T2 Trainspotting

Nie som fanúšik jednotky a aj keď ju rozhodne považujem za výborný film videl som to iba raz, navyše asi 15 rokov dozadu. A tu je to rovnaké, no o triedu horšie. Bolo to fantasticky natočené, nasnímané, ozvučené, nastrihané, ale vôbec ma nebavil ten "dej", ktorý tam vlastne ani poriadne nebol. A to Bremmerove ksichtenie bolo občas na facku. Zvyšok hercov super. 6/10, pretože tá nostalgia na mňa proste nefungovala. (16.02.2017)

Len zriedka kedy súhlasím so "stvoriteľom", no svoj komentár pre tento krát vystihol takmer dokonale. Naozaj bolo skvelé vidieť túto partiu opäť pokope. akurát, že ani najväčší optimista nemohol dúfať v to, že bude scenár rovnako silnou kávou, ako prvotný, pre mňa skrátka kultový snímok. Z nostalgie sa pýtajú 4, no rozum skrátka nepustí ... (27.05.2017)

Chlapci zostárli. Aj ja som zostárla. Spolu sme si pospomínali na staré "dobré" časy a zažili kopec nových vecí. Hudba nám pri tom hrala zase výborná. A ten moment, kedy Renton nakráča opätovne k otcovi do svojej starej detskej izby, hovorí za všetko. Čo ste vlastne všetci čakali, nič lepšie ako jednotka nikdy nebude, zostáva nám len spomínať ... odo mňa nostalgická štvorhviezda. (19.02.2017)

Nevím, co Danny Boyle zamýšlel s pokračováním původního Trainspottingu, ale bohužel se nezbavil nostalgie, která se protáčí všemi pokračováními všech filmů snad napříč všemi kinematografiemi po celém světě. A čím víc let je od prvního dílu, tím více nostalgická tato pokračování jsou. Trainspottingu nevyjímaje. (06.09.2017)

Jsou čtyři. Vlastně odpradávna byli čtyři. A od jejich poslední společné smaženice uplynulo dlouhých dvacet let. Mark (Ewan McGregor), Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller), Begbie (Robert Carlyle) se ale neufetovali k smrti. Kdepak, mají smělé plány do budoucna, které zahrnují odbourání starých křivd, vyrovnání starých dluhů, kvalitní podnikání v různých oborech, vyrovnání se s lepšími i horšími časy. Už to není o fetu, je to o stárnutí, životních moudrech, o výběru, na nějž stačí jeden letitý song od Wham!, aby jej Mark brilantně rozvedl do působivého monologu (jedna z nejlepších scén filmu, vzdáleně připomínající variaci na proslulý monolog z dramatu 25. hodina), v neposlední řadě je to i o vzpomínkách, které občas filmem problesknou. A také je to o vytříbené obrazové stylistice a nesčetných hudebních variacích, které v podobě písní co chvíli filmem zazní, a když budete pozorně poslouchat, neujde vám nápěvek slavné doprovodné písně "Born Slippy" Je to docela hutný obrazový materiál, kterému škodí snad jen to, že si dával tolik let načas. Jsem ve výhodě, že jsem první film nikdy neadoroval. Nemůžu si tudíž stěžovat, že v pokračování už není tolik hlášek, tolik drog i jedinečných nápadů. Náhodou, tenhle je plný skvostných dialogů, stylových nápadů a nechybí nostalgické, ovšem vkusné, nijak nepřehnané prolínání starých i nových časů. Vulgární je to tak akorát, puritánům samozřejmě vstup zakázán. Určitě po filmu ještě dlouho zůstane v paměti Robert Carlyle, dlouho jsem s ním neviděl žádný nový film, ovšem tady hlásí návrat ve skvělé formě, hláškoval a nadával neskutečně, pochválit zaslouží celá parta, ale soráč Carlyle jako Begbie byl nedostižný. Desítku neudělím za slabší vyústění filmu, konec nebyl moc propracovaný. A občas bylo znát, že chyběly finance, některé obrazové vychytávky byly spíše od Ládi Hrušky než od Dannyho Boyla. Ovšem všechna čest, že se tahle unikátní partička dala po tolika letech dohromady. Trpí sice značnou nedochvilností, jejich stylovou i posléze kultovní zábavu jim ale nikdo neodpáře. 9/10 (10.08.2017)