Creed

Jsou filmy a filmové série, ke kterým se divák rád vrací, které jsou srdeční záležitostí a jejichž hlavní postavy natolik zlidověly, že nám ani nepřijde, že jsou fiktivní. Jsou takové filmy, které si nás získaly v minulosti a nepustily nás ani po letech. Dokonalým příkladem je Rocky a všechna jeho pokračování, včetně snímku z roku 2006, kde legendární boxer Rocky Balboa definitivně pověsil boxerské rukavice na hřebík. Jednalo se o krásnou a téměř dokonalou závěrečnou tečkou za úspěšnou rohovnickou ságou. Jenže o 9 let později přišli tvůrci s počinem, který oživuje hned dvě legendární postavy z původní série, tedy Rockyho a Apollo Creeda, resp. jeho nejmladšího potomka Adonise, jenž po svém otci zdědil srdce bojovníka a lásku k bojovému sportu. Film Creed jsem očekával s mírnou nedůvěrou, obával jsem se lacinosti či pošlapání důstojného šestého dílu a celkově hexalogie, na níž volně navazuje. Obavy byly zbytečné. Příběh sám o sobě je poutavý a na poměry žánru poměrně silný, čemuž nejvíce napomáhá vztah mezi stárnoucím šampionem a trenérem Rockym a mladou zápasnickou krví Adonisem. Fanouška série musí potěšit nejen použití záběrů ze starých dílů a zmínky o postavách, které v nich účinkovaly, ale také vkusné zakomponování původní hudby, jež pokaždé prozáří každou scénu, v níž zazní. Zde si můžeme pouze postesknout, že je jich poskrovnu. Tréninkové sekvence tradičně nemají chybu, byť nepřekonávají ty nejlepší z prvního až šestého dílu. Potěší také prostředí Philadelphie, romantická linie mezi mladým Creedem a Biancou, ovšem nejvíce divácké a fanouškovské srdce zasáhne onemocnění Italského hřebce, které je dle mého názoru neskutečně skvěle natočené a nejen v této pasáži snímku předvedl Sylvester Stallone brilantní herecký projev, který si zasloužil oscarové ocenění (i jako poděkování za stvoření dvou kultovních postav, které neodmyslitelně patří do světa kinematografie a jsou takřka světovým filmově-kulturním dědictvím). Mírnou obavu jsem měl rovněž z charisma hlavního hrdiny, avšak brzy mě přesvědčil, že kouzlo osobnosti Michael B. Jordan má a je důstojným následovníkem Carla Weatherse. Potěšení se dostavilo také při sledování finálního duelu, jenž je parádně nasnímán a v mnoha pasážích působí vskutku boxersky, což se ne u všech dílů Rockyho dá říci. Zejména poslední kolo za tónů notoricky známé melodie a samotný výsledek střetnutí mě potěšil, včetně oněch několika málo slov, které zazněly mezi oběma soupeři, ovšem také z úst Rockyho. Pro mne je Creed za jasných 5*, Stallone u mě vyhrává Oscara pro herce ve vedlejší roli a snímek Ryana Cooglera si nachází své zasloužené a čestné místo v sérii Rocky, byť nejde o přímé pokračování, ale spíše o jakýsi spin-off. P. S. Rocky, Adonis a Bianca sledující v televizi Skyfall je další ze záběrů, který potěší. :) (04.03.2016)

CREED bitvu s ROCKYHO odkazem neprohrál, protože není pouhým těšitelem fanoušků původní série, který by nepřinášel do sportovního (boxerského) subžánru nic nového. Dané zhodnocení jsem rozvedl a vyargumentoval v kritice filmu a jeho BD vydání. (26.06.2016)

Objektivně za tři hvězdy, subjektivně za dvě. Při úvodní scéně z nápravného zařízení se na chvíli zdá, že se tohle pokračování Rockyho vydá vlastní cestou, už po patnácti minutách je z něj nicméně stejná šablona, jakou tvůrci omílají ve všech dílech. Žádná překvapení, žádné neočekávané zvraty, žádné nové nápady. A jako bonus je to strašně nevýrazně natočené a herecké výkony jsou průměrné. Stallone nejen že si toho Oscara nezasloužil – on si ani nezasloužil být na něj nominovaný. (25.02.2017)

Co by to bylo za Rockyho, aby nepřišel na hřbitov ke své Adrianě? A co by to bylo za Rockyho, kdyby se nechal nějak dlouho přemlouvat k návratu do tělocvičny? Lidé se fotografují u jeho sochy před Muzeem umění ve Philadelphii, ale Rocky pořád tepe životem a rozdává životní moudra. Samozřejmě série to už byla solidně uzavřená a mělo/mohlo to tak zůstat. Tehdy (2006) z toho byla zatraceně dobrá nostalgie a poctivý melancholický kus (pravda, trochu zašlapaný závěrečným „moderním“ zápasem) a leckdo to bral jako definitivní loučení. Ryan Coogler musí mít docela talent, když ze Slye vymlátil takový herecký výkon, hodný nominace na Oscara (Zlatý glóbus mu šel nakonec do kapsy). Rozhodně si to ale nijak nekomplikuje. Přihraje Rockymu mladého nadějného boxera, který si prošel několika pěstounskými rodinami a několika bitkami, aby dozrál, a zkusil štěstí v ringu, aniž by někdo věděl, že je synem (drobný úlet) slavného Apolla Creeda. Tihle dva se respektují, konflikty nehledejme ani v novém vztahu Donnieho a jeho sousedky, ani v intrikánech v pozadí, ani nikde jinde. Když bouchnou saze, za pár minut je vše urovnáno. Rocky je mezi lidmi respektovanou personou, mladý Creed (jehož otec vynikal rychlou prací nohou i rychlou hubou) je docela sympaťák a tvůrci přinášejí i velmi dobrou filmařinu, třeba v podobě prvního zápasu na americké půdě. Někde bych stříhal, ale celkově dobré. Stallone vynikající. Už se tu sice neboxuje do bezvládně visících půlek prasat, ale pořád je to solidní jízda. Díky za ní. (25.12.2015)

Starý známý otřepaný příběh o krvi a potu, které člověk vydá na cestě za svým snem... Byl hezky zpracovaný, to je fakt. Jenže bohužel, mně osobně nic moc neříká ani Rocky, ani svět boxu obecně. Když už, tak mě tam víc zaujalo to samotné nasazení a úsilí, které je člověk schopný vynaložit, když před sebou vidí jasný cíl. A myšlenka, že člověk je sám sobě nepřítelem, sedí samozřemě opravdu na život obecně, ne že by byla uplatnitelná pouze na profi boxery. Takže v tomhle ohledu má film za mě plus, ale to by bylo asi vše. Možná se mi v podobném žánru přece jenom více líbilo Southpaw s Jakem Gyllenhaalem, což jsem mimochodem viděla shodou okolností taktéž v Lucerně na projekci. Tohle mi navíc svou stopáží přes dvě hodiny přišlo až moc dlouhé. ~(3,3★)~ (01.01.2016)