Zlodejka kníh

[imdb: 7.6/10] | me: Dlhé rozprávanie o tom všetkom čo sme tu už v mnohých pútavejších filmoch o nacistoch mali predtým. Film ťaží z detskej nevinnosti, peknej hudby, srdečnosti, lásky .... a na druhej strane zla a nenávisti nacizmu. Myšlienka nie je nijako inovatívna, prevedenie je milé a to je asi tak všetko. Aj napriek výbornému obsadeniu nemali herci možnosť v tomto (v princípe) jednoduchom filme čo ukázať... Je to ok, ba až moc dlhé. Navrhujem skrátiť a zaradiť do poličky s názvom "dojímavé filmy o nacizme". Bis später. One small fact: you are going to die. Despite every effort, no one lives forever. Sorry to be such a spoiler. My advice is when the time comes, don't panic. It doesn't seem to help. (03.05.2014)

Po Památkářích již druhý totálně mdlý a uchcaný film z druhé světové, v němž se za dvě hodiny (!!!) téměř nic nestane a celý děj tak putuje od nikud nikam. Kniha má zřejmě čtenářům co nabídnout, její okleštěná verze však nedá divákům absolutně nic. Režie se šine tak pomalým tempem, že budete bojovat se spánkem, John Williams jede na automat a hlavní představitelka také moc talentu nepobrala. Voice-over smrtky zde navíc působí jako velké WTF. Už by to nějaký kvalitní dobový film ale po delší době opravdu chtělo. (17.05.2014)

Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky... (20.04.2014)

Nezvyknem nejak extra vyhľadávať filmy z vojnového obdobia ale na tento film som počula chvály a ešte väčšie na knihu. Bohužiaľ knihu som nestihla prečítať skôr ako som videla film ale tak čo už. Na to, že to bol vojnový film tak priznávam, že sa mi to páčilo, pretože nebolo to zamerané na samotné boje ale na Liesel. Koniec bol dosť emotívny už aj na mňa, čo s ľuďmi súcitím vo filmoch oveľa menej. Niektoré scény ma moc nebavili ale celkovo to bol určite, aspoň za mňa, dobrý film. (31.08.2015)

Na papíře musí film působit jako neúměrně protahovaný a značně sentimentální slepenec všech klišé, které si lze z příběhů o svinských nacistech a síle přátelských hodnot v dobách války vybavit. Přiznám se ale, že finální podoba, její účelné narativní strategie, herecké výkony, přístup k divákovi i to, jak film sám sebe prezentuje, mi tak nevtíravě a zároveň nátlakově imponovala, že musím nižší objektivní hodnocení subjektivně navýšit. Na poeticky ironickém komentáři nevšedního vypravěče, na lehkých tónech Williamsova soundtracku a na ryzích humánních poselstvích skrze optiku nezkažených lidských duší jsem se pohodlně svezl k silnému filmovému zážitku, který je možná vzhledem k závažnosti námětu až moc příjemný, ale co sdělit chce, to sdělí účelně a beze zbytku... (16.10.2016)