Nezlomný

Fragmentálně dobré (Deakinsova kamera, ale vlastně i jednotlivé scény by samostatně působily ok), jako celek uondaná tragédie bez ksichtu. Válečný film ze staré školy, u kterého se jakékoliv city k hlavnímu hrdinovy hledají těžko - definovaný tím, že je ital, nezajímá diváka celých 130 minut. Příchod flashbacků je vidět půl minuty předem, scény jsou buď příliš krátké nebo příliš dlouhé, jejich společným znakem však je, že nic nikam neposunou. Louis je během filmu provlečen různorodým utrpením, aniž by to zanechalo nějaký pocit, nebo alespoň nenudilo. Repetetivní lehce podprůměrná nuda, jejíž největší nedostatky vyplynou při srovnání s podobnými filmy (např. Boylovými několika hodinami a jedním kamenem). Vlastně se mi zdá, jako kdyby někdo bez talentu, touhy něco říct, schopnosti inovace a kombinace velmi schopně napodobil scény jiných filmů a pak je učebnicově poskládal. Svým způsobem je to mnohem horší než většina špatných filmů. Angelina to celé zvládla bez chyb a zároveň strašně špatně. (16.04.2016)

Copak o to, kvalitní životopisný materiál v podobě knižní předlohy by asi byl, ale právě šablonovitost příběhu, absence emocí a časová nevyváženost jednotlivých životních etap ve filmu, z nichž nejvíce času zaberou protahované scény na moři a v táboře, zkrátka nedovolují filmu jakkkoliv vybočit z žánrového průměru. Například etapy kolem Zamperiniho sportovní kariéry nebo jeho poválečného osudu byly paradoxně odbyty jen několika scénami. Občas se prostě stane, že se sejde zvučný tým tvůrců, ale výsledek je nemastný, neslaný a bez osobitého rukopisu. A Nezlomný je právě tento případ. (13.06.2015)

Na povrchu možná film ze staré školy (díky Deakinsově velkofilmové, lehce kýčovité kameře), vypravěčsky ale úmorně monotónní drama bez fantazie a vlastního výrazu. Ten chybí také O'Connelovi, který z tváře nesundává stoickou masku a nedovoluje nám docenit jeho vnitřní boj, pro dramaturgickou funkčnost filmu kruciální. Navenek totiž Zamperini vinou vnějších okolností moc bojovat nemůže. Podobně jako hrdina 12 let v řetězech. McQueenův nekompromisní opus ale přes srovnatelné zpasivnění hlavní postavy netrpěl takovou repetitivností (do té míry, že přestává záležet na tom, v jakém pořadí jsou scény řazeny) a nevybízel ke kacířské otázce, proč máme sledovat utrpení zrovna tohoto muže. Protagonista Nezlomného je v úvodu definován všehovšudy jen svými italskými kořeny a skvělou fyzičkou (v běžeckých záběrech nápadně připomínajících Forresta Gumpa). O člověku, s kterým mám strávit hodinu v záchranném člunu uprostřed oceánu a další více než hodinu v japonském zajetí, bych toho rád věděl víc. Do slepé uličky vede i zlomyslná snaha o čtení proti srsti - torture porno s PG-13 ratingem, a tedy bez jediné gore scény, neberu. Zamperini není o moc plastičtější postavou než jeho sok, sadistický japonský dozorce, jehož vykreslení by bylo obviněno ze stereotypizace již někdy před 50 lety, kdy měl premiéru mnohem komplexnější Most přes řeku Kwai. Na věrohodnosti filmu ubírá a jeho schopnost vtáhnout diváka oslabuje vedle (nezáměrného?) oddramatizování také panický strach z humoru, který by dle tvůrců snad mohl narušit otupující (pro hrdinu i diváka) řetězec bolesti a utrpení. Doufal jsem, že alespoň přiměřenou komediální nadsázkou film prozradí autorský otisk bratrů Coenů. Ten se nakonec omezuje na jobovský charakter Zamperiniho příběhu, pro jistotu vypíchnutý pro-křesťanskými závěrečnými titulky (film samotný přitom náboženskou rovinu nijak nerozvíjí - ostatně jako kterýkoli jiný motiv). Kromě toho, že autentický epilog prozrazuje, o kolik větší dramatický a psychologický potenciál dřímá v Zamperiniho poválečném osudu, je zdaleka nejpůsobivější částí filmu. Za nezlomného se může označit ten, kdo pro tyto cca dvě minuty vydrží v kině sedět celé úmorné dvě hodiny. Možná to byl záměr. 45% (17.01.2015)

Ani se nedivím, že to Coenové nechtěli sami režírovat. Příběhů o nezničitelném hrdinovi je plný Hollywood. Jenže v těch onomu bájnému rekovi alespoň o něco jde, o záchranu rodiny, města, nebo rovnou celé planety. Ale zde? Hlavní hrdina si jen tak bezúčelně vzdoruje, aby si zavzdoroval. A nakonec se zachrání. Tím pohádka o pánovi s nadpřirozenými schopnostmi končí. Škoda, že mu v mezičase nenarostla křídla, mohl se laškovně vznášet nad zajateckým táborem. (08.12.2018)

Film, který ve mně probudil jen bytostnou lenost a pocit, že pokud bych někdy chtěl vidět americkou verzi Příběhu obyčejného člověka (s jiným žebříčkem hodnot a důrazem na individuální fyzickou odolnost), musel bych si pustit právě Unbroken. V jádru snesitelný řetěz snaživě odkoukaných a celkem zručně zrealizovaných scén, v nichž de facto nezáleží na pořadí, kauzalitě (člověka třeba vůbec nezajímá, proč se Hedlund ve vložené scéně náhle rozpláče) a už vůbec ne na psychologii. Neobratně vložené flashbacky jsou postaveny na proklamacích, které by mohly zaznít i v libovolné pixarovce, následné dialogy tak trochu vypadají, jako by padaly z random generátoru hlášek z válečných filmů. Coeni to malinko píšou jako materiál pro začátečníky, lekce Točíme o hrdinech. 90 minut utrpení čím dál tím víc připomíná soft exploataci (můžeme soucítit s postavou, která je jen nosičem na hadry a makeup?), na konci ambiciózně korunovanou snahou o jakýsi kristovský mýtus, nebo co ta epizoda s trámem vlastně znamená. Who bloody cares? Angelina je poučená, jako protekční dítko má k ruce elitní crew, takže Nezlomný se hýbe a vypadá hezky (místy díky Deakinsově kameře až nemístně hezky a estétsky). Je to trochu dinosauří pocta staré škole válečného filmu bez schopnosti cokoli zásadního pochopit a přinést. Válečný screensaver. Mattyho srovnání s McQueenem je zcela na místě. Ostatně, vlastně bych mohl jenom symbolicky podepsat celé jeho hodnocení. [50%] (04.02.2015)