Americký ostreľovač

Vážení, vytýkat válečnému filmu, že obsahuje komplexní rodinnou zápletku hlavního hrdiny, je teda pěkná píčovina. Nebýt tam ty trampoty depresivní hospodyňky v krizi středně intenzivní menstruace, tak by se z filmu stal suchopárný videomanuál na to, jak lze dvaatřiceti způsoby správně nahodit fasádu šedou kůrou mozkovou. A vůbec, Clint je starý kýčař, ten by tu špetku dojemného dramatu naprcal naprosto kamkoliv. I do receptu na gulášovou bábovku podle Ládi Hrušky by zvládl napasovat tragický osud piškotu, který ve Vršovické pekárně sjel omylem z výrobního pásu a byl tak po dobu tří nekonečných týdnů odtržen od své rodiny, až jej nakonec našel místní bezdomovec a s láskou ho jako vlastního namočil do vaječného likéru. A už vidím tu Kauflanďáckou reklamu: "Každý chleba je tragickým příběhem obilí, které se mohlo stát pivem, ale nevyšlo to. Happy endy prodáváme u nás za dvacet čtyři devadesát včetně zálohy. I Clintovi chutnalo!". A ač mi hezky sedl i Bradley, protože je to zkrátka chlap jak mešita, a Allah mi buď svědkem, že kdybych měl v oblibě zvedání stožárů v tunelech, tak bych se mu nezdráhal přeleštit kvér, ale jinak to byl film průměrný a táhnoucí se jak nazelenalý vaginální výtok od koulí až ke kundě. A závěr mě potěšil. Vytrvale odolávat syfilisu, aby vás nakonec zabily zkažený lasagně, to dokáže pokurvit reputaci. (21.01.2015)

Legendárny americký ostrelovač s presnou muškou a posttraumatickou stresovou poruchou z dielne Clinta Eastwooda. Biografia, kde americký patriotizmus hrá prvé husle a osobnosť jedného z najpamätnejších amerických vojakov nechce byť pošpinená. Tak sa jednoduchým a priamočiarym rozprávaním dozvedáme o živote hlavného hrdinu, ako vstúpil do armády, čo podčiarkne pár záberov z obdobia detstva a zásadné momenty zo života, ktoré ho sformovali do podoby - hrdinu s nadmieru rozvinutými ochranárskymi tendenciami. Na bojisku nekompromisne strieľa nepriateľov, aby ochránil svoju partiu mariňákov. Film sa nezaobíde ani o dôsledky, najmä v záverečnej patetickejšej pasáži vypovedá o hrozivom dopade vojny na psychiku človeka. Vykresľuje ego vojaka doma v rodinnom prostredí v protiklade s tým v akcii vo vojne. Tie americké vlajky neviali až tak okato, réžijne sa to ustálo tak, že divák si môže vybrať či dostal na filmovom plátne neúprimnú a na oskara útočiacu záležitosť alebo si užije starého dobrého a civilného Clinta na režisérskej stoličke. (06.03.2015)

Svoboda amerických občanů se musí srdnatě hájit a to samozřejmě mimo území USA v zemích, kde ze země tryská ropa. Tak je správné, tak to má být a kdo s tím nesouhlasí, ten je terorista. Takže jsem terorista, no a co. A z Amerického snipera navíc stříká patriotismus tak obludný, že bych ho s chutí hodil do odpadu, jenže nemohu. Mne totiž bavily vynikající telefonáty s manželkou uprostřed bojové akce, také ostřelovací scény s Mustafou byly celkem slušné a za paradoxní konec bych si dovolil zatleskat samotnému životu. (07.08.2015)

Príbeh zaoberajúci sa súbojom dvoch mužov na život a na smrť so vzduchovkami v rukách, ala majora Konigema, preoblečeného z "SS" uniformy do habitu teroristu, ktorý poľuje na najlepšieho amerického snipera "Vasilijeva Zajceva", zablúdeného od brán Stalingradu k zrúcaninám ďalekého východu. Kým "Enemy At The Gates" je filmom s veľkým "F", toto čudo je doslovne mega sračkou s veľkým "S". Mňa už tieto snímky spracované pre propagandu hrdého vlastenectva na úkor rodiny, či boja za svetový mier mimo svojej krajiny, absolútne nedokážu ničím prekvapiť. Všetko je to na jedno kopyto. Doplnok roemingového free hovoru na účet volaného počas akcie, je ako vystrihnutý z najlepšieho sitkomu Bennyho Hilla. Logiku postrádajúca zápletka, kedy "Legenda" (nie Will Smith) uprednostňuje vlastné víťazstvo jednotlivca pred bezpečím ostatných členov "zmrzlinárov" v uniformách, je toľkým fiaskom, ako potlesk ruského fanúšika po víťazstve Rockyho Balbou nad Ivanom Dragom v Moskve. Kým málomyselný divák tlieska, mne sa chce grcať. Každý však máme vlastný uhol pohľadu. (30.10.2015)

"Tak nám nepřítel zase zaklekl před branami," řekla posluhovačka panu Cooperovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. "Před kerými, paní Millerová?" otázal se Cooper, nepřestávaje si masírovat kolena. "Prásklo to ve Fallúdže, milostpane, z odstřelovačky, vědí." Cooper znovu rychle prolistoval scénářem. "To vědí, že s odtřelovačkou nejsou žádný hračky. A ve Fallúdže, to je v Iráku, paní Millerová. To udělali asi Talibánci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát." - - - Nakonec byl z toho pěkný film, kde úplně na závěr zaznělo: "Ježišmarjá, co blázníte, vždyť jsou tady lidi." Ovšem jen mezi řádky. A tím nemyslím řádky ředkviček. PS: Ta pointa, kterou nechci spoilovat, ta se vážně povedla. Dobrý nápad. ;-) Líbilo, ale pade na pade. Něco ano, něco ne. Tři hvězdy a pruhy a malé bezvýznamné plus za výron pana Coopera do paní Millerové. (24.01.2015)