Creed

Starý známý otřepaný příběh o krvi a potu, které člověk vydá na cestě za svým snem... Byl hezky zpracovaný, to je fakt. Jenže bohužel, mně osobně nic moc neříká ani Rocky, ani svět boxu obecně. Když už, tak mě tam víc zaujalo to samotné nasazení a úsilí, které je člověk schopný vynaložit, když před sebou vidí jasný cíl. A myšlenka, že člověk je sám sobě nepřítelem, sedí samozřemě opravdu na život obecně, ne že by byla uplatnitelná pouze na profi boxery. Takže v tomhle ohledu má film za mě plus, ale to by bylo asi vše. Možná se mi v podobném žánru přece jenom více líbilo Southpaw s Jakem Gyllenhaalem, což jsem mimochodem viděla shodou okolností taktéž v Lucerně na projekci. Tohle mi navíc svou stopáží přes dvě hodiny přišlo až moc dlouhé. ~(3,3★)~ (01.01.2016)

Objektivně za tři hvězdy, subjektivně za dvě. Při úvodní scéně z nápravného zařízení se na chvíli zdá, že se tohle pokračování Rockyho vydá vlastní cestou, už po patnácti minutách je z něj nicméně stejná šablona, jakou tvůrci omílají ve všech dílech. Žádná překvapení, žádné neočekávané zvraty, žádné nové nápady. A jako bonus je to strašně nevýrazně natočené a herecké výkony jsou průměrné. Stallone nejen že si toho Oscara nezasloužil – on si ani nezasloužil být na něj nominovaný. (25.02.2017)

Stojím si za tím, že tahle série měla definitivně skončit před deseti lety nostalgickou "šestkou", které se povedlo parádně, s výpomocí starých známých postav, navázat na formální a především pocitové ladění prvních čtyř filmů. Creedovi se to bohužel nepovedlo. Příběh není špatný, v charakterovém světě své slavné dějové značky naopak hezky stmeluje dvě boxerské generace a potěší svým existenciálním přesahem, který staví ring a boj do stínu osobního života a výborně načrtnutého vztahu Creeda juniora se stárnoucím (už definitivně) italským hřebcem. Ale přesto pro mě není ničím víc než nadbytečnou variací na nechutně ohrané příběhové schéma, které zkrátka ničím nepřekvapí, a nezachrání ho ani skrz na skrz průměrný režijní dotek, ani láskyplně tlukoucí srdíčko Rockyho Balboy, kvůli kterému celou sérii tak milujeme a respektujeme. Coby motivační song o buldočí vůli byla jednička nepopsatelně účinnější a dojímavější, jako strhující přímočaré drama o cestě za zadostiučiněním proti zdánlivě neporazitelnému nepříteli byla čtyřka emocionálnější a fyzicky mnohem hmatatelnější. Creed by chtěl být zřejmě obojím, ale daří se mu na úplně jiné, nenápadnější frontě - za zavřenými dveřmi, při vzájemných dialozích dvou postav, které jsou opravdu tím jediným, co má tu moc vynést tenhle film z prachu zapomnění. A alespoň za to mu děkuji... (30.12.2015)

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)