Zátišie

Zátiší/ Zákoutí je pozoruhodným filmem již svojí nepozoruhodností. Nepozoruhodný je především hrdina filmu John May (pozoruhodný Eddie Marsan) a jeho "job". Pozoruhodná jsou naproti tomu zátiší (prolínají se celým film, zvlášť na konci), smysl práce jako takové, možnost změny životního postoje, pokud je stimul dostatečně silný. Autor filmu Uberto Pasolini si dává na čas, aby nás důkladně seznámil s "pohřebákovými zvyky a obyčeji", abychom nakonec zjistili, že je lehce zařaditelný, že takové typy dobře známe z vlastního života. Ale je to jen proto, aby nás ujistil, že nic není neměnné, že rutinní stereotypy netvoří podstatu člověka, a že ze zapšklé kulky může vyklubat barevný motýl. Závěr filmu je dojemný až sentimentální, i když na to musel padnout jeden život. Svůj mezi svými... (12.02.2015)

Hlavná postava je fakt tragéd. Súcitila som s ním. Najmä keď viem, čo je samota, aj keď našťastie som sa s takouto jej ultimátnou formou nestretla. Ale nemám rada filmy, ktoré ma väčšinu trvania nebavia/nudia a potom príde brutal finále, dojáky a koniec. Sa predsa nenechám citovo vydierať. No dobre, trocha som sa nechala. Ale odtiaľ-potiaľ. (Art Film Fest - Kino Prameň - Teplice - 24.6.2014) (11.10.2014)

John May svou práci miluje, snad v ní vidí odraz svého posmrtného osudu, kdy zvláštně ztichlým důkazem nedávného života zůstává jen otisk prstů v kelímku s krémem, důlek v polštáři či rozvěšené punčochy - ti náhle nepotřební svědci žití. Vodítkem k existenci drahých pozůstalých je jen pár zažloutlých fotografií, útržkovitý vzkaz, stará adresa... a tady začíná Johnova snaha o poslední úctu, kterou považuje za nutnou - každému, bez rozdílu - vzdát. Není těžké uhodnout, že zřídkakdy pochodí, ale nevyčítá, nesoudí, jen zrezignuje pohledem a odchází psát řeč a vybírat hudbu pro člověka, kterého nikdy neviděl, ale ví o něm víc, než jeho nejbližší... jenže, doba vzdávání úcty nepřeje a Johnova celoživotní práce je označena jako sentimentální a neekonomická, před odchodem tak zbývá poslední klient, soused, kterému viděl do oken, ale nikdy se nepodíval, možná i proto si vyžádá delší lhůtu k nalezení příbuzných špatného manžela, mizerného otce, rváče a kriminálníka - Billyho Stokea... a hádejte co? Jo, Billy měl funus jako král... To ovšem není pointa, tou prostě musíte projít společně s Johnem... Krásný komorní snímek o tom, o čem se nám nechce moc mluvit (existuje hypotéza, že začátkem konce každé vyspělé civilizace byla neúcta ke svým mrtvým), vynikající Eddie Marsan! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (21.04.2015)

Ten, kto tomuto filmu pridelil nálepku komédia asi nemal všetkých pohromade. Ide o smutnú, veľmi tichú, pomalú drámu s námetom pre mnohých tak nepríjemným, že sa naň snažíme myslieť čo najmenej. Veď kto by už mal chuť myslieť na smrť? K téme smrti sa tu ale ešte na dôvažok pridáva aj samota, ktorá všetko ešte viac deprimuje. John May je samotár pracujúci ako úradník, kde jeho jedinými klientmi sú ľudia po smrti, ktorých nemá ani len kto pochovať. Muselo byť pre neho veľmi ťažké uvedomovať si, že s nimi zdieľa rovnaký opustený osud, možno aj preto sa tak snažil, aby im aspoň niekto prišiel na pohreb. Určite si pritom miliónkrát položil jednu a tú istú otázku: preboha, a kto nakoniec pochová mňa? Snímok má veľmi pomalé tempo a je plný tichých pasáží (to ale k tomuto námetu patrí), avšak ten kto vydrží bude odmenený prenádherným emotívnym koncom. Rozhodne to ale nie je dráma pre každého, film nie je ľahké stráviť. Inak E. Marsan bol v tejto postave geniálny. 80/100 (06.11.2015)

Slovo still se v angličtině používá pro označení fotografie a stejně tak Still Life zpočátku působí. Nehybné záběry, málomluvný hlavní hrdina, minimum emocí. Eddie Marsan se na roli o samotě žijícího úředníka, který se snaží najít rodinné příslušníky zesnulých, typově hodí dokonale a je sympatické, jak se s probouzením života u hlavního hrdiny začíná rozjasňovat i audiovizuál celého filmu. SPOILER Pasoliniho důvod pro ukončení celého filmu zrovna tímto způsobem chápu, ale jeho názor, že by happyendingem "John a Kelly" z celého filmu vyznělo, že je jeden typ života lepší než druhý, nesouhlasím. To, že někdo v průběhu života změní preference o tom, jak chce žít, ještě neznamená, že jedno je objektivně lepší než druhé. A neznamená to ani, že jedno je pro určitého hrdinu lepší než druhé. Člověk se mění a je klidně možné, že v určité části života pro něj byl lepší životní styl, který později opustil. (09.07.2014)