Neporaziteľný

Kdyby Purgatorio nenapsal již Dante Alighieri, mohla bych ho po zhlédnutí této kombinace klišé a patosu napsat já. Hádejte, milé děti, jak to asi dopadlo? Musím připustit, že když se dva hloupí pánové buší pěstičkami do svých hloupých hlaviček, je to celkem zručně nasnímáno, jejich krev a pot šplíchají tak intenzivně, že jsem měla strach, že mě zasviní. (18.12.2020)

Tak pre začiatok by som film neoznačil za akčný, minimálne nie v oficiálnej do sveta vypustenej verzii. Na to sa totiž primálo venuje samotnému MMA, vlastne z celej stopáže je asi hodina čistokrvný rodinný film s trochou komediálnej prímesi (ktorú zväčša používajú do filmov všetkých žánrov Juhokórejci - česť výnimkám ako Ki-duk Kim alebo Chan-wook Park), 15 minút vyložene vzťahová dráma, a až tá zvyšná ledva trištvrte hodina sa venuje čírej zmesi boxu, teakwonda a ktovie čoho ešte v jednom z choreograficky najzaujímavejších ázijských bojových umení. Herci sú slušný, je to kvalitne natočené, no samotným zápasom je v tejto verzii venovaný tak malý priestor, že nemôžem hodnotiť vyššie. A to je škoda, lebo jednotlivé súboje sú perfektné, ako herecky, tak po stránke choreografie a cítiť z toho autentickosť. Trochu sklamanie, ale stále celkom dobré. 70% (24.01.2014)

Je to dosť dobrá akčná športová dráma od Dante Lama. Má vydarený príbeh o dvojici mužov, mladíkovi, ktorého otec padol na dno a zlosť si vylieva práve na svojom synovi a tak musí znášať neustále ponižovanie a mužovi v strednom veku, bývalom šampiónovi v boxe, ktorý si síce kedysi myslel, že mu patrí svet, ale teraz je už len v dlhoch, kvôli čomu po ňom idú úžerníci a tak radšej unikne a prenajme si izbu v byte s problémovou matkou a jej dcérou. A obaja muži dvoch generácií trávia čas v telocvični, kde sa trénujú kombinované bojové umenia a mladík túži dostať sa na turnaj. So spracovaním som dosť spokojný, síce z dvoch hlavných hrdinov ma spočiatku viac zaujal len jeden, bývalý šampión, ktorého línia je omnoho zaujímavejšia a rozmanitejšia, či už kvôli minulosti, práci v telocvični alebo aj zaujímavom vzťahu s matkou a dcérou, ktoré majú aj svoj priestor, takže mladík mi prišiel prakticky trochu navyše, ale našťastie sa ich osudy už čoskoro prepoja a pomaly ma začal baviť aj on. A zatiaľ čo prvá polovica je vlastne ideálne plnohodnotná dráma doplnená o trénovanie v telocvični, v druhej sa už začne samotný turnaj, ktorý je síce podaný trochu inak, než som očakával, ale tiež sa je na čo pozerať a hlavne záverečná fáza, kedy zase dostane väčší priestor bývalý šampión je dosť vydarená. Takže skutočne po celý čas sa je na čo pozerať, ale konkrétne musím vyzdvihnúť poslednú tréningovú sekvenciu s piesňou Sound od silence, úžasný zážitok. Čo sa týka akcie, priznám sa, že práve samotné súboje ma z celého filmu bavili najmenej, ale aj tak sú rozhodne dobre zvládnuté. Súboje sú celkom realistické, po vizuálnej stránke zaujímavé s pár skutočne výbornými zábermi a síce tento typ až tak moc neobľubujem, aj tak ma potešilo pár veľmi dobrých chvatov a hlavne tých, pri ktorých už hrozí aj zlomenina. A najviac sa mi páči finálny súboj. Herecké obsadenie je výborné, Nick Cheung ma v posledných rokoch baví stále viac a tu bol skutočne skvelý, sympatický Eddie Peng, pričom obaja tu okrem iného predviedli skvelý fyzický výkon, k tomu Andy On v úlohe súpera a viacero výborných vedľajších postáv, obzvlášť matka s dcérou. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, veľmi dobrá vizuálna stránka a atmosféra, kvalitne zvládnuté súboje, k tomu trochu emócií, Dante Lam tu odviedol veľmi dobrú prácu. A páči sa mi aj hudba, hlavne spomínaná pieseň Sound of silence. Takže po predchádzajúcom Viral factor, ktorý mi až tak moc nesadol konečne zase plnohodnotný Dante Lam, ktorého si ešte s radosťou pozriem. 78% (14.12.2013)

Dante Lam posledních pět let přinášel stále spektakulárnější a pompéznější akční filmy, ale tentokrát všechny grandiózní a sofistikovaně inscenované přestřelky, honičky či exploze opustil a namísto nich ve svém (prozatím) vrcholném snímku divákům přináší veskrze komorní sportovní melodramata z prostředí MMA. Jak zde říká trenér svému žákovi, "musíš vědět, proč v ringu stojíš", a přesně na tom také postavil Lam svou svěží variaci na klasické rockyovské téma. Ačkoli i dříve se snažil dodat spektakulárním atrakcím dramatické podloží, spíše se nakonec vyprávění utápělo v třeskuté kýčovitosti (The Viral Factor) či přepjatě rádoby ponurosti (Fire of Conscience). V "Neporazitelných" se naopak žánrová schémata dobře vyvažují s nenucenou sentimentalitou a spolu s velkým charismatem obou hlavních představitelů i famózně nasnímanými souboji utváří vzájemně se podpírající koherentní a maximálně uhrančivý celek. Ve všech uvedených rovinách navíc Lam divákům předkládá vždy něco víc než jen standard. Vyprávění se sice věrně drží ikonických elementů žánru ustanovených v "Rockym", ale současně přichází i s vlastními obohacujícími prvky a zvraty. Postavy jsou sympatické už jenom tím, že nad zámec pouhé motivace vyhrát a něco dokázat světu si s sebou nesou pragmatičtější a osobnější důvody, proč do ringu vstupují. Už to samotné by stačilo, aby souboje měly velký dramatický náboj, ale díky Lamově režii navíc představují vrcholně intenzivní podívanou, která dokáže vtáhnout natolik, až se člověku napětím stahují svaly v těle. Souboje a tréninkové pasáže ostatně skvěle fungují díky vynikajícím představitelům, kteří jednak dokážou unést všechny dramatické polohy rolí, ale navíc byli ochotní se během devítiměsíční průpravy fyzicky proměnit na atlety. Nejen v tomto ohledu je je hlavním esem snímku Nick Cheung, který se v pětačtyřiceti letech zcela fyzicky proměnil a navíc dosáhl zcela nové úrovně dramatického herectví. Poté, co se zdálo, že se Dante Lam stane jen odosobněným specialistou na stále ambicióznější, ale v základu prázdné atrakce, se v "Neporazitelných" vzepjal k strhujícímu výkonu. Stejně jako v případě "The Beast Stalker" se na něj opět zaslouženě snášejí nominace na výroční ceny i vysoké tržby z kin a zase lze s velkými očekáváními vyhlížet, s čím přijde příště. (01.12.2013)

Jakmile je jednou Ťaman v kleci, nevyšroubuje jej odtamtud ani Yan Tlesk-Acch! Třicetikiloví zabijáci v této fantasy ukazují, že jsou schopni v pohodě vyhrát i mezinárodně obsazený turnaj v Mixéru Mentálních Analfabetů, v němž by jim kterékoliv z těch devadesátikilových pokérovaných indoevropských hovad, ze kterých vyzařuje nespoutaná inteligence skoro stejně jako z dobrotivě moudrého obličeje hokejisty Ovečkina, orvalo na zemi všechny bambusové výhonky dříve, než by vůbec stačili zjistit, že nemají čím zaklepat o tatami. Ale to není zdaleka vše. Těch zápasů ligy Mimořádně Mozkově Atrofovaných je ve filmu poskrovnu, zbytek přemrštěné stopáže je kantonská snaha o šikmookého Rock-y-ho V. na pomerančích a se smaženými nudlemi, při kterém místo Tygřích očí vyhrává nějakou čínskou barovou zpěvačkou monstrózně zpotvořený Zvuk ticha, za který určitě nezaplatili tantiemy. Vše zalité tunou toxického patosu ze Žluté řeky, a tak si nakonec náš vychrtlý obstarožní rýžožrout vyboxuje nejen prestiž ve stádě makaků, ale také opatrovnictví nad šikmookou nesympatickou žačkou s prořízlou držkou, jejíž matce z toho fracka hráblo. No, nejedna čínská hospodyňka se u toho dozajista píchne dojetím do prstu při vyšívání pruhů na originál exportní teplákovce Adddidddas. ** (04.06.2014)