Creed

"Trénujeme, abysme vyhráli, ne se nechali zabít." Zbloudilá spermie Apollo Creeda vyrostla ve velkého černého kluka a jak už to v americkém snu bývá, hned druhý zápas v ringu si zaboxovala o titul mistra světa. Já proti tomu nic nemám, neboť koučující Rocky nemá k sarkastické poznámce daleko, ale je na to bohužel sám. Navíc všichni boxeři jsou jako ze života - plni filozofických mouder a to se skousává trošku hůř. I ty slepice najednou běhaly nějak pomaleji a trénink neměl pořádnou šťávu, ale kdybych napsal, že mi setkání s Rockym nebylo příjemné, tak bych si studem musel celý týden vytírat zadnici s nasazenými boxerkami. (06.06.2016)

Nesnáším box a boxerské filmy, a nikdy jsem neviděl filmy Rocky, Rocky II, Rocky III, Rocky IV, Rocky V a Rocky Balboa. Přesto jsem se rozhodl na film Creed podívat, protože se o Stallonově výkonu v tomto filmu hovořilo v souvislosti s hereckými cenami, a NEjednalo se o Zlaté maliny. Svého rozhodnutí jsem začal litovat už asi v 5. minutě filmu. Naprosto tuctový stále stejný boxerský film, který není ani vizuálně zajímavý jako třeba film Southpaw, ale vypadá úplně stejně jako filmy Rocky, Rocky II, Rocky III, Rocky IV, Rocky V a Rocky Balboa, což samozřejmě jen odhaduji, protože jsem ani film Rocky, ani film Rocky II, ani film Rocky III, ani film Rocky IV, ani film Rocky V a ani film Rocky Balboa neviděl. Překvapilo mne pouze to, že existuje stanice HBO BOXING. Stallone sice podává na své poměry dobrý výkon, ale dávat mu za něj herecké ceny je jako chválit žáka speciální školy za to, že se naučil něco, co umí každý o pět let mladší žák normální základní školy. Film mne utvrdil v tom, že se nejen nikdy nepodívám na filmy Rocky, Rocky II, Rocky III, Rocky IV, Rocky V a Rocky Balboa, ale vyhnu se širokým obloukem i filmům Creed II, Creed III, Creed IV, Creed V a Adonis Creed. (28.12.2015)

Co by to bylo za Rockyho, aby nepřišel na hřbitov ke své Adrianě? A co by to bylo za Rockyho, kdyby se nechal nějak dlouho přemlouvat k návratu do tělocvičny? Lidé se fotografují u jeho sochy před Muzeem umění ve Philadelphii, ale Rocky pořád tepe životem a rozdává životní moudra. Samozřejmě série to už byla solidně uzavřená a mělo/mohlo to tak zůstat. Tehdy (2006) z toho byla zatraceně dobrá nostalgie a poctivý melancholický kus (pravda, trochu zašlapaný závěrečným „moderním“ zápasem) a leckdo to bral jako definitivní loučení. Ryan Coogler musí mít docela talent, když ze Slye vymlátil takový herecký výkon, hodný nominace na Oscara (Zlatý glóbus mu šel nakonec do kapsy). Rozhodně si to ale nijak nekomplikuje. Přihraje Rockymu mladého nadějného boxera, který si prošel několika pěstounskými rodinami a několika bitkami, aby dozrál, a zkusil štěstí v ringu, aniž by někdo věděl, že je synem (drobný úlet) slavného Apolla Creeda. Tihle dva se respektují, konflikty nehledejme ani v novém vztahu Donnieho a jeho sousedky, ani v intrikánech v pozadí, ani nikde jinde. Když bouchnou saze, za pár minut je vše urovnáno. Rocky je mezi lidmi respektovanou personou, mladý Creed (jehož otec vynikal rychlou prací nohou i rychlou hubou) je docela sympaťák a tvůrci přinášejí i velmi dobrou filmařinu, třeba v podobě prvního zápasu na americké půdě. Někde bych stříhal, ale celkově dobré. Stallone vynikající. Už se tu sice neboxuje do bezvládně visících půlek prasat, ale pořád je to solidní jízda. Díky za ní. (26.12.2015)

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (27.01.2016)