Unavení slnkom

Najlepsi film charizmatickeho rezisera a herca Nikity Michalkova! A neuveritelny herecky vykon Michalkovej dcery, vtedy len 5rocnej Nadezdy (v porovnani s nasim oskarovym Koljom). Samozrejme, niektore sceny skor vyzeraju ako nejake domace rodinne video, ale velmi autenticky vystihuju uvolnenu atmosferu pokojneho a bezstarostneho zivota na ruskom vidieku v 30tych rokoch. V priebehu filmu pozorujeme len okrajovo naznaky zacinajucej stalinistickej absurdne posobiacej propagandy, kultu osobnosti a teroru, aby nas to na konci v plnej miere totalne ohromilo. Ja by som velmi ocenila, keby sa v nasich televiziach aspon raz za tyzden odvysielali podobne kvalitne ruske alebo ine zahranicne filmy, namiesto tolkych podpriemernych americkych brakov! (30.04.2015)

Geniálně geniální film. Aneb jak se taky dá kvůli zásadním dvaceti minutám na konci natočit dvě hodiny před tím. Půvabné, mrazivé, šokující dílko. Vzpomínám, k čemu to připodobnit. K Slavnostem sněženek a Saturninovi asi nejlíp. Schválně si představte, jak by najednou, do toho ticha a kozího mečení ve scéně, jak "bezdomovec s duší" v Kersku pouští kozy z chlíva, najednou naběhli estébáci a začali vyslýchat a mučit... Zatímco my jsme obdivovali výkon malého Andreje v Koljovi, Michalkov "objevil" svou dceru, a malá Nadezhda Mikhalkova exceluje svou přirozeností a odzbrojujícím úsměvem. Krásná kamera i barevné ladění do světlebíla, výborná hudba, pasující herci. Za tohle se míň než pět nedává. Jak mohlo proboha vzniknout pokračování? Mé první setkání s NM. (25.07.2016)

Len ruské srdce teplé a voňavé ako peceň čerstvého chleba môže urobiť z tragédie a omylov vlastného národa poému, ktorá pohne ľudskou podstatou. Skazka o dobrých a zlých, o láske, nenávisti, utrpení i šťastí v stalinskom CCCP. Nenašla som ešte slová, ktoré by obsiahli tento zážitok – treba to vidieť. (01.01.2006)

Jedná se rozhodně o nejlépe zobrazenou Staliniádu, jakou sem za svůj život měl možnost vidět. Pravdou zůstává, že pro spočítání všech filmů stejné tématiky bych si vystačil s jednou rukou a předškolními znalostmi. Rozhodně musím poděkovat zdejším hodnotitelům, že se opět objevil mezi těmi 300 nejlepšími opravdu kvalitní snímek. Překrásný lidský příběh, který graduje od odylické dovolené až k neodvratitelnému konci. Nikita Michalkov byl neskutečně úžasný. Brilantně napsaná role, ve které si pan režisér skutečně hověl. Roli charismatického plukovníka Kotova s neuvěřitelnou vnitřní sílou zahrál znamenitě. Po herecké stránce je film vůbec bez výhrad. Skutečně jsem se ani na okamžik nenudil a užíval jsem si skutečně každičký záběr. Čisté 4*. (10.12.2012)

Film, v němž se potkává poetika Višňového sadu s poetikou socialistického realismu. Poetika starého poklidného buržoazního světa s chaotickým a bizarním novým řádem stalinistické linie. V poklidných kulisách sovětského venkova, v haronickém rytmu tradiční ruské rodiny, rozehrává se zprvu nenápadný, posléze však naprosto strhující příběh pomsty a svědomí. Příběh člověka v masomlejnku dějin, člověka, sežehnutého (nikoli unaveného!) sluncem revoluce. Není pochyb o tom, že komorní příběh podobně jako v kinematografii jugoslávské metaforicky zrcadlí svět stalinského SSSR (tedy svět formovaný a vláčený ideologií). Zrcadlí ho se sugestivitou až děsivou, přitom nijak nevynucenou prvoplánově šokujícími záběry. Zároveň Michalkov rozehrává neobyčejně čisté a uvěřitelné tóny romance, ve kterých dominuje neuvěřitelně charismatický výkon samotného režiséra a především jeho dcery Naděždy. Jejich vzájemné souznění je absolutní, překrásné, nepopsatelné. Drama člověka, který věří náboženství nového řádu, utopii krásného zítřka, a sám se posléze stává jeho obětí, je díky těmto dvěma něčím napovrchu civilně harmonickým, pod povrchem drásavě dramatickým. Fantastický výkon předvádí i Oleg Menšikov, jeho studie vnitřně rozpolceného člověka má čitelnou strukturu a obrovskou vnitřní dynamiku. Absolutní je pak Michalkův cit po kompozici obrazu, pro střídání poklidných výjevů staroruské rodiny a až komicky koncipovaných vpádů socialismu do života lidí. Leitmotivy kulového blesku a bloudícího stěhováka rámují precizní kompozici, dodávají ji pravidelný rytmus i přídech absurdity. Konstrukce stalinského balónu pak symbolizuje věčnou přítomnost vůdce ve všednodenních radostech i strastech. Nelze nezmínit ani píseň, která dala filmu jméno a která svou melancholií vhání slzy do očí. Michalkovova výpověď o stalinském režimu je proto tak účinná, proto tak bezprostřední, že není sama o sobě žalobou, ale zaujatým vyprávěním o osudech lidí. Lidí, jejichž životy fantomický vůdce jedné šestiny světa spálil na popel. (25.10.2006)