný potenciál pro další tvorbu. (22.05.2016)

Neskutečně intenzivní zážitek i napodruhé, atmosféra odlehlého místa mimo civilizaci a jeho strašlivého tajemství na vás dolehne hned v úvodní sekvenci, přičemž s každou přibývající minutou houstne a nabývá i hutných významů. Jsme v tom s postavami, na něž bychom nejradši zařvali, ať do těch skalisek nelezou v tak malém počtu a povolají kavalerii. Když scénu pročísne charakteristické hrdelní dorozumívání divochů, ježí se chlupy i na pleši, a nárazové šoky při nepředvídatelných a nekompromisně provedených útocích nemohou být díky subjektivitě a timingu intenzivnější. Takhle si představuji špičkově efektivní horor, který nepotřebuje komplikovaný děj a šokující odhalení. Stačí „pouze“ opečované postavy (obsazené božími herci v čele s Russellem a Jenkinsem), komunikatovnost, která vždy vyzradí jen tolik, aby navýšila napětí a současně nemátla, a také podnětná kulisa obracející se k exploatačním tradicím i k historickým (tedy pro Američany symptomatickým) významům. Totální splynutí prostoru civilizace a barbarského divošství doluje hororové zlato z pohledu žánru a také podnětnou sebereflexi z perspektivy bílého rasistického muže, jehož zde skvěle zastupuje morálně ambivalentní Matthew Fox. Plus až nezištné zapuštění hlubokých emocí, které jsou v Zahlerově podání jaksi stylizované a ikonické („pozdravuj manželku a já budu pozdravovat tu tvojí“), ale zároveň fakt přirozené a hmatatelné. Láska a ochota obětovat se za druhé je tím, co nás zásadně povyšuje nad barbarství, přičemž v tomto brutálním nepředvídatelném provedení to nevyznívá ani sentimentálně, ani vyloženě zcestně. Stejně jako následující Blok 99 totální autorský poklad. 95 % (01.03.2022)