Zlomený květ

Co si budeme povídat, němé filmy už prostě nejsou pro současné publikum. Jsou příliš pomalé, jejich tempo je dámo právě absencí zvuku, i když hudba se hodně snaží o to, aby tato absence mluvení nebyla tak patrná. D. W. Griffith byl skvělým režisérem. Své příběhy dokázal vyprávět tak, aby to o něčem bylo, aby snímek měl výpovědní hodnotu. Tohle platí také o filmu "Zlomený květ". Krásná sociální romance o Číňanovi (kterého hraje Američan) a jedné chudé dívce v Anglii. Nádherné scény a nádherné postavy, bohužel je škoda, že dnes už tuhle krásu ocení jen velmi málo lidí. Nedá se nic dělat, doba šla dál a tyhle kousky jsou prostě relikvie. Jsem ale rád, že jsou nadále dostupné. Zrovna dílo D. W. Griffithe stojí za to a není ve zlatém fondu jen náhodou. Když zde vidíte scény násilí, docela z nich mrazí, hlavně tedy v kontextu s dějem. Ano, i němý film pořád umí vzbudit emoce. Jen musíte přistoupit blíže a zkusit ho. (21.01.2014)

(1001) Nádherný příklad filmu, u kterého nechápu, proč byl na seznam Tisíce a jedna filmů přidán, kromě snad toho důvodu, že potřebovali mít strašně moc filmů, jmenovitě Tisíc a jeden, a něčím to tedy zaplnit museli. Když je tam od Griffithe Zrození národa, Intolerance i Děti velké revoluce (můj favorit z jeho filmů, i když ho obecně nemám ráda), tak zařazení Zlomeného květu a potom ještě Cesty na východ mi přijde zhola zbytečné. Tyhle dva filmy už mi osobně nepřišly nijak více přínosné než ty ostatní. (07.02.2012)

Bohužel tak tento snímek spíše zlomil mě, nevydržela jsem více než 40 minut a opustila sál. Možná to bylo tím, že jsem se už třetí hodinu dívala na klasické němé černobílé filmy (nejen od Griffitha), možná tím, že ve tmě a tichu se krásně spí (ovšem ve vlastní posteli je to lepší), možná ale taky tím, že mi Květ příliš nevoněl... Snaha byla! (Tak mě nebijte) (22.09.2008)

Broken blossoms je jedna z najtrýznivejších drám, respektíve melodrám, aké som kedy videl a aké boli kedy natočené. Prostitúcia, domáce násilie, xenofóbia, chudoba a mnoho ďalších neduhov vtedajšej spoločnosti v geniálnom spracovaní giganta svetovej kinematografie D.W.Griffitha. Na mňa pôsobí toto zobrazenie doby možno prirodzenejšie, ako súčasný festivalový art, ktorý ako keby chcel šokovať za každú cenu a nakoniec cítiť z neho mierny kalkul. Možno preháňam, ale tento film je strhujúci aj po takmer celej storočnici, ktorú prebývajú právom jeho kópie na filmových školách a inštitútoch. Griffith v čiernobielej ére používa farebné filtre (tie museli byť použité samozrejme dodatočne) na vyjadrenie pocitov, ktoré sa v hrdinoch odohrávajú a sú v kontaste s nehostinnou atmosférou okolia. Niektoré komentáre vôbec nechápem, ja vo filme žiaden násilný sentiment necítim. K ženám by sme sa predsa mali všetci chovať tak, ako náš hrdina! Taktiež nechápem, prečo zrovna 90 minútový Griffithov film je v porovnaní s jeho bežnou trojhodinovou produkciou považovaný niektorými divákmi za nudný. (07.02.2013)

„Zlomené kvety alebo Žltý muž a dievča” , keď zrovna začnem dievčaťom Lucy Burrows, ktorej tatko je i boxerom, ale zároveň ju aj veľmi často extrémne týra v jednej z chudobných štvrtí Londýna s názvom Limehouse, a tak ani úsmev na tvári nikdy neprejaví, ak tak iba umelo, keď ju otec zvyčajne k tomu prinúti. Cheng Huan je Číňan, ktorý sem prišiel už pred tromi rokmi šíriť posolstvo BUDHY, ale namiesto toho vedie akýsi introvertný spôsob života, že aspoň malý obchodík má, kde mu raz dnu zavíta jeden "zlomený kvet" , a tak čochvíľa zakázaná láska náhle vzniká, kedy všetko onedlho zase zaniká, keďže špiceľ svoje ušiská už nastražené isto má, ktorý opäť štvanú zver privolá, aby sa vyšantila na svojej koristi... / David Wark Griffith si spolu s jeho dvornou hereckou stálicou - Lilian Gish, napravili u mňa:„Renomé, povesť a reputáciu” (po predchádzajúcom, kontroverznom Zrodení národa) , pretože spoločne zahrali na smutnú a emotívnu notu, že nakrútil(i) strhujúci, sentimentálny snímok plný emócií so štipkou mierneho rasizmu, aký sa každý deň v Nemom filme len tak nevidí. New-Yorčan Richard "Dick" Barthelmess »hrá« šablónovitú postavu, ktorá presne spadá do typických nálad (biely muž sa „prevteľuje” do rasového etnika, a to od černocha, až po aziata !) daného obdobia kinematografie a Donald Crisp je extrémne démonický, inak je to aj charakterný a kvalitný herec z perfektných snímkov ranného Hollywoodu v jeho najlepších rokoch ! Má to už viac, ako 100 rokov od nakrútenia, pričom mňa to výnimočne priaznivo bavilo, akoby to len včera malo premiéru, trebárs na Netflixe. (13.05.2020)