Kikudžiro

Napriek tomu, že Takeshi Kitano sa nechával často unášať kamerou ( s ňou spojené prehnane dlhé zábery ) a hudba bola v mnohých miestach zbytočná , sa nedá uprieť že ide o jedinečné roadmoovie. Nápaditý humor, skvelá poetika, emotívne momenty. Napätie a gradácia stratí v istom momente zmysel, ale tým by som veľa prezradil. Úžasný príbeh dvoch chlapcov rozdielneho veku, ktorí sú si podobní ( a divák by si to všimol i keby to " pán " nepovedal. ) . Cesta, kde sa jeden učí od druhého , pričom im spoločnosť robia rôznorodé vedľajšie postavy. Na istých miestach film síce postráda logiku , no všetko ospravedlňuje to, že sa to žánrovo radí i ku komédii. Veľmi príjemný zážitok. (14.12.2012)

Nebudu lhát, Kikudžiro má své chyby a nemá jich málo. Některé scény (hlavně v první polovině) jsou nedostatečně nebo dost divně propojené a sestříhané (křiklavé je to hlavně u scény s pedofilem), některé scény jsou i dost nelogické (Fakt na té autobusové zastávce strávili dva dny a dvě noci a snažili se celou tu dobu stopovat auta? To se na to fakt nevykašlali a nešli kus pěšky, až teda potom?), někdy skřípe tempo filmu (hlavně v první polovině - zase), SPOILER dějová linka není zakončena a kde je matka toho kluka se vůbec nedozvíme (btw, to fakt ani nezkoušeli někomu v tom městě ukazovat její fotku?) KONEC SPOILERU a vadilo mi i to, že kluk za celý film řekne 20 slov a možná ani to ne. Jenže jinak je Kikudžiro i přes tohle všechno strašně příjemný a hlavně neskutečně pozitivní poetická road movie o dvou lidech, kterým v životě něco konkrétního chybí a snaží se to spolu najít. Navíc Kitano zde naprosto skvěle spojil dramatické scény s komickými (které btw nejsou debilní) - a to po celý film. Mohli by se od něj učit čeští režiséři, kteří když natočí film v žánru drama/komedie, je to komedie jen prvních 20-30 minut, pak už je to jenom čisté drama bez vtipu. Lehce to připomene i filmy Wima Wenderse a on vlastně to je takový japonský pokus (a celkem povedený) pokus o Wenderse. Dost mile mě ten film překvapil a i když jsem mu původně chtěl dát jen silné 3*, nakonec tomu tu čtvrtou hvězdu, jelikož takhle příjemných a pozitivních filmů, které nepůsobí vtíravě (viz. můj komentář k filmu (Ne)obyčejný kluk) je podle mě dost málo a já si vážím každého povedeného, který najdu. A Kikudžiro povedený skutečně je a klidně bych se na něj podíval i znova. A jak tady vidím, dokonce u nás vyšel na DVD, tak to ho musím sehnat. 4* (21.05.2020)

„Všade dobre, doma najlepšie” • Malý chlapec Masao býva iba so svojou, stále pracujúcou babkou v tokijskej oblasti Šitamači, pričom jeho matka by údajne mala (po)bývať kdesi v meste Tojohaši, v prefektúre Aiči, súčasne sa nachádzajúcom na ostrove Honšú, kde sa taktiež venuje i nejakej určitej profesnej činnosti, aby povedzme mohla neskoršie poriadne zabezpečiť nielen samú seba, ale zároveň i svojho neplnoletého syna, čiže v podstate by sa dalo celkom podčiarknuť najmä to, že zrejme horúčkovito pracuje zrovna na tom, aby sa momentálne tieto nenaplnené idey, stali raz skutočnosťou? Rovnako sa tiež začínajú i letné prázdniny, a tak je hádam vari namieste, že syn sa konečne odhodlal ísť navštíviť svoju stratenú mamu, kedy táto nemalá vzdialenosť, ktorá ich vlastne od seba rozdeľuje, predstavuje celkovú trajektóriu takmer 300 km, čo si toto chlapča spočiatku trúfa samo zdolať, no našťastie mu vojde do cesty snáď nikto iný, ako jeho mimoriadne vulgárny, nevyspytateľný a nepredvídateľný「strýko」, a tak sa tým pádom sen razom premieňa na holú skutočnosť, čiže tento výlet náhle dostáva obrysy reálnych kontúr, čo by sa dalo práve teraz zdôrazniť presne tak, že odteraz začína i akýsi『Cestný výlet』s dvomi ústrednými, vekovo rozdielnymi, no i napriek tomu rovnakými, atypickými postavami, ktoré počas tejto strastiplnej cesty, stretnú aj niekoľko ďalších postáv, zohrávajúcich síce vtipné, no nepovedal by som, že kľúčové momenty, pritom pri jednej zásadnej scéne, by sa toto moje tvrdenie, vôbec nemuselo zhodovať s čírou realitou, a tak je potom nanajvýš možné, že táto exkurzia, maximálne tak poznačila len dvoch zásadných protagonistov, spomínaných na začiatku, nakoľko ostatné postavy zvyčajne len zručne sekundovali tým hlavným, pričom „sváko” v podaní Takešiho "Beata" Kitana, si zväčša spoľahlivo kradol celú snímku len vo svoj prospech, až sa mi vskutku videlo, že predstaviteľ Masaa, Júsuke Sekiguči, dokonca hral iba druhé husle, pričom bez jeho priamej účasti, by sme sa tentoraz vonkoncom nezaobišli, keďže pôvodný Kitanov scenár, pravdepodobne pozliepaný niekde v「Kancelárii Kitano」, je tomu (ú)plne prispôsobený, nastavený podľa najklasickejších smerníc, aké si dokážeme sami predstaviť, alebo nás nakoniec sám autor, vodí po celý čas trochu za nos, čo na to napokon poviete...? • Jedná sa o dosť príjemné strávenie dnešného popoludnia, na čo mi mimochodom poslúžilo toto sympatické spracovanie konkrétnej látky, ktorá bola predtým i následne potom, spracovaná v podobných variáciách, oveľa precíznejšími spôsobmi, no i napriek tomu mi tento pozoruhodný, kinematografický počin, prišiel, ako rozhodne inšpiratívny, ktorý by som jednoznačne všetkým divákom vrelo odporučil. (04.05.2023)

Dojemný příběh chlapce putujícího za svou matkou Takeshi opepřil tím, že do něj přidal sám sebe. Jeho věčně ubrblaný a nadávající strýček je nejspíš poslední člověk na planetě, kterému by kdokoliv svěřil dítě. On je to tak trochu takový japonský KOLJA, který tolik netlačí na city. Jen je hravější (část s motorkáři a spisovatelem u jezera byla jako návrat do dětských let) a možná i neuvěřitelnější. Osobně mi tentokrát trochu nesedli snové sekvence a možná zbytečně zdlouhavý začátek. (22.07.2012)

Pro diváka, který zná Kitanovy filmy, může být představa jeho filmu, kde jednu z hlavních rolí hraje malý chlapec, docela úsměvná. Přesto Kitano dokazuje, že takový filmu umí natočit a to velmi citlivě. Avšak i drama o hledání Masaových rodičů je okořeněno typickým Kitanovským němým, ale škodolibým humorem. Snímek sám o sobě připomíná film-cestu, kdy se dva věkově rozdílní lidé vydávají na letní pouť Japonskem, jenže zde máme cíl, při pohledu na opuštěného chlapce, neustále na očích. Jak jejich putováni pokračuje, postava Kikudžira se jakoby proměňuje - z nezodpovědného muže se v očích Masaa stává otcem, z pohledu diváka dítětem. (14.01.2006)