Antonia

Vzhledem k pojetí ve stylu rodinné ságy a častým voiceoverům ze strany vypravěče, resp. vypravěčky (které mi zrovna moc nesedly), jsem během sledování tipoval, že půjde o adaptaci úspěšné knihy... a ono překvapivě ne, jedná se o autorský počin paní režisérky, která velmi slušně za 100 minut rozpracovala příběh velké rodiny, jíž vládnou ženy, vytvořila i více (vlídně řečeno) divných postav s nějakou anomálií nebo úchylkou a vše navrch potřepala parafrázovaním či přímo čtením filozofie pánů Schopenhauera a Nietzscheho. Člověk by z tohoto popisu řekl, že z takového filmu vznikne jedna (pseudo)filozofická slátanina... a ono překvapivě ne, vše velmi pěkně včetně samotného epického příběhu i protavení filozofie do něj funguje a připadalo mi dostatečně zajímavé. Antonia je skutečně silnou ženou, jejíž síla spočívá v odhodlání ve všem, od poskytování pomoci a vykročení za zvolenými cíly až po smíření se s přicházejícím stářím a smrtí k závěru života. Slabý oproti ní zůstává nejen starý otec, který své jediné východisko nachází v sebevraždě, ale rovněž postrach vesnice Pitte, jehož slabina spočívá v opakované neschopnosti dostatečně ovládnout své pudy a tím je v rámci komunity předem určen k tragickému konci. Naštěstí není celý film jen pesimistický a jedním z hezkých protipólů se stávají i hezké nápady s oživením soch či mrtvol, které v představách hlavní hrdinky víckrát vtipně vstoupí do děje. Nizozemská režiséra Marleen Gorris mě po Lužinově obraně docela upoutala již podruhé... [75%] (03.02.2023)

Sonda mezi obyvatele na maloměstě v poválečném Nizozemsku, kde je ještě všechno zastaralé a zkostnatělé, ale kam se dostane svobodná žena, která ví, co chce. To je něco nepatřičného. Tenhle film je ale podaný s takovým klidem, láskou a navíc i realismem, že vás prostě dovede dostat. Stejně jako to, jak jsou lidé hloupí. (20.02.2018)

4* rodinná sága z holandského venkova, která je ve své podstatě hlavně feministická pohádka. Pohádka, ale hezky civilně natočená s nadsázkou a optimismem, s kterým lze překonat většinu zlého. Stylově působí staromilsky, ale o to víc je přirozená. Herecky je zvládnutá taky uvěřitelně, tak myslím že můžu doporučovat. Zatím tu moc diváků nemá, ale vysoké hodnocení snad přiláká. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (12.03.2016)

Marleen Gorrisová natočila před dvaceti lety možná trochu vizionářský film. Její vize byla ovšem už dávno předvídána, a to, co tehdy bylo výjimečné, je nyní běžné. Antonia, jako prabába rodu po ženské linii (jiná linie tu není myslitelná), to má poměrně snadné. Ona a její dcery jsou odbornicemi na vše (zemědělství, filosofie, výtvarné umění, přírodní vědy, střelné zbraně atd.), zatímco muži jsou buď jen násilníci (Antonia a její dcera považují lynč za řádný prostředek prosazování práva), kreténi, shoppenahauerovští misantropové nebo pouzí poskoci.... Zánik staré (byť jen málokdy dobré) Evropy nezpůsobí zástupy lidí, které sem žízeň a hlad přivádí ze svých rodišť, ale změny, které se konají přímo zde a právě teď. - A toto je jedna z nich. (O neřízeném konzumu se zmiňuji jinde.) (10.10.2015)

Zajímavé a poutavé filmové vyprávění o jedné zvláštní ženské rodině s překrásnou hudbou. Antonia přijíždí se svou dcerou do rodné vesnice a její rozhodnutí - žít po svém - je obdivuhodné. Tomu, jak úsměvně rozšiřovala rodinu, podávala pomocnou ruku tam, kde bylo zapotřebí, s upřímností a vřelým srdcem, jsem neodolala. A pak taky ta nádherná hudba... (19.05.2018)