Birdman

Tak nám opäť raz dostal "vázu" s tulipánmi snímok, na hrane s priemerom hraničiaci. Nie, že by neobsahoval pasáže, ktoré potešili, zabavili, no toto je proste tucet z milióna zemiakov vo vreci jeho "nepodobným", ktorý síce spracovaním či originalitou myšlienky potešil, no rozhodne v závode na 50 metrov cez prekážky - NEVYHRAL. (19.03.2015)

Když jsem si přečetla, že se jedná o černou komedii, tak jsem se chystala elegantně vycouvat, ale nakonec jsem se nechala mnohými přesvědčit a šla jsem do toho. DÍKY Vám, protože já blázen nechápu, proč jsem se takové filmové perly obávala. Birdman mě čapnul hned zkraje a nepustil až do famózního finále. Fascinující, originální zpracování, kde mně trvalo jen pouhý moment na zorientování a pak už to byla nezapomenutelná a bláznivá jízda v prostředí divadla, která vyžaduje, abych ještě jednou zvedla oponu a já to s chutí udělám. Já jsem tam totiž se všemi hlavními protagonisty prožívala neuvěřitelné chvíle, od zoufalství, beznaděje, tápání, šílenství, lásky, ale i skrytou bolest srdce a to nejen hlavního hrdiny. Zrychlil se vám tep při duelech mezi Mikem a Birdmanem? Také na Vás silně zapůsobilo Mikeovo přiznání na terase? A co ta slůvka jedné něžné osůbky : "Nejsem herečka na Brodwayi, pořád jsem jen malá holka" ? Nebo dialogy mezi Birdmanem a jeho manželkou, také jste je prožívali tak těžce, jako by jste tam byli s nimi ? Těch pozitiv je z mého pohledu obrovské množství a to nemluvím a tom umně vloženém štípnutí do Hollywoodské továrny na filmy (zrůdy, krev, xxx supermanů) a jejich konzumentů. Já, naiva jsem si myslela, že mám Michaela Keatona po herecké stránce přečteného. Velký omyl !!! Tohle byla jeho excelentní, královská jízda, já smekám a hluboce se omlouvám. Všichni hráli skvostně, ale on hrál tentokrát v mých očích prim. Vynikající film s vynikajícím scénářem a hudbou Antonia Sancheze, která už tak dokonalou atmosféru ještě víc podtrhla. A lidičky, nevzdávejme divadlo, má ducha, kterého nikde jinde nenajdete! (03.02.2015)

Nejlepší Iñárritu s prostým, leč nesmírně působivým drum score, které do jisté míry nahrazuje absentující (viditelný) střih a plní funkci předělů. Kamera neúnavně kroužící v útrobách druhořadého divadla není vždy příjemná k sledování, ale ponor je o to intenzivnější. Nortonův divadelně-filmový výkon je opravdu strhující a působivý jako sexuální apetit jeho postavy před zaplněným hledištěm. Zkrátka film s velkým ptákem. [Kino] (09.01.2015)

║Rozpočet $18miliónov║Tržby USA $42,340,598║Tržby Celosvetovo $103,215,094▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $4,409,218║ Tržby za predaj DVD v USA $2,944,888 ║ určite treba uznať originalitu poňatia a samotného podania snímku, minimum strihu, teda slušný konkurent pre blízkeho kolegu Alfonsa Cuaróna(Gravitácia), má to zbesilé tempo, dravé výstupy hercov, uťahovanie si z popcornu ale aj tak ma to nezasiahlo ako iné jeho filmy, takže nakoniec len zaujímavý priemer /60%/ (08.02.2015)

Se svým menšinovým názorem budu zřejmě stejně nepopulární jako divadelní kritička ve filmu. Příznačně jediná postava, která dokázala vystihnout problém hlavního hrdiny a mimoděk i celého filmu. Stejně jako Riggan touží být hercem, zatímco je pouze celebritou, chce být Birdman uměním, zatímco je pouze komercí. Kdyby (stejně jako Riggan) nepředstíral a přiznal si, čím skutečně je, věřím, že by se mu skutečně podařilo vzlétnout mezi nejlepší filmy loňského roku. Takhle jej drží u země slabiny Iñárrituovy dosavadní filmografie – nucené metafyzické přesahy, banální moralizování nebo sadistická potěcha z utrpení postav. Oproti 21 gramům nebo Babelu Birdmanovi bohudík nechybí humor. Přestože jsou ale těžkopádné dialogy ve většině případů nakonec shozeny nepatřičným gestem nebo poznámkou (Mikeův srdceryvný monolog na střeše, Rigganovo použití autoterapeutického toaleťáku), další vývoj vyprávění dává velkým proslovům za pravdu. Kromě toho, že je Birdman filmem výstředních charakterů a přehnaných hereckých gest, sám svou formou představuje jedné směle velké gesto. Vytváření iluze nepřerušovaného toku záběrů zavání podobnou sebestředností a marnotratností, jaká charakterizuje většinu postav, současně ale slouží k tematizaci dichotomie mezi filmem a divadlem (kde se taky nestříhá), mezi skutečným a fikčním světem. Problémem těchto opozic je, že je film svým permanentně nadsazeným fikčním světem popírá. Všichni se po celou dobu chovají, jako kdyby byli aktéry velkého divadelního představení. Vystupují teatrálně, chovají se zkratkovitě (zejména urážlivě jednorozměrné ženské postavy, sloužící primárně ke zvýraznění talentu silných mužů), neustále nahlas verbalizují své vnitřní pochody a taky jejich precizní příchody na scénu přesně v okamžiku, kdy herec, kterého jsme dosud sledovali, nemá co říct a potřebuje na někoho zareagovat, prozrazují inscenovanost. Když všechno vypadá jako hra, nelze určit, kde (v rámci fikčního světa) leží hranice, za kterou začíná pomyslná realita obývaná skutečnými lidmi se skutečnými emocemi. Chápu, že rozostření dělící linie patří k ústředním motivům filmu, ale pokud je linie rozostřena od začátku, nefunguje kontrast a nedochází na této linii k žádnému vývoji. Birdman je pozoruhodný počin, nepopírám. Třeba kvůli docenění dramaturgické segmentace navenek nepřerušovaného vyprávění se na něj rád podívám znovu, ale pokud budu chtít vidět film, jehož hlavním tématem i kvalitou jsou herci, raději si znovu pustím upřímnou a nevyumělkovanou Premiéru od Cassavetse. Pocitově za tři, technika za pět. Více zde. 75% Zajímavé komentáře: ScarPoul, maddy (21.01.2015)