Scene at the Sea, A

88% - Kitanův snímek Scény u moře mě nadchnul již od samého začátku svou ospalou atmosférou, během níž jsem úplně cítil slanou příchuť vzduchu kolem silnice, na níž projíždí popelářské auto. Příběh je dojemný, pozitivní, a poetický. Film vládne mnoha druhy ticha, jež mnohdy poví více, než sebelepší dialogy. K nim kontrastuje hudba Joea Hisaishiho, jež podporuje dokonalou plochost celkové podívané. No zkrátka... Tyto lidské SCÉNY u moře jsou ódou na tichou poezii obrazu a křičícího ticha, ke které se vždy rád vrátím. (25.01.2006)

Další výborný snímek mistra Kitana. Minimum dialogů, krásná hudba a nádherný vzpomínkový závěr. Přesto i zde dávám "jen" 4*. Filmy Takeshiho Kitana se mi velmi líbí, přesto je mé hodnocení často na 90% a plný počet hvězdiček jim tak o vlásek uniká. Nevím čím to je - možná tou pomalou atmosférou, na kterou přeci jen nejsem tak úplně zvyklý. I když na druhou stranu čím víc snímků Takeshiho Kitana mám za sebou, tím více dokážu tuto jejich nezaměnitelnou atmosféru ocenit. (27.02.2006)

Aktuálna snímka To leto, najpokojnejšie more, pod režisérskou taktovkou Takešiho Kitana, je síce úplne rozdielnou, než zrovna na čo bývame zväčša u neho priamo zvyknutí, t. j. tentoraz bez všelijakých hrdlorezných gangstrov a skorumpovaných policajtov, čo sa teda práve týka toho predchádzajúceho prípadu, aby i napriek tomuto menšiemu「handicapu」, nás divákov predsa zoznámil i s naprosto rozdielnym príbehom, v ktorom si môžeme v podstate odpočinúť od extrémnych situácií, pričom zase o tie, povedzme komickejšie, určite nebude žiadnej núdze, keďže by následne ani nebolo vlastne o čom poriadne rozprávať, no našťastie som sa neustále iba nesmial, nakoľko originálny scenár, rovnako ponúkol i o niečo zaujímavejšiu, romantickejšiu líniu medzi protagonistom Šigerom a protagonistkou Takakou, ktorí sa nielenže väčšinou predovšetkým i dosť vzájomne dopĺňali, a to už len z toho prostého hľadiska, na čo príde samotný divák hneď, akonáhle sa totižto spustí tento sympatický počin, u ktorého si taktiež myslím, že na jedno zhliadnutie bohato stačí, o čom už vypovedá moje konečné hodnotenie v podobe 3* , kedy možno ani nie som napokon bohvieako nadšeným z výsledného kinematografického produktu, ale súčasne ani zas príliš otráveným, že by som oľutoval niečo málo nad 90 minút filmového času s tým, že podľa mňa zrejme najväčší handicap tohto filmu spočíval najmä v tom, že hlavná postava v podaní Claudea Makiho (o rovných 9 rokov neskôr sa zaskvel v kultovom Brotherovi, s ktorým nemal tentokrát absolútne nič spoločného, čo len vypovedá o jeho všestrannom prístupe!), sa postupne vypracovala, či zlepšila v tom, čo ju skrátka mimoriadne napĺňalo, no stále sa opakujúci motív, vskutku začínal byť pre mňa pomaličky unavujúcim, či dokonca máličko otupujúcim, a tak už kvôli tomu by som snáď nakoniec len podotkol, že režisérovi táto látka príliš nesadla, pritom chcel iba trošku odbočiť zo zavedených koľají, no akosi sa z nich viacej vychýlil, než ako bolo vôbec prípustné. (30.04.2023)

Až příliš japonské, přehnaně monotónní a v podstatě naivní. Ovšem...ono to ve finále vážně funguje, aby ne - klasická precizní režie a výborná hudba také dělá své. Mentalita japonské mládeže, oddávající se "rebelství" na surfech, i dojemný, romantický vztah, zrozený a pokračující v tichu. Film o naplnění snu, o lásce a přátelské rivalitě i nadějných začátcích. Snímek nabízí i výborný pohledu do zákulisí japonské pracovní politiky veřejných služeb. Mládežnická romance z dálného východu si zde své fanoušky našla, z mého pohledu určitě zaslouženě. (Challenge Tour 2015) (10.04.2015)

Na Kitanově tvorbě je nejvíce fascinujícím faktem, že dokáže točit všechno možné a vždy si v tom zachovat svůj osobitý filmařský rukopis i přes to, že ty filmy vypadají úplně jinak. Ve srovnání třeba s Ten chlap je magor! jsou obojí dost rozdílné filmy, ale přitom v pár prvcích velice podobné. Scény u moře jsou krásný poetický film, který jsem v první půlce bral jako pětihvězdičkový film, který chytře pracuje s temporytmem, kompozicí (povětšinou) statických záběrů a hlavně s geniálním vedením dvou světů naráz; světa neslyšících a světa slyšících. Oba světy mezi sebou interagují, ale každý vše okolo sebe vnímá naprosto jinak - co hluchý kluk a jeho hluchá přítelkyně berou jako krásnou zábavu se surfem na moři, ostatní berou jako veřejně ztrapňování a vysmívají se jim, což ale oni dva nevnímají. Až jsem si říkal, že bych si to jednou měl pustit znova a bez zvuku a titulků, abych svět vnímal stejně jako oni. Tak experimentální sledování jsem ale napoprvé nechtěl mít a tak jsem i v druhé půlce pokračoval dál jako slyšící a bylo to správné rozhodnutí, jelikož jak se začne neslyšící kluk v surfování zlepšovat, oba světy se spojí dohromady a začne to celé být rozházené. Sice s jasnými postavami, ale všechny scény s nimi se střídají nahodile a filmařskou stránku už to nemá tak propracovanou jako doposud, zvlášť u práce se střihy. A na konci mě zamrzelo, že celá ta romance (o kterou tu nejde tolik jako o poetiku) skončila nejpředvídatelněji jak se jen dalo. A ačkoli to mělo svůj smysl, zamrzelo mě, že tak krásně rozehraný film skončí tak klišovitě. Škoda, jelikož jinak se mi to trefilo přesně do noty svojí poetikou a tyhle scény u moře mě opravdu bavilo sledovat. Nic to ale nemění na tom, že to stále je nadprůměrný film s magicky pomalou a příjemnou atmosférou, s charaktery vyvíjenými skrze obraz a mezi řádky (což mám hodně rád, když to někdo umí a Kitanovi se to tady povedlo) a půvabnou kamerou, která má každý záběr pečlivě promyšlený. A soundtrack (který se sice skládá asi jen ze dvou skladeb, ale naprosto mě nadchl a musím si ho někde sehnat) zajistil, že mé čtyři hvězdy budou čisté, ačkoli se mi to trochu příčí s tím, kam to časem upadlo. 4* (04.01.2024)