Tore tančí

Dojmologicky: jako kdyby se zkřížila německá Křížová cesta a řecká Miss Violence. Film, který se nesleduje lehce, čím blíž konci, tím větší síla. Mám ale mírný problém s uvěřitelností, byť je film inspirován skutečným případem. Tore je tu totiž vykreslen sice jako jedinec slepě oddaný víře, jako naivní prostý chlapec, ale pořád ne jako>retard<. Přičemž aby si ta zvěrstva nechal na sobě páchat, tak by snad alespoň mírně retardovaný být musel (což v reálu hádám byl). Navíc nešlo jenom o něj - pokud chtěl chránit tu ženskou mladistvou, jejíž jméno už jsem zapomněl, - jakože chtěl, tak jako neretard by musel situaci vyhodnotit úplně jinak. Navíc v souvislosti s jeho spasitelskými rozhodnutími působí nekonzistentně jeho opakované lhaní (modřiny způsobené hraním fotbalu), což by jako tak zapřísáhlý věřící činit neměl. (07.11.2014)

Tore tancuje vychádza z masochistického poňatia života Ježiša Krista. Ak si však ctený divák prečíta evanjeliá a ich komentáre zistí, že Ježiš nebol žiadny slaboch. Dobrovoľne by si nenechal srať na hlavu. Naopak. Výstižnejšie je podanie Krista ako rebela (napr. pieseň Jesus was a Terrorist od kapely NoMeansNo či Pasoliniho rebel vo filme Evanjelium podľa Matúša) než svätuškárskeho trpiteľa. Žiaľ, mnohé cirkvi a sekty ctia masochizmus na ceste k Božiemu kráľovstvu. Dobrovoľne trpiace ovce s modlitbou na perách. Tak sa dajú spoločnosti najľahšie naočkovať rôzne mocensky sadistické zvrátenosti. A ty človeče len trp a dostaneš sa do Raja! Do jednej z takýchto komunít patrí i mladík Tore. Našiel sa v pokornom nasledovaní sluhu a syna Božieho na Zemi. Členovia sekty výzorom (punk) i životným štýlom pôsobia skôr ako alternatívna komunita. Tore po celibátnom konflikte s kamošom opúšťa krížmi zdobený squat. Následne si vyberá misiu pomoci rodine žijúcej v záhradkárskej osade. Chce im ukázať pravú vieru v Boha. Oddane nastavuje donekonečna druhé líce. Po tom ako mu hlava rodiny všemožne mučí líce prvé. Prechádza kruhmi pekla. Ukazujú, čo sa so súhlasom a prispením rodičov deje v rodinách. Tvorcovia preháňajú, aby vzbudili emócie. V hlave diváka totiž dnes zaberú len silné dráždidlá. Filmu, ktorému by dominoval len duchovný duel, by ostal viacmenej bez povšimnutia. Preto príťažlivá a zároveň psychicky trýznivá dráma o masochistovi v objatí viery. A tiež o násilí v rodinách, ktoré často ostáva zavreté za dverami obydlí. Nepotrestané sa zároveň prenáša do ďalších generácií. Teda v zmysle pointy filmu - do budúcej nádeje. Avšak so zážitkami, čo majú od detstva v pamäti, srdciach a mysliach ako rodičovské schémy výchovy a správania sa k druhým: neviem, neviem či to nie je len nádej k beznádeji. (09.02.2015)

Poslechněte rodiče a nelezte do sekty, kde si členové hrají na Ježíše, co věří v Ježíše, jinak špatně skončíte. Hlavní postava mě neskutečně srala a vytáčela svými rozhodnutími, že jsem mu občas krutý osud i přál. Je těžké bez znalostí autorčina názoru rozpoznat, zda se jedná o kritiku extrémního křesťanství nebo zvrácenosti jedné německé rodinky nebo o temných místech uvnitř nás. Asi šlo o kombinaci všeho zmíněného. Hodně silnej film útočí dvakrát. Diváka zasahuje překvapivě skrze nevypočítatelný a brutálně agresivní chování tyranů a zároveň skrze jasný, dogmatický a zcela pasivní chování Toreho. Skvěle zahraný, skvěle natočený. Katrin Gebbe čekají zítřky plné úspěchů. (04.07.2013)

Hledání Ježíše ve špatný čas a na nesprávném místě… Nevyzpytatelný film, od něhož by bylo velkou chybou očekávat průzkum „punkové sekty“ kdesi v německém zapadákově. Punkový úvod je pouze záminkou pro mnohem komplexnější zamyšlení nad ovládaným/ovládajícím z provokativní perspektivy těch „normálních“. Ze všech aktivních postav se dá vyčíst velmi málo, neboť jednají nevyzpytatelně a na první pohled několikrát popírají sami sebe (ironicky vyjma dogmatika Toreho). Ačkoli jsem měl v některých okamžicích dojem, že jednání postav příliš řídí autorská zvůle, musím se poklonit před sugestivním účinkem, kterého bylo dosaženo. Snímek od jisté chvíle vyvolává nesnesitelnou tíži, touhu někam odvrhnout svůj hněv vůči tyranům na plátně, což naráží de facto do prázdna, protože motivace stále chybí – čím méně divák zná a odváží se očekávat (doufám, že vševědoucí diváci, co mají sklony odhalit jakoukoli pointu po patnácti minutách, zde ustoupí ze své vášně), tím pro něj bude stupňovaná krutost hůře snesitelná. Podobně nevyzpytatelný je i styl, poněvadž film má minimálně tři tváře: výborně natočené scény opojení hudbou (nejen punk, ale i moderní disco) střídají klidné „mezihry“, které se nakonec překlopí v naturalistickou úzkost všech zúčastněných. Nejsem vůbec příznivec efektních scén násilí na zvířatech a přišlo mi, že na konci se koloběh absurdit šponoval až příliš dlouho, což jsou dva důvody pro ubrání jedné hvězdy. Rozhodně mi snímek neimponoval jen svou nevyzpytatelností, jako spíše myšlenkami, co se snažil rozvíjet. Otázka, zda je víra odvahou či následkem strachu, nachází legitimní odpověď v obou cestách, leč následky se drasticky liší. Opravdu podlý a nepříjemný film, „radost“ pohledět… (MFFKV 2013) (01.08.2013)

"Líná huba- holé neštěstí", vravia bratia češi a majú pravdu. V tomto prípade sa aspoň miliónom možností dalo predísť tragickému koncu a vyriešiť veci rozumným sposobom. Lenže to už by Tore nebol pravým mučedníkom a kresťania by zase ďalším "pádnym" dokazom neoslávili moc Ježišovu. Nepochopila som prečo všetci dobrovolne mlčali o týraní a obťažovaní zo strany jedného vyšinutého magora a ticho a trpezlivo znášali jeho praktiky, ba čo viac sa Tore nechával dobrovoľne zneužívať od úchylných pederastov... Nikto v tom príbehu nebol normálny a to jediné bola pravda. Takýto sú ľudia a takto potom vyzerá aj svet v ktorom žijeme. Preto si zaslúži tri hviezdičky, kvoli ľahostajnosti a krutosti, ktorú vám napľuje do tváre a ktorá vás može dokonca aj šokovať ak ste ešte stále žili v domnení, že ľudia sú vo svojej podstate dobrí. Chápem veľmi dobre, o čo sa Tore pokúšal, ale toto už boli extrémy, ktoré by nikto so zdravým rozumom a trochou ľudskej dostojnosti a odvahy proste bez slova neznášal. Všetko má svoje medze a Tore ich prekročil toľkokrát až sa proste stratili, preto všetkým pripadalo v poriadku týranie a ponižovanie, ktorého sa na ňom dopúšťali. Nikdy neprišiel žiadny trest ba ani najmenšie komplikácie za tieto zločiny a keďže im to proste prechádzalo nemali dovod s tým prestať. Nie je dobré takto ľudí preceňovať a myslieť si, že každý máme morálne zásady a oplývame empatiou. Realita je taká, že človek je zmutovaná opica, ktorá vyzerá síce o trochu inak, ale pudmi sa odlišuje minimálne. Nie je dobré očakávať príliš a stavať ľudský druh na piedestál, pretože to skoro vždy končí sklamaním. Nechcem hádzať všetkých do jedného vreca, ale skutočne dobrých ľudí je dnes už ako šafránu a aj tým sa ostatní akurát vysmejú a majú ich za slabochov. Osobne rozhodne nepreferujem žiadne násilné riešenia, ale tiež by som sa nenechala zneužívať len v nádeji, že sa možno raz veci zmenia k lepšiemu. Niekedy sa človek proste musí brániť a jednať. (13.03.2016)