Nezlomný

Silný příběh, výborně natočený i zahraný. Překvapil mě (mile) velký prostor věnovaný pobytu v záchranném člunu, bavila mě věrohodná síla ducha, která z hlavního hrdiny vyzařovala od začátku do konce, nepostřehl jsem ani chvilku zbytečného patosu, kterého jsem se původně trochu obával. Všechno bylo lidské, kamera Rogera Deakinse byla krásná jako vždy (obzvlášť se zmíněným sytě žlutým člunem na hladině modrého oceánu si vyhrál), hudba Alexandra Desplata byla tentokrát většinou spíše nenápadná, ale v několika důležitých momentech nepřeslechnutelná, a Angelina Jolie opět režírovala tím eastwoodovským (a snad i trochu spielbergovským) stylem, přehledně, zlehka a tu a tam s nějakým skvělým záběrem, jako bylo třeba připlutí člunu do stínu japonské lodi (zase ten oceán, já vím). (22.11.2017)

To je tak, když se nejschopnější lidi v oboru sejdou pod vedením někoho bez vize a talentu. Filmoví teoretici se vždycky dohadovali, kdo že je to ten autor filmu. A argumentovali těmi nejlepšími jako Občan Kane a Vertigo. Šli na to špatně. Že na režisérovi všechno stojí, nedokazují ty od mistrů, kde se snadno řekne, že tu geniální kameru dodal prostě kameraman, ale právě ty od privilegovaných rozmazlených a notně neschopných spratků jako Angelina Jolie, která si může najmout nejlepší lidi od fochu (krom herců), ale nic z nich nedostat. Pak je naprosto jasné, co tu chybí - režie. A tenhle film jde buď prospat, nebo za jeho prázdnou aroganci, proti které se mám leda tendenci co nejarogantněji vymezit, nenávidět. 1 a 1/2 (20.01.2015)

Ani se nedivím, že to Coenové nechtěli sami režírovat. Příběhů o nezničitelném hrdinovi je plný Hollywood. Jenže v těch onomu bájnému rekovi alespoň o něco jde, o záchranu rodiny, města, nebo rovnou celé planety. Ale zde? Hlavní hrdina si jen tak bezúčelně vzdoruje, aby si zavzdoroval. A nakonec se zachrání. Tím pohádka o pánovi s nadpřirozenými schopnostmi končí. Škoda, že mu v mezičase nenarostla křídla, mohl se laškovně vznášet nad zajateckým táborem. (08.12.2018)

Vzhľadom na námet som čakal niečo viac. Nemalo to ten dramatický drive ako by sa žiadalo, čo malo samozrejme za následok takmer nulovú emočnú úroveň. Po obsahovej stránke je to snáď zlepenec všetkého možného (aj keď sa vraj ide podľa skutočnej udalosti). Jediné, čo film ponúkne je akási vízia zaujímavého chlapíka, ktorý keď sa zaťal tak zdolal každú prekážku. Ale v konečnom dôsledku toho film veľa nepovie. Na druhú stranu pár momentov zaujalo, čo ťahá film aspoň do toho čistého priemeru. 60/100 (19.03.2015)

Na povrchu možná film ze staré školy (díky Deakinsově velkofilmové, lehce kýčovité kameře), vypravěčsky ale úmorně monotónní drama bez fantazie a vlastního výrazu. Ten chybí také O'Connelovi, který z tváře nesundává stoickou masku a nedovoluje nám docenit jeho vnitřní boj, pro dramaturgickou funkčnost filmu kruciální. Navenek totiž Zamperini vinou vnějších okolností moc bojovat nemůže. Podobně jako hrdina 12 let v řetězech. McQueenův nekompromisní opus ale přes srovnatelné zpasivnění hlavní postavy netrpěl takovou repetitivností (do té míry, že přestává záležet na tom, v jakém pořadí jsou scény řazeny) a nevybízel ke kacířské otázce, proč máme sledovat utrpení zrovna tohoto muže. Protagonista Nezlomného je v úvodu definován všehovšudy jen svými italskými kořeny a skvělou fyzičkou (v běžeckých záběrech nápadně připomínajících Forresta Gumpa). O člověku, s kterým mám strávit hodinu v záchranném člunu uprostřed oceánu a další více než hodinu v japonském zajetí, bych toho rád věděl víc. Do slepé uličky vede i zlomyslná snaha o čtení proti srsti - torture porno s PG-13 ratingem, a tedy bez jediné gore scény, neberu. Zamperini není o moc plastičtější postavou než jeho sok, sadistický japonský dozorce, jehož vykreslení by bylo obviněno ze stereotypizace již někdy před 50 lety, kdy měl premiéru mnohem komplexnější Most přes řeku Kwai. Na věrohodnosti filmu ubírá a jeho schopnost vtáhnout diváka oslabuje vedle (nezáměrného?) oddramatizování také panický strach z humoru, který by dle tvůrců snad mohl narušit otupující (pro hrdinu i diváka) řetězec bolesti a utrpení. Doufal jsem, že alespoň přiměřenou komediální nadsázkou film prozradí autorský otisk bratrů Coenů. Ten se nakonec omezuje na jobovský charakter Zamperiniho příběhu, pro jistotu vypíchnutý pro-křesťanskými závěrečnými titulky (film samotný přitom náboženskou rovinu nijak nerozvíjí - ostatně jako kterýkoli jiný motiv). Kromě toho, že autentický epilog prozrazuje, o kolik větší dramatický a psychologický potenciál dřímá v Zamperiniho poválečném osudu, je zdaleka nejpůsobivější částí filmu. Za nezlomného se může označit ten, kdo pro tyto cca dvě minuty vydrží v kině sedět celé úmorné dvě hodiny. Možná to byl záměr. 45% (17.01.2015)