Na vine sú hviezdy

Z půlky feel-good oddechovka, z půlky vydřený doják. Hvězdy nám nepřály těží z výborně obsazených hlavních hrdinů a šibalského scénáře, v poslední třetině ale přeci jen dojedou na to, že musí hláškovací polohu opustit. Natahované finále nicméně všechna pozitiva nezažene, pořád se tedy můžete těšit na jednu z nejlepší dramedií poslední doby. (8/10) (06.06.2014)

Úvodní hodinka ve mne vyvolávala dosti rozporuplné pocity a příliš mě za srdíčko nechytila. Filmů o rakovině už jsem viděl spoustu a po úvodních minutách jsem nabral falešného dojmu, že tenhle bude jen jedním z mnoha. Opravdu připomínal obyčejný snímeček o jenom mladém cool páru, kde jeden našel v druhém spřízněnou duši a společně si užijí poslední chvilky svých životů. Film začal být ovšem neskutečně intenzivním po střetnutí s velice příjemným panem spisovatelem. Jako by se všechno rázem změnilo. Emoce ve mne najednou začaly bujet jako rakovinné buňky. Vůbec mi nevadilo to všudepřítomné citové vydírání. Nechal jsem se vydírat hrozně rád. Některé dialogy byly vskutku impozantní a hrozně intenzivní. Mnohokrát se mi slzička proháněla poslední zatáčkou. Sem tam se samozřejmě dialogy překlenuly do sraček, ale tak to už prostě chodí. Můj zážitek byl zřejmě umocněn tím, že jsem snímek sledoval s osobou, na které mi opravdu hodně záleží. Filmu celkem slušelo i herecké obsazení, ačkoli většinu aktérů nemám moc rád. Velice příjemný byl i soundtrack, ačkoli většina těch slaďáren není mým šálkem čaje. Zde ovšem skvěle dotvářel dramatickou atmosféru. Snímek se mi dost líbil. Samotného mě to překvapuje. (13.08.2016)

Neříkám že by mě to snad nějak šíleně dojalo, ale byl to každopádně moc hezký film o lásce, podpoře a porozumění mezi dvěma mladými lidmi, kteří se každý potýkají s nějakou nemocí. Líbilo se mi, že to není klasický ufňukaný film o zhoubné nemoci, která stojí v cestě lásce, ale že tady je to naopak bráno s velkým nadhledem. Místy to dokoce bylo i roztomile vtipné. To si zaslouží velké plus. (Viděno v letadle společnosti Lufthansa, bohužel jsem si tedy s jejich sluchátky nemohla dosyta užít zvuk, ale i tak pěkný zážitek.) ~(4,0★)~ (25.10.2014)

Takže to máme: nemocná holka se seznámí s nemocným klukem, navzájem se podporují a zamilují a je to podle knihy a je to momentálně hit. Pochopím, že si tenhle film najde svou cílovou skupinu, možná že se bude skládat hlavně z mladých lidí, kteří ve skutečnosti nejsou "v klubu". Mluví se tam hojně o smrti a umírání, většinou s podivným nadhledem a humorem nebo se naopak vedou řeči jak v antické tragédii. Finišovalo se od poloviny filmu a tak moje slzné váčky, na které jsem, mimochodem, měla vztek, už pak neměly co dát. Hlavní představitelka byla výborná, její projev mi přišel jako spásné tlumítko mezi všemi hroty, hodila by se tak do podobného ale klidnějšího Tady a teď. Pokud bych ale chtěla doporučovat k tématu, tak Cenu za něžnost nebo 50/50. (24.09.2014)

Romeo bez nohy a Julie jednou nohou v hrobě, citové vydírání par excellence. Čistá práce za pět hvězd. À propos, všimli jste si, že Hazel za sebou tahala v baťůžku ty bomby dvě? Jednu s kyslíkem, druhou natlakovanou samými klišé. Dvě bomby, dvě hadičky, do dvou nosních dírek. Tlačení na pilu všemi možnými dramaturgickými metodami, drsné dojení citů a to vší silou, obouruč, se stejnou vervou jako do temnoty odcházející Isaac prohmatával ňadra své holky Navěky. Smrtka v netradičním kostýmu - v kalhotách od pyžama, s ranním (už bůhvíkolikátým) drinkem v kostnaté pařátě, s cynickým úšklebkem se pohupující do rytmu příšerného švédského hiphopu. Brrr, ten byl! Za co, panebože, za co?! Příhodná tečka za naivitou mladé, leč vášnivé(!) čtenářky a dobrý odrazový můstek do hnusné reality života. Škoda, že Willem Dafoe nedostal víc prostoru ke své exhibici, k verbálnímu tangu jedovatého a krutě upřímného znalce otázek konečného života a nekonečné smrti. A nejstrašidelnější scéna filmu? Kdepak JIPka, pro mě to byl Patrick s kytarou a Ježíšem na koberečku. Kdysi totiž chytil raka do pytle, pročež už neměl světské starosti s láskou tělesnou a mohl se naplno věnovat bohulibé činnosti vedoucího podpůrné skupiny a všechny ty umírající mladé lidi vesele mlátit po hlavách klackem Boží lásky a povinného sdílení bolesti. Ten byl! Velice strašidelný kastrát, Ježíšův roztleskávač. Naproti tomu Romeo a Julie, zde Jednonožka a Dusivka, ti měli sympatické postoje k životu, umírání i k přežívání a jsem moc rád, že jsem je stihl v jejich krátkém životě poznat. P.S. Omluva za cynické hlášky v komentáři, ale za to můžou naši zamilovaní, Hazel a Gus, tenhle přístup k věcem tragickým jsem pochytil od nich! :-)) (05.06.2014)