Obsahy(1)
Štylisticky vycibrená dráma o ťaživom dedičstve minulosti a hľadaní vlastnej identity. Skôr, ako sa osemnásťročná novicka Anna stane mníškou, musí navštíviť svoju jedinú žijúcu príbuznú Wandu, o ktorej existencii pred tým netušila. Wanda je komunistka a sudkyňa, ktorá v päťdesiatych rokoch neváhala posielať ľudí na smrť. Stretnutie s ňou Anne odhalí jej rodinné tajomstvo, skutočný pôvod i pravé meno, rovnako ako pokušenia a možnosti sveta za múrmi kláštora...Film bol ocenený Oscarom a viac ako šesťdesiatimi ďalšími cenami. (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (213)
Můj názor je takový, že mě proti tomuto filmu vyloženě popouzí právě to, co je na něm nejvíce oceňováno a co je jeho hlavní poznávací značkou. Jako nezlobte se na mě, ale točit v roce 2013 na černobílý film ve formátu 4:3 (plus všechny ty další "retro ingredience"), to mi přijde jako něco mezi filmařským epigonstvím a čistou manýrou. Kdyby byl takový film natočen v 60. letech, necekl bych ani ň, a uznale docenil jeho kvality. Byl-li ale přiveden na svět o 5 dekád později a přitom "stále" působí dojmem, řekněme, vzorové ukázky československé nové vlny, nutí mě to klást si mnoho otázek. Je za tím snaha tvůrců vznést poctu dávno zaniklému slavnému období v dějinách filmu? Únava ze současné bezduché a povrchní produkce? Touha natočit si natruc film jak z jiné doby, který jde cíleně proti současným trendům a který se bude v kontextu současných filmů tím pádem vymykat? Možná vše a možná nic z toho, ale mé pochybnosti stále trvají - nic z toho pro mě není legitivní důvod pro takovýto film. Sledovat tento film je jako procházet se v prostorách neofunkcionalistcké vily - všechno zde působí nápadně povědomě, zdařile a esteticky vytříběně, ale kdesi hluboko pod tím není vůbec nic - z jednoho prostého důvodu: takové domy (filmy) patřily k určité historické etapě, a pokoušet se je dnes (více či méně) násilně resuscitovat mi osobně přijde jako zvrácenost a nedostatek soudnosti (potažmo též jako doklad absence soudobých vhodných alternativ, což je však diskutabilní). Za sebe nemám problém napsat, že od filmu natočeného v roce 2013 chci, aby vypadal, jako by byl natočený v roce 2013, nikoli o 50 let dříve. Celý film jsem sledoval víceméně zhrozen, že přesně takto by ho asi tenkrát mohl natočit Marlen Chucijev či Andrzej Wajda, ale pořád nechápu jediný důvod, proč byl takto natočen v roce 2013. Proč jenom, proč? ()
Ida. Krásná mlčenlivá dívka s půvabným ďolíčkem na bradě. Oddala se Bohu, nebo k tomu má alespoň našlápnuto, ale ještě předtím ji čeká úkol rozpoznat svět tak, jak ho nikdy neviděla. Stejně jako pro nás je kamera černobílá, tak i pro ni je život za dveřmi kláštera šedivý, odtažitý a nepochopitelný, ale zároveň je pro ni zkouškou své vlastní víry .. ()
Propagační výhodou evropského artu se sexy jeptiškou v hlavní roli je rozhodně vždy naděje, že v rámci provokativního napadání starosvětských morálek máme docela velkou pravděpodobnost, že obdržíme její full frontal. Ida nicméně má i jiná esa v rukávu, zejména bravurní kompozici prakticky všech záběrů, které jsou často nepříjemně neinformativní (například několikrát nevidíme osobu, ke které se mluví či o které s mluví, ačkoli je o metr a půl dál od rámu kamery) a jsou koncipovány tak, že jejich aktéři vyplňují jen jejich minimální část. Tenhle způsob snímání, společně s černobílým obrazem napomáhá k zobrazení komunistického Polska jako neuchopitelného zjizveného mladšího bratra Mordoru, prorostlé existencionalismem, samotou a odcizením. I přes to není Ida heavy art, jak se může stát, protože každá ze scén má ve filmu svůj jasně pojmenovaný účel a neprostupnost protagonistek je rámována konkrétním cílem, za kterým obě dvě směřují. Vše za tím si divák může nacházet pohodlně sám a film ho k tomu nijak netlačí. ()
Pokud se režisér či kameraman učil od Bély Tarra (nemá to nic společného s retro stylem 50.let), potom dobře udělal. Skvěle vybrané odstíny šedého klínu, co "políčko" filmu, to nádherná černobílá kompozičně vyvážená "fotografie" - až už se člověku nechce dělat vlastní fotky! Příběh nenáročný, ale mimořádně scénicky vyvážený. Někdy stačí prožít si jeden den někoho, kdo tak žije celý život... A pak? Oknem na ulici a dveřmi do kláštera! ()
Předešlé kladné komentáře naprosto vystihly mé pocity. Audiovizuální bonbónek v dokonalém černobílém vydání, s nenásilnými dramatickými situacemi, které tak přirozeně plynou bez zbytečných scén. Všechno má své místo a smysl, nutí k zamyšlení. Film se nikomu a ničemu nepodbízí, neodsuzuje, pouze stylově vypráví. Máte pocit, že jste v Polsku 60. let, ale s moderním černobílým obrazem. Výrazné postavy, nádherná hudba. Jedinečné. 85% ()
Galéria (88)
Fotka © Soloban
Zaujímavosti (8)
- Režisér Pawel Pawlikowski mal problém s obsadením predstaviteľky Idy. Agatu Trzebuchowsku, ktorá vo filme Idu stvárnila, objavil v kaviarni, kde pracovala ako servírka. (ambron)
- Auto, které se objeví ve filmu, je Wartburg 311. Údajně auto bylo naprosto nepředvídatelné a štáb si užil mnoho zábavy i adrenalinu, zejména si užil produkční štábu. Zároveň ale Wartburg nabízel v kruté polské zimě jediné místo, kde byla snesitelná teplota. (melipa)
- Postava Wandy (Agata Kulesza) je inspirována skutečnou osobou, jedná se o "krvavou" Helenu Wolińskou. Ta poslala na smrt řadu hrdinů protinacistického a později protikomunistického odboje, včetně duchovních. Údajně to byla žena, která kouřila, pila a vyprávěla vtipy, byla známá tím, že nemohla vystát hlupáky, ale zároveň působila jako srdečná a velkorysá žena. V 90. letech polská vláda žádala o vydání Heleny Velkou Británii. (melipa)
Reklama