E.A.Poe: Archa bláznov

Stejnou povídku, která byla východiskem pro Andersonův snímek, použil jako základ svého stylizovaného vyprávění i náš Jan Švankmajer a musím se přiznat, že jeho Šílení pro mě byli filmařsky mnohem zajímavější. Podivný experiment sráží potřeba dostát tradičnímu thrillerovému rámci a milostnému motivu, najdou se tam zkrátka všechny obvyklé ingredience typické pro hollywoodskou produkci, včetně divácky vděčných "šokujících" zvratů. Na druhou stranu jsou tam přítomné i obvyklé pozitivní stránky americké studiové produkce, jako je výpravnost a hvězdné obsazení. Brad Anderson taky není žádný podprůměrný řemeslník. Pokud se dá mluvit o slabinách, tak se většinou dají vztáhnout ke scénáři, ale ani to žádná hrůza není. Závěrečný zvrat byl překvapením i pro mě a i když neznamenal potřebu vidět film ještě jednou (rozumějte, nebyl tak chytrý, aby představoval diváckou výzvu), byl pro běžného filmového konzumenta dostatečně atraktivní a spolu s fyzickými půvaby Kate Beckinsale a herectvím Bena Kingsleye a dalších představuje doporučení pro zhlédnutí. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2017)

Předlohou pro film se stala Poeova povídka: Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kdo ji nezná, může nabýt dojmu, že film podle Poa je málo temný. Opak jest pravdou. Povídka není vůbec temná (jediná úvodní scenérie - blázinec v rozpadajícím se zámku - má snad v sobě trošku temnoty) a hlavní hrdina není v ohrožení života. Poeův blázinec je jedna velká taškařice připomínající Haškův ústav pro choromyslné ve Švejkovi. Blázni v roli personálu názorně popisují domnělé chovance vtělující se do čajníku, dětského vlčka, kohoutka či šňupacího tabáku. Všechna rozvernost vzala ve filmovém zpracování za své - což je dobře. Místy příjemně napínavý snímek s velmi dobrými hereckými výkony se odehrává téměř celý ve stěnách podivného ústavu, kde se největší tajemství ukrývá v podzemních vězeních.... Film mě bavil mnohonásobně více, než podprůměrný Scorseseho Prokletý ostrov zde některými komentáři zmiňovaný. A závěr? Potěšil ze všeho nejvíce! (08.12.2014)

Vydařeně zjevený zámek zrůd na přelomu minuvších staletí. Myslím, že klasik by se nestyděl. Zato psychošamani, i ti zde se rozrušující, by měli. Dnes, stejně jako tenkrát. Zatímco rozhazujeme prachy do celého světa jen proto, aby byly zbůhdarma a bez kloudného efektu prožrány či rozkradeny, z vykolejených často činíme dehumanizovanou zeleninu. Je to tak pohodlnější, levnější a méně hlučné, že? (06.11.2015)

Jak Tarantino nikdy nepřekoná svůj stín Pulp Fiction, tak Anderson nikdy nepřekoná svého fenomenálního Mechanika.Eliza Graves je podobná jako vejce vejci Tajemnému ostrovu, akorát je řízlá puncem takové větší béčkovosti a přímočarosti.Děj je sice hned od prvních minut dost předvídatelný, ale to vše Anderson na konci rozbije zase tou svojí skrytou pointou, kterou prostě 90% diváku nemá šanci rozlousknout a zase si hraje s divákem podobně jako v Mechanikovi.Příběh i atmosféra jsou moc dobré a herecké výkony jsou fenomenální, Ben Kingsley je doslova bůh a Jim Sturgess, leč je jeho postava dosti naivní válí.Bohužel je to celé místy dosti naivní a ke konci tomu mírně začne docházet dech, ale od Andersona jsem dostal to, co jsem čekal, příjemně mrazivý mystery thriller který má sve nepopiratelné kvality, ale do geniálnosti mu chybí geniálnost režiséra, která zůstala v roce 2004 uvězněná v Mechanikovi.70%. (03.01.2015)

Hrají v tom uznávaní herci Caine a Kingsley i stále nesmírně půvabná Kate Beckinsale, a zřejmě se to bude odehrávat někde na sklonku 19. století. Asi zhruba takhle okrajově jsem k téhle látce přistupoval. Nic víc jsem si nezjišťoval, nic víc mě nezajímalo. Výprava do tajemného blázince nakonec zůstala někde na půli cesty. V odříznutém ústavu pro choré se zdá být leccos podivné, o čem se rychle přesvědčí i nový zapálený lékař. Oxford neoxford, tyhle techniky v knihách nevyčetl. Pomalé budování atmosféry je fajn, kamera s hudbou také, ale tak nějak jen sledujeme, až si uvědomíme, že hodina je pryč a z té očekávané podívané vnímáme jen všednost. Závěrečný dějový zvrat hlavu nezamotá, ale musím uznat, že se povedl. (22.01.2015)